NC – KATEDRÁLY Z ÚTESŮ – Wildside

týden třicátý třetí

Mlha, zeleno a katedrály z útesů

Den 225 | 29. 8. 2024

Probouzíme se u knihovny ve městě, kam nás ve tři ráno vyhnala bouře s blesky. Městečko nabízí pro nás trochu netradiční ranní procházku s pejskem, kterej je z toho nadšenej. Tolik zajímavejch kámošů, které tady cítí.

Projíždíme severním Španělskem, a protože se pomalu budeme přesouvat do vnitrozemí, chceme si ještě užít oceán. Výhledy na oceán jsou tu jedinečný. Není Španělsko jako Španělsko. Tady to na každým druhým rohu vypadá jak z nějakýho fantasy filmu nebo seriálu. Ty útesy, mlha, zeleno a přitom výhledy na konec všeho stojí hodně za to vidět.

My dnes spíme na kraji útesu s výhledem na Caribean moře, celý den i noc poprchává a je mlha. Aspoň máme o zábavu postaráno - chodíme se neustále dívat na vyhlídku, kdy bude vidět další kousek útesu.

A i když poprchává celý dny, tak je dusno. A to jsme na pobřeží moře, kde bývá většinou vlhký vzduch. Co je tohle za přírodní jev? Ale občas je cítit slaný vzduch, to je super. No a občas je jen dusno. A tím nemyslím mezi námi, i když ani tomu se samozřejmě při společném bydlení v dodávce někdy nevyhneme. 🙂

Den 226 | 30. 8. 2024

Pořád tak divnomrholí, tak se rozhodneme tu chvíli pobýt a pracovat. Odpoledne už ale musíme vyrazit doplnit zásoby a vyprázdnit zase "naše zásoby" ze záchodu a odpadu.

Po vyřízení všeho za stálého mrholení zastavujeme kousek od města Ribadea u piknikových stolečků. Při večerní procházce Krakenka napadne pes. Zase. A zase za to vůbec nemůže. A my nemáme šanci to zvrátit.

Vždycky je to boj, bohužel doslova. Boj o život našeho psa. Ale taky o život psa toho druhýho. A vždycky to má dalšího společnýho jmenovatele - nezodpovědnýho majitele, co měl psa na volno a kterýho nemá pod kontrolou. A většinou má k tomu ještě na háku i to rvaní mezi psy.

Za tenhle měsíc už bojujeme podruhé. Nejprve v Německu, teď tady v severním Španělsku. Všude jsou prostě pitomci. Pejsci za to nikdy nemůžou. Ale štve mě to, člověk se neustále snaží, aby se náš pejsek zlepšoval a byl hodnej. Ale copak to jde, když ho jinej pes sám od sebe napadne? A co si o tom má myslet chudák Kraken?

Den 227 | 31. 8. 2024

Dneska si ještě užíváme oceán. Je to vlastně trochu oceán a trochu mořský záliv, každopádně atmosféra vydá za oba. Pořád je deštivo nebo aspoň mrholí. Pohybujeme se v okolí města Ribadeo a pláže Os Marbadás. Je tu několik pláží na procházky a každá má něco do sebe.

Nejsou to ale typické pláže, jsou to pláže plné útesů, i když koupat se dá. Ale i teď v srpnu to není pro každého - zkrátka sever Španělska, voda se tu pohybuje okolo 17 stupňů v závislosti na lokalitě. My najdeme zapadlé parkoviště u oceánu mezi domečkama, kam žádný karavan nedojede a jsme tu sami.

Na nejbližší pláži odpoledne vidíme rybáře, jak sedí na útesu. Po schodech se nedá na pláž dostat. Večer pláž úplně zmizí a je voda až ke skalám. Vše způsobuje příliv, který tu dělá ohromné rozdíly - prý posouvá pláž až o 60 metrů. Musíme dát za pravdu, při odlivu se ukáže desítky metrů dlouhá pláž, kde by se dalo běhat.

Při procházce bohužel také nacházíme surf jako památku. Je to vzpomínka na surfaře, který tu pravděpodobně přišel o život. Surfař byl stejný ročník, jako je Michal - 1996. Snad mu je tam, kde teď je, dobře.

Den 228 | 1. 9. 2024

Budíme se u oceánu, dnes vyrážíme na slavnou pláž, kde příroda z útesů vytvořila katedrály. O pláž je veliký zájem, takže se opět musíme registrovat na vstup, aby mohli korigovat počet turistů. Jinak je vstup zdarma. Registrace nám ukazuje okolo 700 volných míst, takže asi pohoda.

Poučeni o velkých změnách v přílivech, si objednáváme registraci na hodinu odlivu. Katedrálové útesy se jmenují As Catedrais beach - ve španělštině Playa de Las Catedrales. Je to nádhera, dlouhé písečné pláže jen s útesy a bazénky slané vody, které tu nechal příliv před 6 hodinami. Chvílemi jsou hluboké po pás a musíte je obejít. Znova žasneme, jak je ta příroda mocná.

Je tu teda obrovské množství lidí. A nebudeme lhát, podobně krásné útesy byly i na vedlejších plážích, které jsme prozkoumávali včera. Ale tu je těch útesů zkrátka mnohonásobně víc a pláž je mnohem delší. Michal dělá pár fotek, fotku katedrál bez lidí ale nemá šanci vyfotit. Ještěže je skvělej grafik, práce v postprodukci tentokrát bude mít dost. Ale dopadlo to skvěle, ne? 🙂

Po návštěvě vyrážíme hledat místo na spaní. Přijíždíme na dětské hřiště, které je trochu porostlé mechem a povrch je spíš skluzavka. Vypadá to tu opuštěně, takže jako ideální místo pro nás a Krakenka.

Zbytek dne pracujeme. A konečně taky jednou plánujem nejen, kam pojedeme zítra, ale i další dny. To tu dlouho nebylo, většinou ráno nevíme, kde večer spíme, natož kterým směrem vyjíždíme. A občas je to dost vyčerpávající.

Tak si vymyslíme cestu přes západní pobřeží oceánu v Galícii, a pak vnitrozemím Španělska k Valencii, kde se poohlídneme po nějakejch mini chatičkách jako náš budoucí možnej basement.

Den 229 | 2. 9. 2024

Severní Španělsko je známé mnoha poutními cestami, na které se poutníci vydávají už mnoha staletí. Nejznámější začíná ve francouzských Pyrenejích a vede podél moře a oceánu až do známé katedrály ve městě Santiago de Compostela, případně poutní cestou jde dojít až na nejzápadnější místo Evropy.

Nám to umožňuje najít výbornou pitnou vodu, která je tu pro poutníky označená v mapách. Většinou je z nějakého horského pramene a to je ta nejlepší voda, kterou můžete v přírodě potkat. U jedné takové fontánky z hor lepíme naši první samolepku. Byli jsme tu.

Pak musíme zavítat na obligátní návštěvu výlevky, a protože je hned vedle psího hřiště, rozhodneme se tu přespat. Večer Krakena pouštíme na psí hřiště, jen škoda, že systém psích hřišť není pro něj. Zavřeme branku, omrkne, kde je a běží k brance zpátky jakože stačilo. Tak plán, kdy jsme si mysleli, že ho na chvíli můžeme na procházce pustit z očí, nevyšel. Chce na svobodu. Chápeme. A tu jeho jedinečnou osobnost milujeme.

Den 230 | 3. 9. 2024

Dneska nás čeká velké město. Běžně se městům vyhejbáme, i když nabízí veškerý komfort a nekonečno možností od vzdělání přes zdravotnictví až po zábavu, my se v nich po chvíli necítíme dobře.

Město A Coruña ale nabízí tolik historických zajímavostí na jednom místě, že je musíme jít objevit. Třeba 55 metrů vysoký maják Hercules, kteří tu postavili Římané, jeden z mála dochovaných starořímských majáků ve Španělsku. Sochu Breogána, o kterém koluje řada pověstí, menhiry ve vedlejším parku Parque Escultórico a k tomu mnoho a mnoho vyhlídek na oceán.

Parkování k téhle procházce je samozřejmě zdarma, jako téměř všude ve Španělsku. Vstup na maják je už placený, ale v přepočtu jen za 77 Kč. Ostatní je zdarma. Procházka kolem oceánu je to fakt nádherná. K tomu vidíme plachetnici a po dlouhé době si pořizujeme selfíečko, které se podaří s Krakenem. Sice trochu nedobrovolně, ale vzpomínku máme.

Míša si před pár dny špatně šlápl při vystupování z dodávky a dost ho bolí koleno. Léči to střídavě odpočinkem a pohybem. Zatím se nic neosvědčuje, tak si říkáme, že prostě trochu stárneme. Pak potkáváme 15letou fenku, co si hraje jak štěňátko a má spoustu energie. Tak přece jen - věk je jenom číslo.

Dny 231 | 4. 9. 2024

Potřebujeme trochu pracovat a také trochu klidu a chvíli neřešit, kde dneska budeme čůrat, kde najdeme rovinu na stání a další drobnosti patřící k životu v dodávce. V takových chvílích jsou zdarma výlevky s parkovištěm vhodnou volbou.

A i když my společnost na parkovištích moc nevyhledáváme, tohle místo má dokonce krásné výhledy na město a až do večera jsme tu sami. Na rovném povrchu a s pitnou vodou. A asfalt se do denního deště, který tu na severu je, také hodí. Tady by to šlo.

A tak v poklidu pracujeme. Společnost nám dělají jen kluci a holky, co jezdí do posilovny, co je o parkoviště výš. Kraken má co sledovat a my máme klid na práci.

Buďte s námi na cestách!