Dny 20-21 | 3. – 4. 2. 2023
Jsme na místě kousíček od přístavu v klidném prostředí a krásným molem. Je tu dětské hřiště a venkovní posilovna, oboje s pitnou vodou, což umíme ocenit. Plánujeme se tu zkulturnit. A jinak přes den pracujeme.
Já si meju vlasy v předklonu pod pítkem, kde si běžně lidi cucnou vody a jdou dál. Samozřejmě tu celou dobu nikdo nebyl, dokud jsem se nešla mýt. Přijíždí pán s dcerkou, zrovna mám namočené vlasy, tak poodstoupím, abych je pustila. Dám si zatím šampon, pozdravím je a v předklonu si drhnu vlasy.
Nevidím, jak se tváří, dělám, že jsem v životě nedělala nic přirozenějšího. Michal se za mě stydí, já nemám na stud prostor. Oni odchází, já si opláchnu vlasy, zabalím je do ručníku a v pohodě si kráčím k dodávce. Docela si zvykám. Pořád lepší, když mě vidí u tohohle než u jiných věcí, které taky děláme venku. 🙂
V sobotu jedeme k McDonaldu, potřebujeme pracovat a Michal má úplně vybitý notebook. A protože sháněl notebook s dobrým výkonem, tak teď mu ho baterka v dodávce ani nezačne nabíjet a musí řešit elektřinu vždycky mimo.
Další den poprvé navštívíme občerstvení TacoBell. Já zjišťuji až teď, že mají v názvu dvě L a že je to "bell" jako zvoneček, kterej mají dokonce v logu. Ale jinak všechno dobrý.
Odpoledne přijíždíme do Tarify - přístavního města v Andalusii. Vypadá to tu jak karavanové městečko. Ještě než do Tarify vjedeme, z dálky vidíme obrovské parkoviště plné dodávek, karavanů i obytných autobusů, je jich tu dobrá stovka, možná víc. A to se jedná jen o místo na poli vedle Lidlu.
Lidl si toho je asi dobře vědomej. Má tu záchodky, který běžně v Lidlu nebývají. Dostanete se na ně ale jen přes kasu, protože jsou tu dva vstupy. Stejně tak koše nejsou běžně venku, ale až za kasama. Zkrátka se musíte v Lidlu stavit a něco koupit. A funguje to. Takže nakoupíme v Lidlu a využijeme záchodky i koš. 🙂
Dny 22-25 | 5. – 8. 2. 2023
Dneska objevujeme dvě ohromně zajímavá místa. Jedním je město Tarífa, kde leží nejjižnější bod Evropy, tedy té na pevnině. Kromě toho je v Tarífě také výběžek, kde se potkává Středozemní moře a Atlantský oceán. Kromě spousty turistů je tu také dost potápěčů a surfařů, který chytají zdejší velké vlny.
Druhý místo je tak trochu fantasy na Evropu. Je jím pláž Playa de Boloni s písečnou dunou, která je tu asi nafoukaná z Afriky, kam je to jen 14 km. Vylezeme nahoru na dunu, a pak po ní běháme jak blázni a skáčeme do sesypaných děr. Je to super zábava, písek máme sice všude, ale o to víc máme vzpomínek v hlavě.
Po cestě ještě bereme stopaře, kterej u duny bydlí. Je z Maroka, ale i když tu skoro nic nemá, říká, že se má ve Španělsku krásně. Taky vypráví, že jedinej, kdo mu nikdy nezastavil, jsou Němci, prý protože mají předsudky. Těžko říct.
Další den navštěvujeme přírodní park, kterej jsme mysleli, že je obyčejnej les. Michal poprvé rozdělává hamak, kterej si totálně užíváme, je to nejbožejší věc. Přes den vyrazíme na trek parkem, kterej se jmenuje La Brena Natural Park y Marismas del Barbate.
Druhý den zjistíme, že je to chráněný park pro volně žijící živočichy. Večer vaříme, když nám na dveře někdo zaťuká - policie. Policajt nám vysvětluje, že je tu zakázáno spát v autě. My ale zrovna vaříme těstoviny, tak to policajtovi vysvětlíme. On nám rovnou říká, že v pohodě, ať nespěcháme, ale do 22 hodin, ať odjedeme. Děkujeme.
Sjedeme z kopce dolů, kde vidíme veliké opuštěné přírodní parkoviště. Pokaždé nás napadne, jestli tu ráno nejsou trhy. Nezdá se nám, že tu v soukromí nikdo nestojí. Opodál na betonovém parkovišti u benzinky stojí karavan vedle karavanu. Ráno se ale probudíme a jsme pořád sami. Tak jen nerozumíme tomu magnetickému jevu, jež přitahuje karavany na jedno malý, oplocený parkoviště.
Dny 26-27 | 9. – 10. 2. 2023
Dneska to bude takové přírodovědné okénko, které je ale dobré znát, pokud cestujete do jižních zemí koncem zimy a na jaře. Obzvlášť pokud vyrazíte s dětmi nebo pejsky.
Jedná se o nebezpečné housenky bourovčíka jižního, které můžete potkat, jak v řadě za sebou hledají měkkou půdu, kam by se zavrtaly. Vypadají pak jak několik metrů dlouhá čára na zemi. Housenky ale mohou být až smrtelně jedovaté pro psy, nebezpečné jsou i pro malé děti.
Způsobují totiž alergické reakce a v některých případech může pejsek upadnout až do anafylaktického šoku. Vyskytují se v kokonech na borovicích. Nebezpečné jsou na brzkém jaře, kdy spadnou ze stromu a ještě se nepromění v motýli.
My jsme o nich už nějaké vyprávění a také mnoho varování od místních slyšeli. Když jsme ale dorazili na dnešní místo, byly housenky doslova všude. Než jsme si jich všimli, vesele jsme se v přírodě procházeli a až při vrácení se z procházky jsme viděli jeden takový dlouhý zástup housenek.
A znáte to - od té doby jsme je viděli všude. Na parkovišti, u našeho auta a všude. Potíž je navíc v tom, že i mrtvé housenky stále vylučují nebezpečnou látku. Panicky jsme teda začali omývat Krakena, jak to jen šlo a rychle se sbalili a ještě rychleji odjeli.
Přejíždíme k pláži v Puerto Real, kterou nacházíme na P4N, nejsou tam ale fotky. Nikdy na místa bez fotek nejezdíme, ale mám pocit, že to bude skvělé. Přijíždíme přímo na západ slunce a zůstaneme oněměni. Jsme přímo v zátoce oceánu, nad kterým se na nás na horizontu směje obrovská ohnivá koule. Vidíme každej jeden paprsek, jak zachází za oceán. Nikdy jsem takhle zblízka slunce neviděla.
Učíme se zůstávat na jednom místě aspoň dvě noci, tak kvůli tomuhle západu slunce se nám to zdá jako hodně dobrej důvod. Akorát počasí nespolupracuje, celý den je větrno a pod mrakem. Když jdeme po pískovém parkovišti, musíme jít se zavřenýma očima a když musíme projít uličkou proti větru, tak spíš stojíme. Asi 20krát padne hláška Marka Slobodníka s Trabantama - “Toto že je vietor? To je nič!"
Dny 28-34 | 11. – 17. 2. 2023
Další krásné město Andalusie, které navštívíme je přístavní městečko Cadíz. Je zas úplně jiné než ostatní místa, která jsme viděli. A k jeho kouzlu patří také to, že tu ale ohromně fičí. Vůbec se s Michalem neslyšíme. A je to taky město, kde jsem si uvědomila, že déšť je příjemnější než šílenej vítr. Táhne mi na krk a nemá to řešení, všechno odlítne!
Kromě fičáku ale vidíme krásné mosty přes vodu a také přístaviště nebo spíš parkoviště malých lodiček. Prostě kousek od paneláků si tu kotví místní své vozy. Akorátže některé lodičky jsou komplet potopené. Jsou vidět jen v odrazu vody. Vypadá to, že je to tu normální. Lodě ale neuplavou, drží je kotva. Jak se ale vyklepává voda z takových lodí netušíme.
Další den hledáme pitnou vodu. Po dlouhých peripetií, kde jsme to zkoušeli asi na 4 místech a všude se něco přestavovalo, jsme nakonec natankovali tak chlorovanou vodu, že bychom se jí nemuseli bát natočit do bazénu na plovárně. Ale takhle to tu holt mají, ve vnitrozemí a v horách se dá najít dobrá voda. Ale v teplých oblastech a u pláži jde kvalita pitné vody dost dolů.
My jsme ale díky tomu objevili spací zatravěnou plochu nachystanou pro obytná auta. Po celodenním hledání vody se rozhodujeme připojit na karavanové sídliště. Někdy to vyzkoušet musíme. Má to asi i své výhody, tak uvidíme.
Ani po 2 nocích v městečku karavanů na ně ale nepřijdeme. Opět se tu dějí divné věci. Jsou tu čtyři kusy velkých travnatých ploch, když jsme přijeli, byl třetí chlíveček ale úplně prázdnej. Už jsme si mysleli, že je tam zakázáno stát. Nikde jsme ale nic neviděli, tak jsme tam zajeli. Když můžeme mít soukromí, tak to musíme využít.
Ráno skoro všichni odjeli a nové dodávky začali parkovat těsně vedle nás. Najednou třetí chlíveček byl plnej a všude jinde prázdno. Ty vole, tak oni prostě parkujou asi tam, kde už někdo stojí. Nevyznám se v tom, ale začínám si připadat, že jsem opět outsider. Možná poprvé v životě mi to přestává vadit. Začínám si na tuhle svoji roli zvykat. A snad ji i začínám mít trochu ráda.
Další den vyrazíme pro nás dost netradičně mezi lidi a ještě do obchodního centra. Zoufalé situace si žádají zoufalé činy. Jsme na cestě už měsíc a Michal si zapomněl zabalit pantofle a furt mi krade ty moje. Pro stabilitu vztahu potřebujeme každé svoje pantofle.
Den 35 | 18. 2. 2023
Tak a máme tu další město. Městům se sami vyhýbáme nebo možná se města vyhýbají nám a Krakenovi obzvlášť. Ale tady dostáváme tolik doporučení právě na města, že je jdeme objevovat.
Dnes je to Sevilla, což je prý nejteplejší město Španělsko, což se nám zdá dost pravděpodobný vzhledem k tomu, že je tu v únoru 24 stupňů ve stínu.
Nejprve máme takový pěší okruh přes centrum a památky. Objevujeme María Luisa Park s krásnými stromy a katedrálou Santa Cruz. Další zastávkou je nezapomenutelné náměstí Plaza de Espana, kde je půlkruhový palác s vodním kanálem. Jsou tu mimo jiné mozaiky všech provincií Španělska. Objevit můžete také neotřelou stavbu přezdívanou Deštník nebo Slunečník Metropol.
Po městské procházce se s Krakenem vracím do auta a Michal míří do obrovského místního akvária, kde vidí šílenosti - želvu, rejnoka nebo celý tunel, kde nad ním plavou žraloci.
Sevilla je zajímavá a nabídne vám doslova všechno. I proto je to jedno z nejvíce navštěvovaných měst ve Španělsku, takže i když je to tu krásné, pro nás jeden den stačil. Pokud ale někdo řád navštěvuje města, Sevilla vám učaruje a víkend vám bude málo.
