Dnes přijíždíme na místo pro karavany ve městě Onda. Když jsme tu byli před měsícem, bylo to ještě zdarma. Během té doby se to stihlo trochu přestavit. A k tomu jí přibyla závora. Zatím ale není zapojené, tak pořád využíváme zdarma.
Je to taková skulinka, kdy je to vlastně nejlíp. Je to nové, zároveň v recenzích je psáno, že se to tu přestavuje a bude pak placené, takže sem jen tak někdo nevyrazí. Spíme tu první den úplně sami, druhý den s dalším autem akorát.
Před měsícem při povodních tu stálo několik aut i na točně, takže bylo víc než plno. A teď takhle. Kromě ale soukromí také pěkně přituhuje. Je konec listopadu a vypadá to, že už se od pobřeží, kde je nejtepleji, nebudeme moc vzdálit ani na pár kilometrů. A tak musíme zase popojet. Tentokrát opravdu za teplem. Jižněji.
Po cestě si domlouváme setkání s Češkou Verčou, kterou jsme tu i s jejími kamarády potkali před 2 lety na erasmu. Je tu znova na Erasmu, tentokrát už ale bydlí se svým přítelem, z Panamy. Všechny cesty asi nekončí v Římě, ale ve Valencii ve Španělsku.
Na noc jen popojíždíme mimo tyhle ohromný města. Je už ale dávno tma a jsme unavení, tak hledat krásnej spací flek nás dneska moc nebere. Jedeme kamkoli na asfalt, a tak spíme před obchodním centrem. Ještě stihneme koupit před zavíračkou v devět vánoční světýlka i kalendář. Tak vánoční výzdobu máme!
Den 318 | 30. 11. 2024
Probouzíme se na klidným parkovišti před obchoďáky ve městě Sueca. Obchody tu mají už to nejlepší za sebou a většina jich je zavřenejch. A tak tu kromě nás přijede strávit den třeba celá rodinka i s třema motorkama/scooterama a náctiletí trénují jízdu. Postaví si flašky a zkouší si zatáčky. Jako v autoškole. To je super, aspoň pak na silnici budou víc vědět, o co jde.
Nejmladší holčička, které je okolo 10 a ještě asi na scooter nemůže, si nasadí kolečkové brusle a jako objížděcí ovál si vybere naše auto. Párkrát se na ni usmějeme, Kraken s hlavou z okýnka asi taky udělá svý, a tak si nás oblíbí. Vymyslíme pár blbejch vtipů
Sbalíme se a vyrazíme trochu do klidu. Najdeme parkoviště na konci sadů a snad i na konci světa, nebo alespoň města. Nikde nikdo. Na víkend dost neobvyklý. Jediná potíž v klidu je ta, že jsou tu dvě ohromný dálnice, které vedou přes celé Španělsko od severu k jihu. A kamkoli se člověk hne, tam je prostě slyší. Ale všude je to randál, jak kdyby vám tu dálnici postavili před domem.
Už pár dní nám v kuse na pozadí v hlavě jede takovej dálniční film. Pauzu má zhruba od 0:00 do 05:00 a jinak to frčí. Zítra se zkusíme konečně někam vzdálit dál.
Den 319 | 1. 12. 2024
Dneska je 1. prosince. A kromě prvního v měsíci je to také první adventní neděle. A kromě neděle je to také první den po několika dní, kdy neslyšíme dálnici. Je to jako oáza klidu.
Já už jsem měla v podstatě vytrvalou bolest hlavy. Tady ale sjedeme na malé parkoviště hned za valem od pískové pláže. A spolu s dvěma dalšími dodávkami a třemi pejsky máme ráj na zemi. Je to, jak kdyby se vypnula televize s hlasitejma formulema, která jela nonstop. Najednou takovej klid v hlavě.
A k tomu všemu má tady Kraken tři pejsky od sousedů. Dvě fenka a jednoho kastrovanýho kluka, se kterým se snesou. Kraken po chvíli na něj dokonce doráží, aby si šel hrát. Pro Krakena to snad ani není ta nejlepší první adventní neděle, jako spíš přímo Vánoce.
Pejsci jsou na volno a je to fakt, fakt pejskovej ráj.
Všude, kam dojedeme, je bohužel velmi patrná zkáza po povodních. Stačí projíždět po dálnici a vidíte, zničené ploty, nová vymletá koryta od řek na polích. Na pláži je po celé její délce vyplavená spousta větví, odpadků, sem tam jsme viděli i celej kmen. Jak ten se sem dostal, to už zůstává rozum stát.
Den 320 | 2. 12. 2024
Dnes se musíme hnout z místa, sice jsme tu našli kousek ráje, ale když nemáme co jíst ani my ani pejsek a dokonce už skoro ani co pít, tak tu zůstat prostě nemůžeme.
Po vyřešení všeho jedeme na další parkoviště kousek od pláže v takové klidné rezidenční oblasti. Nějak se nám to tu všude líbí. Je to tu docela klidný a přitom tu bydlí lidé. Severněji jsme nacházeli samá turistická města, co napůl zela prázdnotou a zbylá polovina byla obsazená německými důchodci, kterých bylo místy opravdu výrazně více než Španělů.
Jižně od města Valencie a pak i v samotné provincii Alicante, to vypadá trochu víc španělské. Projedeme městem Gandia a stavíme u pláže. Zase budeme mít písek i za ušima. Ve stání u pláže je snadno člověk nepoučitelnej. Prostě vás to učaruje, i když byste pak potřebovali dát celý auto včetně karoserie do pračky.
Den 321 | 3. 12. 2024
Další den vyplivneme trochu písku, zameteme, vyklepeme, co vyklepat jde, včetně Krakena, a jedeme dál. Prozkoumat tuhle oblast. Jsou tu malé zastavěné vesničky obklopené sadami s pomeranči, mandarinkami a citrony. Většina dozrává a je to krásná podívaná.
Po objevování chceme parkovat, ale to je trošku prekérka, protože tady v těch menších uličkách občas neprojedeme. A když bychom projeli, tak zrovna předělávají silnici. Nebo je uzavřených přesně těch 20 metrů, kudy potřebujeme jet.
Asi na pátý pokus přijíždíme do Poistre, kde budeme dnes kempit. Vytahujeme notebooky a pracujeme. Společnost nám dělá opět dálnice, na to si už musíme začít dávat fakt větší pozor.
Den 322 | 4. 12. 2024
Včera večer jsem našla jeden pěknej byt jen asi 5 kilometrů daleko. Prve jsem se zamilovala do bytu, kterej má balkon, soukromou terasu i garáž. A hned na podruhé do města, které působí klidně, ale přitom s dobrou obslužností a hlavně v přírodě na blízké procházky. Ale i na velké výlety. Jako bonus 15 minut na pláž. Aspoň na mapě to byla láska na první pohled.
A tak je dnešní cíl jasný. Městečko Vilallonga. Dvě L se ve španěltšině čtou jako J, takže se to vyslovuje Vilajonga. Podle zvyku hned vymyslíme přezdívku - Willy Wonka podle továrníka z Karlíka a továrny na čokoládu.
Když vjíždíme do města, hned na prvním kruháku mají malou sošku vlka. Takže láska na druhej pohled tam pořád je. Dneska není moc prima počasí, je zamračeno, mlha a poprchává. I tak se nám to tu ale moc líbí.