část druhá

Jídlo v Belgii a
kanály v Nizozemí

Den 5 | 11. 5. 2023

Ráno se probouzíme znovu do deště, ale jsme v krásné přírodě. Jedeme na snídani do městečka do bistra Leonidas. Dáváme si cappucina, čokoládový croissant a věnečkový banánek, jsme nadšení asi na milionkrát. S sebou ještě kupujeme proslulé domácí pralinky z Belgie.

A také jsme nadšení, že si to dopřáváme a že nám to dopřává i Kraken. Sám vydrží v autě a je v klidu, což bylo na začátku nemyslitelný. My tak můžeme občas na pár minut zajít někam, kam by nás s Krakenem nepustili.

Další místo, kam nás bohužel s Krakenem nepustí, je památník bitvy u Waterloo. Vzhledem k tomu že se jedná o venkovní expozici, tak je to trochu mrzuté. Tak si projdeme okolí, památník na kopci je vidět odevšad. A pro detaily si zalítneme dronem.

Po cestě stavíme v hezké vesničce, kde náhodou objevujeme hranolkárnu. To se málo ví, ale Belgie je světová jednička v jezení hranolek na osobu.

Bistro přijíždí odemknout slečna a s sebou má tak půlročního chlapečka. Děťátko pokládá na stůl a jde nám dělat jídlo. Chlapeček si chvílemi hraje sám, občas chce trochu pomazlit, tak si ho vezme do jedné ruky, druhou dělá jídlo. Celé bistro má uzpůsobené na práci s ním, aby ho všude mohla položit a on na ni viděl.

V Belgii je totiž mateřská dovolená pouze 15 týdnů. Wow. Takže se tomu holky a ženy přizpůsobují a dělají, co mohou. Od kamarádů se pak dozvídáme, že často v této době pracují jako freelancerky nebo hledají práci z domu.

Na spaní přejíždíme na kraj vesničky na zarostlé parkoviště. Večer pracujeme a unaveni uleháme do postýlky.

Den 6 | 12. 5. 2023 

Ráno probuzení do velikého deště, Kraken se ani nechce jít vyčůrat. Zkoušíme na něj psí kusy, nejprve jdeme ven s jeho pláštěnkou, aby na něj nepršelo. Nic. Pak bez pláštěnky, jestli mu je teda nepříjemná. Taky nic. Lezu s ním do křoví a na místa, kde normálně čůrá. Ale nic. Nakonec přinutím sebe se vyčůrat, aby to šel přečůrat, jak je zvyklej. Ale ani tenhle nejsilnější kalibr nezabere.

Jestli jsem ho z auta musela vystrkovat, tak zpátky jen pootevřu škvírku, on se zmenší na polovinu, prosmýkne se kolem a hlavně ať už ho proboha nikdo nenutí jít znova ven. To se prej radší počůrá.

Jedeme teda dál - do Kortrijku, kde bydlí naši známí, které jsme potkali na Gibraltaru. V Kortrijku se déšť trochu zmírní, vylézám s Krakenem a ten se rozhoduje, že tenhle déšť už teda snese a jde se po 16 hodinách vyčůrat. Čůrá asi 3 minuty v kuse. Takový drobný srandy ze života v dodávce s pejskem.

Ve městě se potkáváme s Jolanem, který nám udělá perfektního průvodce a ukazuje nám místní náměstí, zvedací most na kanálu vedoucí městem i lodě, které tu přepravují do vnitrozemí plyn a naftu.

Pak nás vezme na belgickou specialitu - vafle, dáváme si bruselskou a s místními sušenkami (spectaculous), nejlepší vafle, co jsme kdy měli. A asi i budeme mít. Do toho nám nabídnou sprchu u nich doma, což s rozpaky přijmeme. Ale je to snad vůbec nejlepší rozhodnutí.

Den 7 | 13. 5. 2023 

Ráno se probouzíme do slunečného dne vedle altánku u malé vesničky, kam jsme včera zajeli. Je to asi první den, co nám ráno svítí. Jdeme se projít, ale po chvíli litujeme, že s sebou nemáme holínky. Jak skoro neustále prší, je to tu opravdu podmáčené. Chvílemi je cesta úplně neprůchozí. Deštivěji než u nás tu určitě je, ale těžko říct, jak to tu vypadá celoročně.

Pak míříme severněji k moři, severní část Belgie je více obydlená. Zatímco v jižní části nám místní doporučovali treky a procházky. Když jsme severněji, tak každý volný kousek přírody znamená, že jsou tu desítky aut.

Už druhý den se snažíme sehnat vodu, ale neúspěšně. V Belgii prý není zvykem nikde mít kohoutky, takže to bude asi problém. Včera u kamarádů se nám nepodařila voda natankovat, protože mají dlouhé kohoutky. Navíc bydlí ve 3. patře, kde jsou příkré schody jako na půdu, tak bychom ten 25litrový kanystr stejně ani nesnesli dolů.

Každopádně s vodou to je opravdu komplikované. Na Park4Night nevidíme jediné místo s pitnou vodou, stejně jako v Lucembursku. Hledáme i přes mapy.cz, je jich ale malinko. A pokud jsou, tak tam dojedeme a zjistíme, že stejně nefungují. Jedno jde o pitnou vodu v muzeu. A když už jde o venkovní kohoutek, tak je odmontovaný, nebo nefunguje.

Když pak po několika neúspěšných dnech a pokusech, najdeme kohoutek, otočíme a teče z něj voda, už ani neřešíme, jestli je pitná a plníme, co se dá, po okraj.

Na noc stojíme u ptačích rezervací kousek od města Brugge. Na parkovišti potkáme pána z Finska, který nám vypráví, že Česko je moc pěkná země. Prý ale Prahu minul, ale líbil se mu chrám v Kutné Hoře. Pak si nás fotí, že to ukáže manželce, tak asi Čechy v Belgii moc nepotkává. 🙂

Dny 8-9 | 14. – 15. 5. 2023 

Ráno si uděláme procházku kolem hvězdárny, kde vidíme za nízkým plotem v zavřené restauraci kohoutek s vodou. Takový plůtek nás už od vody nemůže zastavit. Vracíme se pro auto a bereme plnou. Nádrž vody.

Taky se stavíme pro místní pivo, které je údajně co se týče kvality nejlepší na světě. Já si to můžu dovolit napsat, protože pivo nepiju a názor na to žádnej nemám. Ale nějaký světový soutěže to vyhrálo. Mají takové nasládlé příchutě, ale nejedná se o ovocné pivo, jaké známe z Česka. Za zkoušku určitě stojí. Nejkvalitnější jsou klášterní piva, kterým se říká Trapper a je jich jen pár na světě.

Pak se učíme na longboardu, Michal mě natáčí za jízdy a já se snažím aspoň nějakej kus bez zastavování ujet. Spíme na parkovišti v městečku.

Další den ráno zase brutálně prší. Chtěli jsme jít na snídani do kavárny a projít se k moři. Ale nejde tam zaparkovat, což je asi dobře vzhledem k tomu že jsme pár dní nemytí a pěkně zmoklí, moc bychom se tam nehodili.

A tak vyjíždíme z Belgie do Nizozemí. Jedeme k nádrži u moře, jestli se to tak dá nazvat. Prostě za betonovou stavbou je moře, jak se tomu říká odborně, fakt netuším. To od nás z Čech teda neznám. Fouká a samozřejmě prší, ale je tu super prostředí, tak vyrážíme na procházku.

Dorazíme na pláž, co jsme ještě neviděli, ale je to tu. Moře. S mlhou a deštěm i betonovou pláží, ale jsou tu i mušle a aloe vera, jako u moře zkrátka. Pak vidíme krásný západ slunce. A večer v klidu pracujeme.

Dny 10-12 | 16. – 18. 5. 2023 

Dnešní den je zase jednou slunečnej, a tak si užíváme v Nizozemí tolik krásných mostů a přehrad přes moře, kterých je tu všude plno. Mosty jsou ale také často placené.

Nakonec nacházíme místo kousek od moře, kam si zajdeme na odpolední procházku a na hnědé mušličky k moře. V okolí je hodně cyklostezek. Ono teda těch je v Nizozemí všude plno, je to tu taková placka, že si to o jízdu na kole vyloženě říká. Běžně se tu místní na kolech dopravují do práce, ale třeba i na nákup a pro děti. Za koly mají vozíky a na nich je veškerej náklad.

Na noc jedeme do vesnice Monster, kde má být nádhernej západ slunce na pláži. Je to nádherná, obrovská písečná pláž. A ten západ? Celá obloha je růžová, slunce zapadá těsně nad mořem a jen pro nás. Michal fotí i natáčí dronem.

Po cestě potkáváme kluky v buginách, kteří tu asi pracují jako pobřežní hlídka nebo hasiči. Říkáme si, že to musí být práce snů - pláž, surf, jezdit na čtyřkolkách v písku - taková každodenní dovolená a ještě k tomu placená.

Dodneška nevím, jestli byl dobrej nápad, co nás napadlo objevit další den v Nizozemí. Ale když někam jedete, je fajn nevidět jen památky a moře, je fajn poznat trochu místních zvyků. Jeden celosvětově známej zvyk typickej pro Nizozemí by tu byl - tráva.

Když už tu jsme, zajdeme si do místního coffee shopu, kterej vypadá jak normální kavárna. Z nabídky na tabuli si vybereme brownie - jedno pro oba podotýkám. A odcházíme. Jdeme najít bezpečné místo - přístav pro lodičky, kde jsou záchodky, to vypadá na to pravé místo na vyzkoušení.

A co se pak dělo dalších víc jak 24 hodin mám v hodně divokejch barvách, stejně jako v hodně velký mlze. To vydá na samostatnou kapitolu. Každopádně bych to shrnula tak, že nám to ohromně otevřelo obzory, skákali jsme dimenzema, smáli jsme se. Stejně tak jako měl Michal vysoký tep skoro na záchranku a pozvracel půlku dodávky. Důležitý dodat, že těžko říct, zda ještě někdy něco zkusíme. 🙂

Další den se dáváme dokupy. Při procházce po loděnici jsou všichni milí (a není to jen tou trávou, ale těžko říct, zatím moc nevnímáme). Když odpoledne popojedeme dál, Michal najde pytlík s kokainem vedle lavičky před obchodem. Nechá ho tam ležet, samozřejmě.

Den 13 | 19. 5. 2023 

Vyrážíme na vyhlášený místní sýrařský trh v Alkmaaru. Jdeme procházkou přes mosty a užíváme si ranní Alkmaar, jsme z něj unešení. Pak objevíme trh a čučíme na show, kterou tu každý týden ukazují, jak nakládají sýry postaru. Kromě show vidíme v kanálu na loďce pána, který přepravuje sýry.

Kraken je mezi lidmi v davu a je hodný. Koupíme si kuličku sýru gouda za 8 eur. Trochu dražší, ale je výbornej. Na trhu také vidíme pána, jak ručně vyrábí dřevák.

Když pak vyrazíme na přívoz přes kanál, který je zdarma, Kraken přiběhne k pánovi a očuchává ho. Pán si dělá srandu, jestli je drug dog - drogový pes. Asi místní humor, my se po naší nedávné zkušenosti zas tak nesmějeme.

Přejíždíme k zachovalým mlýnům, kterých tu pár stojí vedle sebe a normálně sem lidi jezdí, jako třeba u nás na chatu. Ve dvou mlýnech někdo bydlí možná i celoročně. Je tu krásná farmička, kde paní věší venku prádlo, trochu to vypadá, že jsme se tu vrátili několik desítek let zpátky. Simple life.

Přejíždíme do Hornu, což je město postavené na vodě. Viditelně lze vidět, jak jsou domy šikmé tím, jak si znovu sedají. Potkáváme paní z Maďarska, která tu už bydlí 10 let a prý je to tu ráj pro psy, Kraken se kamarádí s její fenkou Bašou. Spíme na valu, kde je udělaný most do další části Nizozemí.

Dny 14-16 | 20. – 22. 5. 2023

Dneska máme poslední den v Nizozemí. Na procházku se stavíme u jezera, kde se místní koupou, plavou, opalují, rybaří i jezdí na kole. Jsou tu jak potápěči, tak nudisti. A do toho tu jeden i techno párty.

Na spaní přejíždíme k řece, kde jsme konečně po pár dnech sami. Já potřebuji dneska dost pracovat, ale Michal tu má dost zábavy. Je tu obrovská síť cyklostezek, kromě toho Michal taky rybaří. Nebo jezdí na longboardu s Krakenem a ten ho tahá.

Další ráno už je trochu smutné jako vždycky, znamená totiž návrat do Česka. Projedeme Německo, kde stavíme na poslední spaní v autě. Našli jsme bývalé obrovské hutě, kde se těžila železná ruda. Dnes místo fabriky to vypadá jak ideální místo pro pejsky. Nejenže tu má místa na koupání, ale i na skvělý procházky. Michal má zas zábavu se starou mašinou, na kterou vyleze a omrkne i staré kotle.

Po přespání vyrážíme. Na svačinu v Německu nesmí chybět výbornej místní preclík, a pak už plnou parou vpřed. Večer jsme doma. Vybalíme a můžeme vymýšlet další neplechy.

chci číst další toulavé deníky!
logo_wildside_fanal_cernej_1

Buďte s námi na cestách!

Instagram Envelope