Bosna – Jediné přímořské město – Wildside

část druhá

Jediné přímořské město Neum a Mostar

Den 11 | 29. 10. 2023

Ráno zapalujeme svíčku pro moji babičku na hoře Hum u kříže, který tu postavila římskokatolická církev a který dohlíží na město Mostar. Babička byla katolička, tak věřím, že se jí to líbí.

Odpoledne jedeme omrknout přírodní koupaliště, které už je celé vybydlené, protože je po sezóně. Nikde nikdo, jen tu zůstalo spousta bordelu nejen ve vodě, po zemi, ale i spousta neodvezených narvaných pytlů odpadků. Snad to tady takhle nebude až do další sezony a jen to nestihli uklidit.

Jinak to je ale moc hezké přírodní koupaliště. Udržované to musí být úplně kúpaliskový sen. Našli jsme přírodní houpačku na stromě nad peřejemi, což je teda žůžo. V čistém místě vody jsem se zvládla trochu umýt, tak tak než dorazili lidi si také omrknout koupaliště mimo sezónu.

Kraken najde 2 malá opuštěná koťátka, dali jsme jim trochu housky a přemýšleli, jestli jim můžeme nějak pomoct. V Bosně žije na ulici mnoho potulných pejsků i kočiček, kdybychom je zavezli na veterinu, nevíme, zda by jim mohli pomoct. Náš Kraken se s nimi zas úplně nekamarádil nechtěl.

Míša jim teda poschovával po okolí chleba někam pod stříšku, aby ji nacházeli postupně a nebolelo je bříško. Snad to zvládnou a budou silný a statečný kočičky. Nebo kocouři.

Den 12 | 30. 10. 2023

Potřetí zkoušíme najít prádelnu, po cestě Míša natrhá fíky. A náhodně dojedeme do města Medjurgo, kde zjistíme, že se jedná o poutní posvátné místo, kam jezdí turisté a věřící snad z celého světa.

Když projíždíme kolem posvátného místa, potkáváme tolik zahraničních autobusů a turistů, že se mezi nimi tak tak propleteme do prádelny. Bohužel i tady nám za kávu naúčtují vyšší cenu, než mají v jídelním lístku. A protože kafe objednával Michal a já šla platit, tak se zase nechám okrást. Až potom mi Míša řekne, kolik to mělo stát. Okrádat jim asi nevadí ani na poutním místě.

Náladu si spravíme po cestě na benzince horkou sprchou a výborným burkem se sýrem z pekárny. Dál míříme do jediného města v Bosně, kde mají aspoň kousek moře. Zbytek je taková ta dlouhá nudle v Chorvatsku. Přímořské město se jmenuje Neum.

Na noc se dokodrcáme do poloviny zdejšího téměř neosídleného poloostrova takovou spíše necestou než cestou. Je tu zavřený kemp, který se tváří hrozně přátelsky s barevnými cedulemi "relax" a "no stress" nebo "enjoy". Až na to že tu jsou pejsci zavření v kotci jakože na hlídání.

Dva pejsci jsou samostatně v kleci, jeden úplně vystrašenej. Druhej se málem počůrá radostí jen nás vidí. Třetí štěňátko je úplně na volno. Nejprve nás všichni vyštěkají, když vidí, že jim neublížíme, nemůžou se nabažit jakékoli pozornosti. V kleci mají navíc plesnivé granule. Je to hroznej pohled. Začínáme nesnášet lidi.

Doneseme jim všechny psí piškoty, co máme. Kraken se jich v životě nají ještě dost. Rozdělíme je mezi ně a pomazlíme, co dokážeme. Kéž by se jednou měli lépe, nejen tihle, ale i ostatní zvířátka. Snad se k nim my lidé jednou dokážeme chovat tak, jak si zaslouží.

Den 13 | 31. 10. 2023

Ráno se jdeme projít na konec poloostrova, kde je pár baráčků místních v krásné přírodě. Vypadá to, že si to nechtějí zkazit turisty a žádné hotely se tu nestaví, místo toho to vypadá na krásné bydlení u moře v zátoce jak na konci světa.

Vracíme se do města Neum a najdeme si místečko na parkovišti, které je do 30. 10. placené. Což bylo včera, takže spíme na zeleném parkovišti relativně v centru města zdarma.

Když dojdeme na pláž, objevíme doslova a do písmene město duchů. Kolem pláže jsou ve skladech naskládaná lehátka, jinak zavřené stánky s občerstvením, přikryté zmrzliny plachtou. Všechny restaurace, kavárny a dokonce i obchody jsou zavřené. Dneska to na kafe nevypadá a teda ani na housku z obchodu.

Na parkoviště večer přijde paní vyvenčit kozenku, úplně na volno, koza se pase a paní jí sbírá travičku do pytlíku. Pak se paní jen zvedne a koza se rozejde za ní. Poslouchá snad lépe než náš Kraken.

Den 14 | 1. 11. 2023

Jedeme zpátky, znovu se stavíme v Mostaru. Po cestě se Kraken proťape v průzračné řece. My ji zkusíme taky, ale řádná ledárna. Lepší odměna pro nás je ale horká sprcha, na kterou se stavíme na benzince.

Jako noví jedeme dál znovu směr Mostar. Po cestě chceme natrhat granátová jablka, ale místní to zase valí mimo předpisy tak, že se to stává trochu bojovkou. Ale na poněkolikáté se nám podaří zastavit a pár jablíček natrhat. Na zahrádce u někoho vidíme i strom s kaki, to jim ale nebereme.

Spokojení frčíme směr Mostar omrknout starý most tolik typický pro Mostar. I když dnes už starý není. Při občanské válce v 90. letech ho rozbombardovali, když obléhali Mostar. Známky války jsou viditelné na každém kroku. Obnovení se most dočkal v roce 2014 a dnes se těší turistické oblibě.

Když budete mít štěstí, můžete se nejen po mostě projít, ale uvidíte místní odvážlivce, kteří z mostu skáčou. Jedná se o takovou atrakci pro turisty, kdy vás před skokem obejdou s kloboukem, vyberou peníze a následuje skok do ledové řeky.

Nám ale stačí ledová zmrzka, Míša si dává levandulovou, co chutná jak levandule, mně stačí mango. Pak si už jen skočíme na rychlý nákup do našeho oblíbeného Binga a jedeme přespat opět na horu Hum, kde jsme byli i pár nocí zpět. Kraken je nadšenej, konečně to někde poznává, tak je šťastnej.

Chvíli po nás přijíždí k hoře přespat další bílá dodávka. Těšíme se, že si s někým popovídáme o cestování a doufáme, že nebudou mít pejska, anebo lépe - budou, ale bude to fenka.

Z auta vylézá pár z Francie a v patách jim je malá fenka Lola. Krakenek je jako obvykle hrr, a protože Lola strávila pár let na ulici, než ji tenhle pár adoptoval, tak jim seznamování trochu trvá. Ale oba tu mají parťáka, a to musí dopadnout dobře.

Den 15 | 2. 11. 2023

Vstáváme do slunečného rána plného mlhy, která se během chvíle rozfouká a nás zalije energie ze sluníčka. Když vstanou i naši sousedi z Francie s fenkou Lolou, Kraken si nemohl přát lepšího rána. My si zatím tady mezi dodávkama pod velkým křížem rozložíme stolečky a vyskládáme na ně společnou snídani.

Francouzi mají dokonce zrnkovou kávu, kterou už chvíli nemůžeme sehnat. A tak vytahujeme náš manuální kávovar a Michal dělá poprvé espresso pro někoho cizího na cestách. Domluvíme se, že se večer sejdeme na protějším kopci s velkou vlajkou Bosny.

Michal se pak snaží opravit obě nesvítící světla s palubovkou, zatím ale neúspěšně. A tak vyrážíme hledat pitnou vodu. Asi na pátý pokus se nám to podaří. Voda Krakenovi hned zachutnala, takže co je dobré pro něj, je dobré i pro nás.

Odjet z Mostaru bez nákupu teplýho jídla u pultu v místních potravinách Bingo za pár korun by byl hřích. A tak kupujeme asi půl kila rizota, lečo a kuřecí křídla, dohromady asi za 70Kč.

Vydáváme se na horu s velkou vlajkou Bosny, na vrcholku kopce na nás čeká i prosklená vyhlídka na Mostar. Teda spíš na Michala, kterej to tam prošmejdí poctivě. Já se koukám spíš z dálky a s velkým respektem. Na našem spacím fleku pak pozorujeme nádhernej západ slunce, kdy se obloha zbarví do úplnýho oranžova!

Po západu už přijíždí Francouzi, se kterými popíjíme víno až do večerních hodin. Unavení po celém dni i snaze mluvit anglicky uleháme do postýlky v našem pojízdném domečku.

Den 16-17 | 3. – 4. 11. 2023

Noc je ale dost divoká. Fouká takovým stylem, že noc spíš probdíme, než prospíme. Hází to s dodávkou jak s papírovou taškou. Když ráno vylezeme, zjistíme, že nám pod autem spí dva místní pejsci, kteří se snažili najít aspoň kousek bezvětří. Fenka navíc čeká mladé.

Dáváme jim napít a najíst, co máme. Pejsek je hodně plachej, tak mu nechám chleba v křoví, za které se chodí schovat. Brzy vidíme, jak se na něj hladovej vrhá. Ach jo.

Loučíme se a jedeme k památníku. Po cestě projíždíme silnými přívalovými dešti. Chvílemi není vidět už zhola nic. Stavíme u krajnice a čekáme, až to trochu přejde. Stejně jako další řada aut.

V pořádku dorazíme k památníku, kde najdu nevybuchlou minu, když se jdu do křoví vyčůrat. Paráda. Michal mi nevěří, prej jsem si to určitě spletla s kolem od koloběžky. Tak určitě. Nedá se svítit, jdu k mině teda čůrat i podruhé, abych mu to vyfotila. A ať máme klidné spaní.

Probouzíme se po chladné noci, kdy jsme ale spali jako dudci po předchozí noci na větrné hůrce. Už míříme směrem na sever a do Česka. Spíme znova v Jajce u rozstříleného domu s nasprejovaným nápisem 1991. Jsme překvapení, jak je tu dneska narváno spacími auty.

Večer se seznamujeme s Martynou z Polska, která ve svém karavanu bydlí i se svou fenkou Gumbou. Poznáváme také Leona z Číny, který pracoval 2 roky ve Švédsku a teď autem jede zpět do Číny a po cestě navštěvuje Balkán i další země. Leon jde večer do města a Martynu zveme k sobě na pokec a kávu.

Dny 18-22 | 5. – 9. 11. 2023

Ráno ještě pokecáme s Martynou - tentokrát v jejím karavanu, což je úplně první karavan, ve kterém jsme. A je teda obří. Tak obrovskej, že začneme chvíli přemýšlet, jestli bychom se neměli z naší dodávky přesunout taky do něčeho většího.

Karavan má obrovské kouzlo, stejně jako Martyna. Navíc nás pohostí bosenskou kávou a i cukrovinkama odtud. K tomu nám pustí místní písničky a zažíváme opravdovou Bosnu. S kamarádkou Polkou.

Pak už vyrážíme směrem na sever, pomalu se chystáme zpět do ČR. Když dorazíme domů do Kouřimi, máme tu naši klasiku. Kraken vytuhne na gauči. Po chvíli i Míša. A já jdu vybalovat. Unavení jsme všichni, ale mně by nevybalený věci nedaly usnout. Tak se na vás těším zase příště na cestách!

Buďte s námi na cestách!