Den dvacátýčtvrtý | 22. 8. 2022
Probudíme se v Dánsku na parkovišti před druhým mostem. Je tu krásná plážička a centrum vodních sportů. Z převozních kontejnerů vytvořili skokánky do moře, z dalších je toaleta, barevné betony jako sedátka. Všechno dokresluje odstavený velký trajekt. Wow.
My už ale musíme vyrážet, abychom stihli domů dojet na domluvenou práci domů. V Dánsku stavíme na benzince, kde je najednou plno odpadků v trávě. Vteřinu nehlídám Krakena, protože jsem si zvykla, že ve Finsku i Švédsku nic ze země nejedl, protože tam odpadky prostě nebyly. A už zas musíme řešit, co to bylo.
Další zastávku máme vynucenou kvůli uplakanému Krakenkovi, asi se mu už fakt nelíbí, že hodně jedeme. Díky němu na procházce nacházíme obrovské množství velkých ostružin. Nejprve jen ochutnáme, pak už jdu ale pro misku a svačina je vyřešená.
Zastavujeme také ve městě, které v našem jazyce vypadá jak vysypané samohlásky Aabergaa, ale je to krásný název. Musíme se zkrátka ještě stavit v LEGO obchodě, to v Dánsku nemůžeme vynechat. Koupíme si lego Milenium Falcon s Hanem Solo. Paní u pokladny se nás ptá, jestli to máme pro kluka nebo holku a následně nám to perfektně zabalí do krásného papíru. Nepřiznáme ji, že je to pro nás a hru hrajeme s ní, i když podle mě stejně tuší, kdo to bude skládat.
Pro oběd zaběhneme do supermarketu, kde je nesmysl zabalených a připravených obědových krabiček s výborným jídlem. My koupíme nejlevnější bramborové placky a v přístavu u lodiček se najíme, Kraken misky vyblíže dočista.
V přístavu také potkáváme Dána, který si jde uklidit v lodičce, mluví na nás německy, my na něj anglicky, ale domluvíme se i tak. Dozvídáme se (pravděpodobně), že Česko zná, protože ho projel na motorce na velkém výletě, kde byl i na Ukrajině a Moldávii. Celkem prý za cestu ujel 19 000 km. To už je pořádný výlet.
Pak už se pomalu loučíme s Dánskem a vyrážíme k německým hranicím.
