Dánsko

Den ČTVRTÝ | 2. 8. 2022

Ráno jsme natankovali na poslední polské benzince před vjezdem do Litvy s předtuchou, že dál už bude nafta určitě jen dražší. Stejný nápad měla očividně i polovina Litevců.

Ale to nevadí, učíme se nikam nespěchat a užívat si a nestresovat se ničím, co nemůžeme ovlivnit. Užíváme, co nám život nabízí - i když to je fronta na benzínce za řadou kamioňáků. Kolik má vlastně taková nádrž kamionu objem? Podle délky tankování jednoho kamionu začínám mít pocit, že asi tak polovinu toho, co celá benzinová stanice. Akorát už tankuje třetí kamion v řadě.

"Není tak snadné si ten klid udržet. Ale důležité je se o to neustále pokoušet."

Tak jsme se konečně dostali na řadu, Tesáček (náš Fiat Ducato) se napapal a my se poprvé dostáváme do Litvy. Vidíme krásné vesničky, zahrádky bez plotů a spoustu kraviček.

Na druhou stranu nás překvapuje, kolik je tu samot a opuštěných starých domů. Po vstupu Litvy do Evropské unie emigrovalo 0,5 milionu obyvatel do okolních států. Vzhledem k tomu že tou dobou měla Litva cca 3,2 milionu obyvatel, jedná se o obrovský odliv lidí, kteří tu zanechali své domovy, které dnes chátrají.

Zastavujeme ve městě Kaunas, které se svými 300 tisíci obyvatel je druhým největším městem Litvy. Nachází se tu hrad s velkým přilehlým parkem (nazývají to jako pozůstatky hradu, nám se to zdá ale spíše jako hrad:), kde nemůžeme vynechat procházku. A máme štěstí, protože ve městě aktuálně probíhá CONTEMPO festival, což je festival současného moderního stylu contemporary.

V parku se jdeme projít na výběžek kolem řeky, na jehož konci je krásný výhled na celé město. Na jednom místě se soustředí velké množství lidí - a před nimi se přímo na řece tyčí krásné hodiny, u kterých má proběhnout CONTEMPO představení.

Během chvíle přijíždí lodička se saxofonistou a tanečnicí. Saxofonista začíná hrát a umělkyně tančí s hodinami. Předvádí krásné akrobatické prvky, ze kterých se tají dech. Po představení saxofonista dopádluje k hodinám, tanečnice naskočí, úklon a po řece odjíždějí. A nám se tak naskytne neobyčejná kulturní podívaná.

Na výběžku také potkáváme skupinu mladých Čechů. Potkáváme je trochu netradičně, protože tu jehodně diváků a my nechceme být s Krakenem v centru dění, jdeme na samý konec výběžku. Tam se zašijeme a najednou samá čeština. Tak jsme se tu takhle sešli - my a asi 10 dalších Čechů odděleně od ostatních na konci výběžku v Kaunasu. Zjišťujeme, že se jim rozbila obě auta, kterými tu cestují a zrovna obvolávají pojišťovny. I takové je cestování. Nabízíme pomoc, ale říkají, že si poradí. Popřejeme si hezké cestování a loučíme se.

Když už jsme v tom městě, rozhodneme se dopřát trochu kultury i našim žaludkům a stavíme se do kavárny, nebo spíš donutárny. Dáme si skvělé kafe a snažíme si vybrat ten nejlepší donut - ale dobré jsou určitě všechny. Michal dokonce prohlásí, že tady měl nejlepší kafe na světě - to si znamenám, až zas jednou pojedeme kolem. 🙂

Večer stavíme u přehrady, kde plánujeme přespat. Na procházce objevujeme obrovskou hlubokou propast na jezeře, kam spadá voda, je tu hrozný hukot a vede přes ni most. Je to vůbec bezpečný, legální? Vypadá to šíleně. Takže to musíme zkusit. Jsme celí mokří, jak voda cáká až na most. Jazyk máme až v krku, ale hukot to teda je.

Na noc se ale rozhodneme přejet jinam, ne kvůli propasti, ale objevujeme tu lidi, kteří tu kempují a je to tu malé a my dnes chceme soukromí. Navíc lidi a komáři dohromady pro nás většinou znamenají odjezd. Přejíždíme do centra Šiauliai, kde spíme na parkovišti. Přijíždíme ale za tmy a ráno za tmy plánujeme odjet, takže to jedno čůrání a přespání tu zvládneme. 🙂 Vyvenčíme nás i Krakena a jdeme do postele.