Město Kaunas v Litvě i contempo festival

Den čtvrtý | 2. 8. 2022

Ráno jsme natankovali na poslední polské benzince před vjezdem do Litvy s předtuchou, že dál už bude nafta určitě jen dražší. Stejný nápad měla očividně i polovina Litevců.

Ale to nevadí, učíme se nikam nespěchat a užívat si a nestresovat se ničím, co nemůžeme ovlivnit. Užíváme, co nám život nabízí - i když to je třeba fronta na benzínce za řadou kamioňáků. Akorát - kolik má vlastně taková nádrž kamionu objem? Podle délky tankování jednoho kamionu začínám mít pocit, že asi tak polovinu toho, co se vejde do celé benzinové stanice. Až na to, že už tankuje třetí kamion. Nějak nás opouští klid.

Není tak snadné si ten klid udržet. Ale důležité je se o to neustále pokoušet.

Když jsme se konečně dostali na řadu, Tesáček (náš Fiat Ducato) se napapal a my se poprvé dostáváme do Litvy. Vidíme krásné vesničky, zahrádky bez plotů a spoustu kraviček.

Na druhou stranu nás překvapuje, kolik je tu samot a opuštěných starých domů. Po vstupu Litvy do Evropské unie emigrovalo 0,5 milionu obyvatel do okolních států. Vzhledem k tomu že tou dobou měla Litva cca 3,2 milionu obyvatel, jedná se o obrovský odliv lidí, kteří tu zanechali své domovy, které dnes chátrají.

Zastavujeme ve městě Kaunas, které je se svými 300 tisíci obyvateli druhým největším městem Litvy. Nachází se tu hrad s velkým přilehlým parkem, který Google nazývá jako pozůstatky hradu, ale to nám přijde až trochu nedůstojné vzhledem k tomu, jak krásně hrad vypadá a jak je zachovalý. V krásném parku nemůžeme vynechat procházku. A máme štěstí, protože ve městě aktuálně probíhá CONTEMPO festival, což je festival contemporary stylu.

V parku se jdeme projít na výběžek kolem řeky, na jehož konci je krásný výhled na celé město. Na jednom místě se soustředí velké množství lidí - a před nimi se přímo na řece tyčí krásné hodiny, a takhle náhodou zjišťujeme, že tu má proběhnout CONTEMPO představení.

Během chvíle přijíždí lodička se saxofonistou a tanečnicí. A nám se tak naskytne neobyčejná kulturní podívaná. Saxofonista začíná hrát a umělkyně tančí s hodinami. Předvádí krásné akrobatické prvky, ze kterých se tají dech. Po představení saxofonista dopádluje k hodinám, tanečnice naskočí, úklon a po řece odjíždějí.

Na výběžku také potkáváme skupinu mladých Čechů. Potkáváme je trochu netradičně, protože tu je hodně diváků a my nechceme být s Krakenem v centru dění, jdeme na samý konec výběžku. Tam se zašijeme a najednou samá čeština. Tak jsme se tu takhle sešli - my a asi 10 dalších Čechů odděleně od ostatních na konci výběžku v Kaunasu. Zjišťujeme, že se jim rozbila obě auta, kterými tu cestují a zrovna obvolávají pojišťovny. I takové je cestování. Nabízíme pomoc, ale říkají, že si poradí. Popřejeme si hezké cestování a loučíme se.

Když už jsme pro nás trochu nestandardně ve městě, rozhodneme se dopřát trochu kultury i našim žaludkům a stavíme se do kavárny, nebo spíš donutárny. Dáme si skvělé kafe a snažíme si vybrat ten nejlepší donut - ale vypadá to, že dobré budou všechny. Michal dokonce prohlásí, že tady měl nejlepší kafe na světě - to si musím zapamatovat, až zas jednou pojedeme kolem. 🙂

Večer stavíme u přehrady, kde plánujeme přespat. Na procházce objevujeme obrovskou hlubokou propast na jezeře, kam spadá voda, je tu hrozný hukot a vede přes ni most. Je to vůbec bezpečný, legální? Vypadá to šíleně. Takže to musíme zkusit. Jsme celí mokří, jak voda cáká až na most. Jazyk máme až v krku, ale hukot to teda je. Michal zjišťuje, že má asi fobii z hloubek - a obřích děr ve vodě.

Na noc se ale rozhodneme přejet jinam, ne kvůli propasti, ale objevujeme tu lidi, kteří tu kempují a je to tu malé a my dnes chceme soukromí. Navíc lidi a komáři dohromady pro nás většinou znamenají odjezd. Přejíždíme do centra Šiauliai, kde spíme na parkovišti, takže jsme si moc nepomohli. Přijíždíme ale za tmy a ráno za tmy plánujeme odjet, takže to jedno čůrání a přespání tu zvládneme. Vyvenčíme nás i Krakena a jdeme do postele.