Den pátý | 3. 8. 2022
Na cestách se snažím trochu psát, nevím, jak to dělají opravdoví blogeři, ale mě to taaak nejde. Když jsem na cestách, tak je toho tolik co objevovat, všechno je nové, zajímavé. Málokdy si vzpomenu a jdu o tom psát. Radši to prostě žiju.
Takže to vypadá tak, že si pak dělám poznámky za 5 předchozích dní najednou, ideálně když jsme v nějaké zácpě. Když pak nežijeme venku v dodávce, snažím se z těch mála poznámek vysosat příběh a oživit si vzpomínky. Tentokrát bych ale ráda použila mou první větu o Lotyšsku napsanou autenticky přímo v Lotyšsku:
"Přijeli jsme do Lotyšska - nikde nic nebylo. :)"
Pravděpodobně to vůbec není pravda a je tam toho spousta a my jen špatně hledali (ve skutečnosti jsme nehledali skoro vůbec, tak co bychom taky mohli najít). Také asi sehrálo roli, že jsme byli už hodně natěšení do Finska, kam jsme se na této cestě na Skandinávský poloostrov těšili úplně nejvíc.
Ať to bylo jakkoli, Lotyšsko mi v srdci zkrátka neuvízlo. Někdy to tak asi je. A každý to bude mít jinak. Možná to bude i tím, že v Lotyšsku jsme byli převážně v jeho hlavním městě, kterým je Riga. A nás ta příroda zkrátka uchvacuje víc.
A co jsme objevili v Rize?
Riga – hlavní město Lotyšska
Přijeli jsme do Rigy dodávkou s tím, že si to město užijeme se vším všudy. To znamená jako první je nutné zaplatit za parkování. Trochu nám to nedává smysl, trochu si říkáme, že jsme měli zaparkovat dál a dojít pěšky, ale chápeme, že je to tak ve městech nutné a respektujeme to. Nevyrábíme si falešný lístek, ale poctivě platíme. 🙂
Hned si všímáme, že tu moc nepotkáváme lidi mluvící lotyšsky. V hlavních městech to není nic neobvyklého, bývají naplněna turisty. Ale tady silně převládá jeden konkrétní jazyk - ruština. Nedá nám to a googlíme - zjišťujeme, že jen 43 % obyvatel Rigy jsou Lotyšané. Přibližně stejné procento jsou pak Rusové.
V rámci celého Lotyšska jsou údaje také zajímavé - 59 % Lotyšů, 28,5 % Rusů, 3,8 % Bělorusů, 2,5 % Ukrajinců, dál Poláci, Litevci a další národnosti.
Je to dáno ruskou okupací, která v pobaltských státech skončila v roce 1991 a nastěhovaní Rusové tu zůstali.
(Zdroj: wikipedia.org/Riga)
Ve městě chceme navštívit restauraci a ochutnat nějaké místní tradiční jídlo. Obecně tu hodně vaří maso na všechny způsoby a to samé brambory. Je to dáno severnějším podnebím, protože bramborám se tu zkrátka daří. Michal si objednává steak a opečené brambory a mně vybral porcelánový kotlík, kde byl mix všeho - fazole, zelenina, brambory a navrch smetana s koprem. Sice zdravé suroviny, ale podle mě trochu těžké jídlo, leč chuťově to bylo dobré. A kopr v této kombinaci chutnal i Michalovi a to ho normálně nemůže ani cítit.
V Rize jsem si také odskočila na záchod do McDonaldu, kde nefungovaly dveře a kde jsme na chvíli uvízly i s dalšíma holkama na těsném vydýchaném záchodě. Takže proběhlo pár vteřin společné hysterie a mojí klaustrofobie (dneska se tomu směju, že jsme plašily z pár vteřin, ale v tu chvíli jsem potřebovala znovu na záchod). Tak jsme se rozhodli, že město nám už stačilo a jeli jsme spát do Vitrupe k pláži.
Pláž je v Rižském zálivu u Baltského moře, písčitá, relativně klidná a totálně krásná. Místa hledáme často přes aplikaci Park4Night a na většině místech v Lotyšsku byly recenze o hlasitých mejdanech místních mladých . Tak jsme si říkali, že nám přece trochu zábavy nevadí. A hlavně to stejně psali na všech místech.
Až později jsme zjistili, že to opravdu nebyly přehnané reakce.
