týden čtyřicátý čtvrtý

44. týden

Den 302-303 | 14. – 15. 11. 2024

Castellón u kostelíku. Dvakrát řešíme pejska, co je na volno, ale neposlouchá a nepřiběhne ani na dvacáté zavolání. Tohle zase Krakenovi pomůže, aby on věděl, že to dělat má. Je moc chytrej na to, aby tohle zapomněl.

Přejíždíme do La Vall dUixo, kde se jdeme zítra podívat na byt, abychom to tu omrkli a nasáli. Byt je nádhernej. Ale město už méně.

Prohlídka bytu. Spaní u Las Coves de Josep. Realiťačce napíšeme, že byt je moc hezký, ale že je pro nás důležitější spíš než vnitřek bytu jeho okolí, a to je pro nás moc rušné. Odpoví nám, že i když je tu hodně multikultilidí, tak se nemusíme bát, protože jsou nekonfliktní.

Tak přemýšlíme, kdo tam asi bydlí, když paní řekne něco takového Čechům, co se koukaj na byt ve Španělsku. Každopádně to není náš problém. Nám je jedno, jaký to jsou lidi, ale je jich tu prostě moc.

Den 304-305 | 16.-17. 11. 2024 

A tak je čas zase jednou zajet k moři. Po pár měsících zamíříme do Moncofy. Přímořský město, který je shovívavé ke karavanům. Bože, tyhle placky u moře, to je sen.

Znova vytahujeme kolo a vystřídáme se na něm při krásné projížďce po rovince u moře i okolí. Kolo máme už jen jedno, protože ve dvou jsme stejně chodit nemohli. Krakena nechat v autě nemůžeme a když jede s námi, tak je tak šťastnej, že nás jen kouše do zadku a je to o hubu pro všechny tři.

Kromě krás je tu ale taky jízda s komáry, kterým je úplně jedno, že je den a přes den komáři normálně nelítaj. Nějací tygrovaní komáři, kteří jsou pěkně otravní a svědí to jak blázen. A taky se tu naráz staví několik paneláků, takže to tu pěkně bouchá a střílí.

Ale nám to tu za to i tak stojí. Aby to byly byty ke koupi, musí je někdo postavit, to dá rozum. A tak si užíváme vše, co k životu u moře patří.

Den 306 | 18. 11. 2024 

Dneska je velkej den! Náš Krakenek má narozeniny, už na tomhle světě běhá krásných 6 let. Doufáme, že mnohem víc tu s námi ještě běhat bude. A taky doufám, že si tu jízdu tady pěkně užívá.

Snažíme se, aby si očuchal různý kouty světa, přečetl noviny i v jinejch státech, našel si kamarády, se kterými sice nemusí mluvit stejnou řečí, ale rozumí si i beze slov. Sympatie a laskavost se dá poznat i po čuchu, po tom psím určitě.

Zajedeme nakoupit, dneska je víc jak polovina nákupu jen pro pejska. Ještě před snídaní dostane morkovou kost, pak dortík a taky spoustu pamlsků na procházky. Po snídani vyrazíme na psí hřiště, které je tu asi nejhezčí, jaké jsme viděli. Pěkně si zablbneme.

Po chvíli přijde pejsek, je to kastrovanej kluk a s Krakenkem jsou v pohodě. Teda pejsek není moc hravej, ale čuchnou si a každej si dál užívá hřiště po svým. S paní si popovídáme, jak jen naši lámanou španělštinou dovedeme. Ale i tak zjistíme, že prej teď je jen malinko komárů. V létě prej mnohem víc. A to mám několik kousanců jen jsme sem došli a je poledne. Trh s repelentem tu bude asi žádanej.

Pejskovi se snažíme plnit vše, co mu na očích vidíme. Odpoledne už jen leží a vypadá to, že doufá, že mu dáme na chvilku taky pokoj. Ale užili jsme si to. Už se těším, až si to užijeme i zítra.

Den 307-308 | 19.-20. 11. 2024 

19. 11.
Z Moncofy do Burriana, kafe v přístavu. Spousta měst, plno.
Spaní u kostela Castellon.

20. 11.
Benicassim, Oropesa. A jsme tady zase. V Oropese del Mar. Městečko, které je na jednu krásné a na jednu stranu vůbec. Je to jedno z mála míst u moře, kde se zachovalo typické Španělsko. Je to doslova kousek ráje, ale jen v takovém malém rohu Oropesy.

Zbytek jsou ohromné paneláky až mrakodrapy, kde jsou apartmány na dovolené. Dnes to zeje prázdnotou. Až teda na stovky německých důchodců. A nás. Taky tu potkáme jedny Čechy, na které ve Španělsku náhodně člověk jen tak nenarazí.

A tak není náhoda, že jsou to stejní Češi, které jsme náhodně potkali v lednu. A přesně jsme se oboustranně divili, že jsme se potkali.