týden čtyřicátý sedmý

Narozeniny u moře

Den 323 | 5. 12. 2024

Už zas nějak přituhuje. V noci je asi 6 stupňů, takže v autě to klesne pod 10 stupňů. Naše těla si už na ty skoky teplot zvykli, když žijete v autě, jste té přírodě sakra blíž, a tak kromě každodenních krásných západů slunce, musíte řešit i každodenní rychlé ochlazení po tom, co se na oblohu pomalu dostává měsíc.

Pro nás je teplota kolem 6 stupňů jasné znamení, že musíme jet co nejblíž k moři. Moře totiž nemění tak rychle svou teplotu, takže podél pobřeží je všude ta nejteplejší oblast. První hory od moře to naopak rychle proměňují. V takovém Madridu, hlavním městě Španělska, které leží ve vnitrozemí, v zimě mrzne prakticky stejně jako v České republice.

Moře je teda jasná volba, jedeme do města Gandia do krásného parku ne jeho okraji. Při první procházce nás překvapí dvě prasata/kanci/nebocojávím, kteří na nás i Krakena koukají z křoví. Kraken na ně vrčí i vrtí ocasem. Popoženeme ho a dál jdeme v klidu.

Mysleli jsme si, že jsou to asi místní prasata zvyklá na lidi. V parku je totiž i jezírko, mnoho kachen, hus a celkově je to taková oáza na kraji města pro zvířátka i lidi. Druhý den nás vyvedla z omylu jedna místní paní, která když viděla, že máme pejska a chceme jít do parku, se za námi rozeběhla, ať tam nechodíme. Že tam jsou divoká prasata, která před chvílí napadla jejich psa.

Den 324 | 6. 12. 2024 

Dnes mám narozeniny. Jsou to vlastně už mé druhé, které budeme slavit ve Španělsku. Poprvé to ale bylo na Mallorce a bez Krakena. Teď jsme tu všichni spolu. Michal nás dnes bere do kavárny na náš první brunch.

Kromě nás zrovna dnes slaví i celé Španělsko. Mají totiž státní svátek a volno. Slaví Den španělské ústavy. Takže do kavárny se kromě nás vydá i přesně tolik lidí, aby obsadili všechny stoly venku i uvnitř. Párkrát obejdeme blok a pak si sedneme na lavičku mimo stůl, že to nějak dáme.

A taky že jo a k našemu překvapení to krásně zvládne i Kraken. Máme bagely, které sníme my a ne Kraken. A kafe, o kterém se nám bude asi ještě zdát. Teda tak dobré jako od Michala není, ale je to těsný.

Pak jdeme na pláž, spolu s námi další část města. Ale i tak to je nádhera. Chodit bosá po pláži v písku a zaběhnout si s vyhrnutými kalhotami do moře se mi úplně na každý narozky fakt nepodaří. Aspoň dokud budou v prosinci, tak to chce většinou vydatně víc oblečení.

Michal mi pak vezme vítr z plachet, když mi nachystá dárky, které se skládají z opravdových dárků i dortu se svíčkami. Dárky zabalené navíc v balícím papíru mě skoro rozbrečely. Jsme zvyklí věci moc neřešit, nic moc si nekupovat.

Teda kafe jo, to si kupovat umíme hodně. Ale jinak nám jsou materiální věci dost jedno. Vždyť skoro rok žijeme jen v dodávce. Kde máme veškerý naše věci. A k tomu i dost místa. Všechno naše oblečení, které vlastníme, máme každej v jednom jediným šuplíčku. A stačí nám to. Občas dojde spodní prádlo, protože máme od všeho asi 8 kusů, ale má to hned několik řešení, tak o co jde.

Takže na věcech nám fakt nezáleží. Ale jednou za čas, když si to člověk udělá pěkný a koupí dárky k narozeninám, zabalí je do krásného papíru a zaváže ještě hezčí mašlí, si toho o to víc vážíme. A jsme vděční. Kromě toho jsme vděční za to, že se máme.

Den 325-327 | 7. – 9. 12. 2024 

Přijíždíme na nové místo, kde asi chvíli pobudeme, bo to vypadá jako dodávkové království jak dělané pro nás. To, že tu není dostatečné zázemí pro karavany, je na hovno. Na druhou stranu to znamená, že tu karavany nejsou.

Chcete to dost kreativitu, aby se vymyslelo, odkud budeme tahat vodu a najít záchod, kam budeme přelívat náš záchod a další takový provozní věci, o kterejch se většinou nemluví, ale jsou větší součástí života v dodávce, než asi cokoli jiného.

Když ale tohle vymyslíte, rázem stojíte téměř sami pár set metrů od pláže, kousek od parku a v klidu od obou menších měst. Nejbližší měsot je Daimus a my si tu užíváme krásné procházky, kam se podíváme. Jednou do přístavu, jednou na písečnou pláž, kam je teda pořád vstup zakázán, protože po povodních je tam spousta nepořádku a navátého písku na schody. Ale v botaskách je to pohoda.

Nejbližšími sousedy jsou duchové v nedostavěné bytovce, která je jakože téměř hotová. Natahané kabely na elektřinu, odpady na vodu, dokonce skla vynesená do všech pater, dnes samozřejmě na sračku. Ale i položená dlažba všude. Chybí třeba zábradlí na schodišti i balkonech, o to větší dobrodružství zažijete.

Nedostavěné domy i bytovky nejsou ve Španělsku nic ojedinělého. Tentokrát se ale nejedná o torzo stavby, ale téměř finále. Dokonce je venku i hotový bazén, dnes zarostlý. Po zkouknutí mapy to tipujeme na černou stavbu, u které majitel doufal, že to nějak protlačí. Ale nestalo se.

Jdeme se na byty i balkony s výhledem na moře z jedné strany a výhledem na hory ze strany druhé podívat. Představujeme si, jaké by to asi bylo tady bydlet. A myslím, že velký, dobrý. Škoda, že teď je to spíš špinavý a blbý.

Den 328-329 | 10. – 11. 12. 2024 

Větrné počasí střídá chladné. A chlad zas přináší studený vítr. Je to tak trochu začarovaný kruh. S teplotou už opravdu musíme trochu bojovat i tady kousek od moře, kde jsme v té teplejší oblasti.

Zima nám vždycky přináší i trochu domácí dohady. Neradi topíme. Máme trochu pocit, že žijeme v autě, jsme dost oprýskaní vším tím čůráním v přírodě, taháním těžkejch barelů s vodou bůh ví odkud každej druhej den a ošlehání větrem. A že bychom to sakra měli zvládnout i bez topení.

Ale když je pak fakt zima, tak se nemůžeme dohodnout, při kolika stupních můžeme začít topit. Samozřejmě že já mám pocit, že by se mělo topit trochu dřív než Michal.

Asi k tomu taky přispívá fakt, že Michal je ten, kdo plynové lahve na benzinkách doplňuje, přešroubovává je a tahá se s nimi. Zároveň plnění plynu do lahví je tu v takové šedé zóně. Neznám přesné španělské zákony, ale podle našich zkušeností by se to dalo shrnout takto - co není vysloveně zakázáno, je občasně povoleno.

Zároveň známe lidi, kterým se prej ve Španělsku nepodařilo legálně lahve naplnit, a tak vždy kupují nové. Nám naopak se jen párkrát lahve nepovedlo naplnit. Většinou nám vyjde asi to, že dobře přečteme situaci. Pokud nemusíš, tak se prostě neptej, jestli to doplnit můžeš. Oni se otočí a dělají, že tě nevidí. Když jseš dostatečně sebevědomej, jakože fakt víš, co děláš a je to ok, tak za tebou klidně přijdou a nabídnou ti i pomoc.

Každopádně v Česku je to vysloveně nelegální doplňovat na čerpacích stanicích. Přitom my máme třeba plnitelnou láhev, která se automaticky stopne, když je z 80 % plná. To je bezpečnější než leckteré auto. Ale tak časem se to snad v zákonech změn.

Každopádně řešit to každejch pár dní fakt nechcete. A když topíte, tak je to fuč i za dvě noci. No, takže není to s tím topením tak jednoduchý. Mimochodem já topím, když se to venku dostane tak na 8 stupňů. To už je taková vlezlá zima i uvnitř a leze sem každou dírou. Uvnitř je tak 11 stupňů. Vytápím to třeba na 13 stupňů. No, řekněte mi, kdo by netopil?!

Buďte s námi na cestách!