týden čtyřicátý devátý

.

Den 337 | 19. 12. 2024

Poslední dny byly dost chladné, jen co zapadlo slunce, tak to bylo venku na čepici a rozhodně jiný kalhoty nebo tepláky, než mám já. Ale tak s trochou drkotání zubů se to dá. I tak si to ale venku užíváme, chodíme často hrát basket, jednou na betonové hřiště, jindy jen na štěrkové, kde to zas víc baví Krakena, protože není v ohrádce, jak bývá zvykem dělat plot kolem hřiště, aby nepadaly balony pryč. Kraken to asi cítí jako klec a to není nic pro něj.

Když nefouká vítr, bereme pálky na ping-pong a to jsme nejvíc ve svém živlu. Hrajeme na sety a je to až kupodivu vyrovnané, občas si řekneme, že hrajeme třeba o masáž, nebo o to, kdo udělá večeři.

Kromě toho se mi podařilo sehnat jednu docela fajn práci, takže píšu články jako divá. Učíme se najít nějakej balanc, ani ne tak mezi sebou, jako hlavně mezi námi a solárním panelem. Není úplně ready na prosincové počasí a nízké sluníčko, k tomu docela často prší nebo je pod mrakem. A dva notebooky nabíjet každý den je prostě nereálný. A tak pořád, kamkoli vlezeme, tak sledujeme, jestli nemají zásuvky.

Když jdu na veřejný záchodky, nejprve se podívám, jestli mají zásuvku. Když jdeme do kavárny, zjistíme, kde mají zásuvky. Dokonce i prádelen zkusíme víc objet a zjistit, jestli někde není funkční zásuvka. No a není. Ale tak nějak to pytlíčkujeme a pracujeme na notebooku s tak nízkým jasem, že někdy ani nevím, jestli ještě píšu, ale nestěžujeme si. Sami jsme si to vybrali, tak si přece nebudeme stěžovat sami na sebe. 🙂

Míšu navíc napadlo vytáhnout ukulele, a tak se na něj oba střídavě učíme. Já využívám základy z hodin kytary. Michal jede mnohem zajímavější a progresivnější metodu - YouTube. Já mu k tomu přidám pár základů a hodně rychle už brnká. Má talent ten kluk, ostatně jako na všechno.

Den 338 | 20. 12. 2024 

Vzhledem k počasí se není ani moc čemu divit, že jsme dneska zase nenastartovali. Po minulé zkušenosti už jsme se ale nenechali překvapit a pořídili jsme záložní baterii. Stejně už bude potřeba vyměnit. Nemusím říkat, že ani dneska se nám moc nehodí, že nemůžeme odjet, když potřebujeme. Ale tak co, něco jako vyměňovat nečekaně baterie se asi nehodí nikdy a nikomu. Někdy se to udělat musí. My už jsme tak otrlí, že Michal jen skočí zavolat, startuje, zjistí, že to nestartuje. A v klidu to vypne a jde na to. Žádný nadávání, handrkování, stres, špatná komunikace. To všechno už jsme zažili tolikrát a v tolika nepříjemných situacích, že tohle je spíš jako když v restauraci dojde hruškovej džus, tak si dáš pomerančovej.

Sami pak vyrážíme na jedinej vánoční nákup letošních Vánoc. Dáváme si budget s názvem “moc neutrácej” a stavíme u obchoďáků, kam oba naráz naběhneme si něco sobě navzájem i Krakenkovi koupit. Potkáme se oba v Pepcu, haha, a tak si nekoukáme do košíků a doufáme, že si nekoupíme to samé. Za pár minut jsme oba v autě, včetně dárků pro Krakena, balících papírů, a dokonce i vánoční výzdoby, se všichni dohromady vejdeme do 1 000 Kč. Tak to je docela pohoda. Zbyde něco na byt. Vtipný je, že si lidi myslí, že máme peníze, protože si chceme koupit byt ve Španělsku. Přitom my si můžeme koupit byt ve Španělsku, protože jsme na to roky předtím dost tvrdě pracovali naráz v několika pracích na úkor osobního života, a místo utrácení peněz, jsme je investovali a hlavně šetřili.

Kromě vánočních nákupů máme i máme vánoční videohovory s rodinami. Babičkám a dědám voláme po staru - telefonem s repráčkem. 🙂

Den 328-329 | 10. – 11. 12. 2024 

Pak už přecházíme k balení dárků, které vyžaduje trochu koordinace. Nemůžem se totiž zavřít v ložnici nebo počkat, až jeden z nás nebude doma. To jaksi našich 6 metrů čtverečních neumožňuje. Ale balení dárků na parkoviště je zas o to větší zážitek. Myslím, že možná i pro pár kolemjdoucích. Ale celkově jsou tu takový pohodáři, že těžko říct, jestli je pobavím nebo si mě vůbec nevšimnou.

Štědrý den trávíme podobně jako jiné dny - tedy hlavně venku. Hodně procházek, ping-pong, zvládneme i pracovat. A štědrovečerní večeři máme taky dost podobnou jako v Česku. Nesmí chybět bramborový salát a smažený kuřecí řízky, což je naše premiéra řízků v dodávce. A taky si dáme pistácie a kupovaný medový perníčky a praskáme.

Po večeři se jdeme projít kolem pláže po promenádě a říkáme si, jak jsme šťastní, jaké dny můžeme zažívat. I když je bydlení v dodávce tak trochu horská dráha ve smyslu, že jeden den máte nejhezčí den v roce, druhej den zas nejnáročnější, protože třeba nejde topení, prší a nic vám neschne, nebo nedejbože, jste nemocní. To je poslední, co chcete v dodávce zažít. Celkově to milujeme od hlavy až k patě. A i když trávíme Vánoce v cizí zemi bez rodiny a přátel, tak jsme vděční za ty chvíle, co právě prožíváme. Ony se totiž nikdy neopakují.

Buďte s námi na cestách!