týden čtyřicátý devátý
.
Den 337 | 19. 12. 2024
Poslední dny byly dost chladné, jen co zapadlo slunce, tak to bylo venku na čepici a rozhodně jiný kalhoty nebo tepláky, než mám já. Ale tak s trochou drkotání zubů se to dá. I tak si to ale venku užíváme, chodíme často hrát basket, jednou na betonové hřiště, jindy jen na štěrkové, kde to zas víc baví Krakena, protože není v ohrádce, jak bývá zvykem dělat plot kolem hřiště, aby nepadaly balony pryč. Kraken to asi cítí jako klec a to není nic pro něj.
Když nefouká vítr, bereme pálky na ping-pong a to jsme nejvíc ve svém živlu. Hrajeme na sety a je to až kupodivu vyrovnané, občas si řekneme, že hrajeme třeba o masáž, nebo o to, kdo udělá večeři.
Kromě toho se mi podařilo sehnat jednu docela fajn práci, takže píšu články jako divá. Učíme se najít nějakej balanc, ani ne tak mezi sebou, jako hlavně mezi námi a solárním panelem. Není úplně ready na prosincové počasí a nízké sluníčko, k tomu docela často prší nebo je pod mrakem. A dva notebooky nabíjet každý den je prostě nereálný. A tak pořád, kamkoli vlezeme, tak sledujeme, jestli nemají zásuvky.
Když jdu na veřejný záchodky, nejprve se podívám, jestli mají zásuvku. Když jdeme do kavárny, zjistíme, kde mají zásuvky. Dokonce i prádelen zkusíme víc objet a zjistit, jestli někde není funkční zásuvka. No a není. Ale tak nějak to pytlíčkujeme a pracujeme na notebooku s tak nízkým jasem, že někdy ani nevím, jestli ještě píšu, ale nestěžujeme si. Sami jsme si to vybrali, tak si přece nebudeme stěžovat sami na sebe. 🙂
Míšu navíc napadlo vytáhnout ukulele, a tak se na něj oba střídavě učíme. Já využívám základy z hodin kytary. Michal jede mnohem zajímavější a progresivnější metodu - YouTube. Já mu k tomu přidám pár základů a hodně rychle už brnká. Má talent ten kluk, ostatně jako na všechno.

