NC – A JSME DOMA – Wildside

TÝDEN třicátý první

A JSME DOMA

Dny 210-211 | 14. – 15. 8. 2024

Další dny se pohybujeme v horách, u kterých pochopíme, že patří tak na půl Francouzům nebo tu minimálně rádi jezdí na dovolenou. Myslím, že až polovina aut má francouzskou SPZku. Když v obchodě řeknu španělsky, že mám 3 croissanty, opraví mě, že jsem to měla říct francouzsky. Nechápu a odcházím se španělským pozdravem. Vůbec to nebyl protest, jen moje znalosti španělsky a francouzštiny jsou tak nízké, že mi to dojde asi za hodinu. 🙂

Každopádně francouzští i španělští turisti tu obsadili města a stát v koloně, protože si chceme dojet na nákup nám nepřijde jako něco, po čem toužíme. Takže se rozhodneme pokořit ještě pár kopečků a zalézt si někam hlouběji do hor. Nacházíme v lese pidikempík pro auta, kde trávíme tři dny u piknikového stolečku z kamenů.

Vytahujeme hamak a Michal ho věší mezi stromy. Po dlouhé době máme veškerý komfort, co dodávka nabízí. Stůl venku, odpočinek venku, stín pod stromy, prostě paráda.

Pracujeme a chodíme na procházky. Je tu hluboký kaňon krásně čisté řeky, ke kterému se doškrábeme a užíváme si plavání. Jdeme korytem řeky proti proudu, dokud nám jde skákat přes kameny. Chvíli se brodíme řekou po stehna, abychom našli pláž, kam už lidé většinou nedojdou. A vyplatí se, Kraken může být na volno a my relativně v klidu. Užíváme si tu pohodu.

Jinak čistě statisticky tu potkáváme víc holek a žen nahoře bez než těch v plavkách. Přemýšlím, jestli se to už posunulo a začíná to být teď běžnější. Nebo je to jinak tady ve Španělsko-Francouzsku? Jakmile jsou někde lidi, tak my tam nejsme, takže moc lidí do vzorku nemám. Tak netuším.

Dny 212-214 | 16. – 18. 8. 2024

Po třech krásných dnech se v pátek balíme, protože to vypadá, že do lesíku na víkend se jede schovat docela dost lidí z města. Pohybujeme se ve španělském autonomním společenství s překrásným názvem Aragonie.

Pořád máme asociace s pánem prstenů, protože tu ty názvy znějí pohádkově či filmově, ale je to zkrátka jen hezký název španělské oblasti. Stavíme se omrknout nejznámější aragonský klášter v provincii Huesca s dalším hezkým názvem San Juan de la Pena.

Útočiště najdeme u opuštěného kostela na ještě opuštěnějším skoro ostrůvku kousek od hlavní silnice. Ze všech stran nás obklopují silnice, ale tady jakoby se zastavil čas i zvuk. Za tři dny sem zavítá asi pět lidí.

Pracujeme i odpočíváme. Potkáváme také nového souseda - Barta z Nizozemí, který žije v karavanu se svojí fenkou. Bart nás pozve na večeři - dýňovou polévku, tak máme další tip co vařit z jedné pánve nebo hrnce v dodávce bez zbytečného nádobí i plynu.

Den 215 | 19. 8. 2024 | Pamplona

Dneska projíždíme kolem opuštěné vesničky Escó, kde zůstali jen domy bez lidí, někdy i bez střech. Vypadá to jak po nějaké apokalypse. Vesnici museli obyvatelé opustit před více než 50 lety kvůli stavbě nedaleké nádrže Yesa. Respektive kvůli jejímu potenciálnímu rozšíření. Dodneška tam voda nesahá, ale vesnička je bez lidí. Vlastně jeden pán tam zůstal a bydlí tam. Co myslíte, říká si starosta?

My si po delší době dopřáváme luxusu tím, že jdeme vyprat prádlo do prádelny. Oproti balkánu, kde jsme prádlo většinou prali v ruce (respektive v našem dřezíku v dodávce), se na to praní vyloženě těšíme. Milujeme tu vůni prádelny. A sušičky. Nikdy to nebylo jednodušší.

Jinak si užíváme město Pamplona, které je kupodivu dost klidné na to, jak je velké. Asi úplně v pohodě se tu může bydlet - na to, že je to město s 200 tisíci obyvateli. Parkujeme na noc před střední školou, kam sice teď o prázdninách studenti nechodí. Ale asi jim trochu škola chybí, protože večer tu jezdí "za dobrodružstvím", ale předpokládám, že ráno tu bude krásný klid.

Den 216 | 20. 8. 2024

Dneska opět zkoušíme několik míst na stání. Nevím, jestli už jsme rozmazlení, ale s Krakenem stejně nemůže jen tak všude stát. Většinou, kde je něco fakt hezkého, tak je také často dost lidí nebo se tam chodí dost lidí procházet s pejskama. To není nic pro naše nervy, nebo aspoň pro moje. Takže zkoušíme už několikáté místo a hledáme, hledáme.

Po pár neúspěšných pokusech dojedeme až na výlevku, kam na noc běžně nejezdíme. Výlevky jsou místa, kde můžeš (většinou) zdarma doplnit vodu, vyprázdnit odpad i toaletu. Proto tu bejvá většinou karavan na karavanu.

My ale nebydlíme v autě, abychom měli 20 sousedů metr od sebe. Koukat do oken někomu jinýmu jsme mohli i na sídlišti, kde jsme taky bydleli. Takže výlevky milujeme, ale jen na krátkou zastávku k vyřešení všech důležitých věcí. Pijeme, čůráme a kakáme všichni.

Když ale dojedeme na výlevku do vesničky, jsme tam k našemu překvapení jediní. Přitom vedle krásný kostel, hezká procházka do vesničky a výhled do přírody. A protože tu sami jsme i dalších pár hodin, rozhodneme se zahodit předsudky a na tomhle komfortním místě přespat. Na noc pár aut dorazí, ale relativní soukromíčko zůstane.

Ve vesničce k našemu dalšímu úžasu zjistíme, že bydlí pravej československej vlčák. Tady v horách v Baskicku. Nemáme s sebou telefon pro dokumentaci, ale zážitek si pamatovat budeme.

Je to taky kluk, tak si přes branku povídají, chodí zleva doprava, trochu výstražně na sebe vrčí a vyříkávají si, kdo tu bude boss. Myslím, že po hodně dlouhé době to nebude Kraken. Celkově to ale probíhá klidně. Pokecali si a šlo se.

My jsme po klidné noci ráno zařídili, co bylo třeba a jelo se.