TÝDEN DVACATÝ DEVÁTÝ
CESTA DO ŠPANĚL
Dny 199-201 | 3. – 5. 8. 2024 | Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany
Poslední návštěva, co nás v Česku čeká, je v jižních Čechách, kam odpoledne přijíždíme. Nacházíme místo (jak jinak než) mezi rybníky, z poslední strany nás obklopuje rybízové pole, které vidíme poprvé v životě.
Druhý den nám místní pán vypráví, jak se tu rybízy sklízí kombajnem a prodávají do Německa. V Česku to prý vykupují za tak málo peněz, že se jim vyplatí vypravit několik kamionů do Německa. Poštěstí se nám dokonce následující ráno vidět traktor na rybízovém poli. Už má ale sklizeno, teď seká každou čtvrtou řadu rybízů, asi obnovovací řez.
Celou neděli strávíme na návštěvě u kamarádky Rendi, jejího partnera a jejich 5měsíčního Tomíka-Toníka. Krakenek si mimčo očuchá, ale jinak si ho spíš nevšímá. Poslední dny se mu rozjíždí furt chuť na háravky, tak pomalu přestává jíst, poplakává si a má chudák svých starostí dost.
U Rendi obdivujeme, co tu sami stihli všechno vybudovat i to, jakej tu mají klid a jak oni jsou klidní i s tak malým svištěm doma, i když to samozřejmě je i dost náročné. Jde ale vidět, jak jsou vděční, že ho mají. Užíváme si společné chvilky, Michal jim vyfotí pár fotek do rodinnýho albíčka a doufáme, že se brzo uvidíme.
Brzo je dokonce další den ráno, protože tam zapomeneme vodítko. A taky protože je ještě rádi vidíme, stavíme se na kafe, nakrmíme malého, popovídáme, a pak už vyrážíme z ČR. Česko se nám trochu protáhlo, nakonec jsme tu byli skoro 3 týdny. Teď už ale míříme směr Španělsko. Na neurčito.
