TÝDEN DVACATÝ OSMÝ

Kraken má rande

Den 191 | 26. 7. 2024 | Kolíne, Kolíne, stojíš v jedné rovině

Náš hlavní důvod, proč jsme jeli do Kolína, je veterina. Kraken po špatné zkušenosti s drsným a nepříjemným veterinářem, nemůže veterinární kliniku ani cítit. I když přijedeme někam do nové, kde ještě nebyl, vždycky to pozná. Jen zastavíme a nechce ani vystoupit z auta.

V Kolíně, kde jsme kousek odtud měli domeček, jsme objevili prima veterinu, kde jsou všichni moc milí a chápaví. A i když se před nimi Kraken schovává a není zrovna nejmenší pejsek nebo nejklidnější plemeno, nevadí jim si k němu klidně dřepnout na zem nebo ho vyšetřit nalepeného v rohu na dveře. I tentokrát je to náročné, ale doočkujeme, co je potřeba, vše prokontrolujeme a zase má Krakenek na chvíli pokoj. A my ostatně taky. Veterinářka možná taky.

V Kolíně ještě zařídíme pár věcí, skočíme do oblíbeného vietnamského bistra a jedeme za kamarády do Zásmuk, kde je ustájená Michalova motorka. Michal si trochu postýská, popovídáme si a opět jedeme o dům dál. Respektive o vesnici. Spíme v Lipanech u mohyly, respektive pomníku bitvy u Lipan, kam jsme tak rádi chodili s Krakenem na procházky.

Dny 192-193 | 27.-28. 7. 2024 | V Praze je blaze

Máme klidné ráno jen s místními zajíci. Dnes čeká Krakena důležitej den - uvidí svoji holku, fenečku Justýnku. Neviděli se víc jak půl roku a je to jeho láska od malička. Když byli oba ještě štěňátka, tak se spolu seznámili v Praze. A dětská láska jim vydržela až doteď.

Objíždíme ještě OBI a NĚJAKÝ obchody a Michal dokupuje NĚJAKÝ věci, který se budou hodit na NĚJAKÝ opravy. Víc nemám ani tušení.

Odpoledne nás už čeká návštěva u Justýnky a jejich rodičů. Radost pejsků je veliká - až na detail, že Justý zrovna začala hárat. Takže místo obvyklého blbnutí a hraní na honěnou, si Kraken spíš hraje na dobývače a Justý se musí furt bránit. Po pár hodinách se to sice nezmění, ale unavení večer budou oba dva. Spinkáme u nich v ulici před domem a ráno vyrážíme ještě na procházku.

Ráno po mnoha pokusech to začíná vypadat, že si občas i pohrajou a na situaci si docela zvykají. My pak vyrážíme do Sedlece, kam jsme zas rádi chodili na procházky, když jsme žili v Praze. Večer tam za námi přijíždí ještě Justý s Ondrou na procházku. A po chvíli si naši čtyřnozí miláčci konečně hrajou zase tu svou oblíbenou kousací hru.

Večer spíme u pole vedle Staré Brázdimi, kde půjde zítra náš Piškotek k doktorovi automechanikovi.

Dny 194-198 | 29. 7. – 2. 8. 2024 | Prázdniny u Danielky

Vstáváme brzy, abychom stihli dobalit, co nešlo sbalit dopředu. Vyklidíme lednici, po sto letech sundáme všechny potahy, které dokonce plánujeme vyprat.

Pak už předáváme naše milované bydlení, kde jsme víc jak půl roku spali noc co noc. I tady v Česku jsme se Piškotka nevzdali a spinkali vždycky doma. Teď ale jde na výměnu spojky a běžný servis a my se musíme na chvíli rozloučit.

Po osmé autíčko předáváme a vyrážíme do Prahy, čeká nás dnes pár doktorů, co jsme tu dopředu objednali (to je ten papírkovej harmonogram, vyplatilo se a stihli jsme za pár dní neuvěřitelné množství návštěv, doktorů i vybavení věcí do naší pojízdné domácnosti).

Odpoledne vyzvedáváme Danielku v práci, ke které teď jedeme na prázdniny. Původně jsme mysleli, že max. do středy, ale ze středy se pomalu stává čtvrtek a ze čtvrtka pátek. A ze spojky a běžného servisu naskočí několik dalších věcí těsně před smrtí. Netuším jakých, ale umím si spočítat, že původní částka už se taky párkrát změnila.

U Danielky na Zličíně v Praze pracujeme, Michal s velkou radostí čistí konečně pár foťáků ve svým milovaným projektu Cam Spa a taky chodíme na hooooodně procházek. Přece jen jsme po tolika měsících poprvé v místnosti o čtyřech stěnách. I když je dodávka miniaturní, tak nám je těsno spíš tady. Danielka je ale výborná hostitelka, tak si užíváme život zase trochu jinak. A blízkost točený zmrzliny a možnost hezkých procházek to také ulehčují.

V pátek odpoledne vyrážíme konečně k autovýmu doktorovi. Po cestě zjišťujeme, že tam máme být už za hodinu, akorát to tam máme asi hodinu a půl. A to mi nevychádzá. Závodění s časem odpoledne v Praze dopadne přesně tak, jak by se dalo čekat. Dorážíme na místo o půl hodiny později. Naštěstí tam ještě jeden automechanik je, musí ale jít za 5 minut! Takže já přestěhuji celé auto, Michal půjčené celé vysaje, Kraken se mezitím snaží neutéct. Aspoň trochu se snaží.

A už vyrážíme na aktuálně poslední návštěvu v Praze - k ségře Mišce, jejímu manželovi Honzovi a malé neteřince Anežce. Hrajeme si s Anežkou, co to jde, povídáme si, a pak už děláme pápá a vyrážíme za dalším dobrodružstvím.

Konečně jdeme zase spát do svého, kousek za Prahou stavíme kdekoli u lesa a jsme zase všichni čtyři pohromadě (Michal, Kraken, Piškotek a já:).

Buďte s námi na cestách!