týden čtyřicátý pátý

MANDARINKY, ÚNAVA A ZASE TEN BART

Den 309-310 | 21. – 22. 11. 2024

Pobyt na parkovišti u moře v Oropese si prodloužíme o jednu noc. Je to tu totiž super na kolo, prostě placka u moře. Můžeš se projet i po stezce molíček podél moře, to se jako fakt neomrzí. Aspoň v rámci těch dvou dní, co tu jsme. Haha.

Další den vyrážíme o kousek severněji. Zastavíme se omrknout město Magdalena de Pulpís, které se nám líbilo na mapě, vypadalo to, že jsou v okolí jen samé hory a pár minut moře. Do toho jsme tu našli jeden zajímavej byt. Když ale před bytem zastavíme, hned víme, že to "ono" nebude. Dálnice je tu slyšet takovým způsobem, že by sis ji mohl pouštět v noci otevřeným oknem coby ukolébavku. Už chápeme, proč ta cena byla tak přívětivá.

A tak rovnou jedeme dál, dojedeme až do Peniscoly, kde spíme u moře s krásnými útesy, fakt nádhera. Pomalu už jsme hodně unavení z toho, jak furt hledáme místo, kde by se nám líbil nějakej kousek ráje pro nás. A hlavně z toho, že se to vůbec nedaří.

Den 311 | 23. 11. 2024 

Ranní procházka s Krakenkem podél moře je to nejlepší probuzení. Pak jedeme do Santa Pulpís de Magdalena do rekreační arey. Odpoledne přijedou místní na barbecue a zapnou reproduktor, za kterej by se nemuseli stydět ani na diskotéce nebo v kvalitním baru.

Když to řve celej den až do večerních hodin takovou hlasitostí, že ani všechny zavřený okna to neumí ani trochu ztlumit a rozhodně to musí slyšet i ve městě, jdeme je požádat, jestli by nemohli aspoň trochu snížit hlasitost. Řeknou, že pohoda. A další hodinu to hraje stejně.

Pak se mi podaří Michala přesvědčit, že lepší než se s nimi dohadovat, bude odjet, protože přece bydlíme v dodávce a můžeme spát, kde chceme. A tady teda určitě nechceme. Ani trochu nechci být zlá, ale musím aspoň podotknout, že to nebyli Španělé a ať jsme Španěly potkali kdekoli, nikdy jsme se s ničím takovým nesetkali. Večer ujíždíme s nájezdem na migrénu.

Další den se rozhodujeme, že si dáme pohov - žádný byt ani dům, žádné hledání. Jsme jen lidi, co si vyjeli na dovolenou v dodávce. Aspoň na jeden den. A je neděle, takže ani žádná práce. Dovolená se vším všudy.

Den 312 | 24. 11. 2024 

Na místě, kam jsme rychle v noci přejeli, to nevypadá vůbec zle. Dálnice je sice zase naším společníkem, ale to tu podél toho pobřeží prostě je, abychom sem všichni mohli tak snadno jezdit.

Kromě toho ale stojíme u kostelíku a projít se jdeme do mandarinkového sadu. A to se teda ví, že v mandarinkovém sadu máš kromě procházky i rovnou svačinku. Utržená mandarinka ze stromu chutná víc než dost dobře.

Jsou tak dobrý, že to Michal trošku přežene a natrhá jich plnou tašku. To běžně teda neděláme, jednu dvě na cestu je ok, taška už tak v pohodě není. Ale tak co už, mandarinky máme a přece se to nezkazí. Mnohem lepší z toho bude třeba mandarinkovej džus. Vitamíny se nám budou v zimě hodit, ne?

Přes den sem dojede jeden pár grilovat, tak si k nim na chvíli přisedneme. Ona mluví jen španělsky, Michal mluví jen anglicky, já se zkouším dělat kombo a pán překládá, co může. Ale je to super odpoledne. A nabízejí nám mandarinky, co si utrhli v sadu. :))

Den 313-315 | 25. – 27. 11. 2024 

Ráno všechno rychle pozařídíme a plnou parou směr Oropesa, kde na nás čeká náš kamarád Bart. Miluju jeho jméno a jeho příběh. Pochází snad ze všech koutů světa, žil ve Venezuele, v Brazílii, v Indonésii, naposledy v Nizozemí. Takže jeho celé jméno je Bartolomej. Kdo by nechtěl mít kamaráda Barta.

Kor když je tak trochu blázen. Včera odjel z Portugalska, zejtra chce v Barceloně nasedat na trajekt směr Řím a dál až do Řecka. Pár tisíc kilometrů za pár dní. Proč ne. Jede totiž navštívit přítelkyni a na Vánoce zase chce být už v Nizozemí. Až budu mít pocit, že se mi někam nechce jet, vzpomenu si na něj. 🙂

Buďte s námi na cestách!