týden OSMNÁCTÝ

METEORA

Den 119 | 15. 5. 2024

Jsme v Řecku a všude tu jsou stromy s oranžovýma květama. Až dnes jsme ale zjistili, že to není jen tak obyčejnej strom, ale granátovník. Bohužel stejně jako na pistácie, je zase trochu brzo.

Celý dopolko jsme pracovali a po práci jsme si stihli i vyprat. Už to máme vymakaný a ve dřezu jsme schopni vyprat skoro 4 kg prádla.
Vyrazili jsme k Meteoře. Prší a je mlha, ale i z dálky jsou vidět vysoký kopce, který se vypínají vysoko nad město. Na těch kopcích jsou kláštery, ale tam vyrazíme až zítra.

Dneska je jen obdivujeme z dálky v serpentinách, když hledáme místo na spaní. Dojedeme na kopec k malý kapličce, kde se zrovna pasou krávy, které nám nakonec budou cinkat zvonama na krku až do rána. Ale pořád lepší než hlasitá hudba z aut ve městě.

S přicházející tmou nám v hustý mlze přijde dát i liška dobrou noc.

Den 120 | 16. 5. 2024

Kravičky nám všude okolo auta nechaly spoustu obřích hoven. Bylo celkem těžký se s Krakenem ráno projít, aby nepřišel smradlavej do auta.

I přes hustou mlhu jsme jeli zaparkovat na plný parkoviště k Meteoře. Říká se, že je to osmej div světa. Dodnes si nikdo neumí vysvětlit, jak to samotní miši dokázali ve 14. století postavit. Dříve tu klášterů bylo 24, ale dochovalo se jich pouze 6 a my se jdeme na jeden z nich podívat.

Jakmile překročíme malej most, spojující dvě skály, tak stoupáme nahoru po schodech. U vstupu zaplatíme tři eura za osobu a Marťa, stejně jako všechny ženy, vyfasuje sukni, protože Ježíš vidí vše!

Vyšlapeme ještě pár posledních schodů a zůstáváme stát s otevřenou pusou. Nemůžeme pochopit, jak taková nádherná stavba dokáže stát na skále vysoko v oblacích. Prošmejdíme tu vše, co se dá. Je tu nádherná kaple, zahrádky, zvonice a plno útulnejch uliček. Taky je v podzemí muzeum, které skrývá plno knih, oblečení a nástrojů starých více než 600 let.

V muzeu promítají dokument života mnichů v dávných dobách. Snímky jsou autentický, ale netušíme jak starý. Každopádně znázorňují, jak se pomocí kladek a síťovanýho pytle dostávali nahoru a dolů. Ty kladky jsou dodnes funkční, i když už je nepoužívají.

Mlha nám celej den komplikuje výhledy do okolí, ale ve výsledku to má možná lepší atmosféru než bez ní. Je jen na naší fantazii, kde ty obří hory končej.

Den 121 | 17. 5. 2024

Z nouze jsme přespali u vlakovýho nádraží, kde byl v noci až podezřelej klid. Abychom se trochu posunuli, tak jsme udělali nákup a rovnou vyjeli na západ směrem k Albánii.

Zkracujeme si cestu po placené dálnici a ve výšce okolo 1300 m n. m. si plácáme po ramenou, jaký to bylo skvělý rozhodnutí. Mlha dlouhý dny né a né zmizet a dneska byla opravdu hustá tak, že by se dala krájet.

Na dálnici je kvůli ni omezená rychlost na 60 km/h a i tunely jsou plný mlhy. Jak to vypadá mimo dálnici, si ani nechceme představovat. Když vyjíždíme z posledního tunelu, tak na nás začne svítit sluníčko a vypadá to, jak když se teleportujeme do jinýho světa. Teplota začne stoupat až ke třicítce a to jsme minulý noci skoro mrzli.

Ve městě Ioannina hledáme místo k přespání, ale marně. Skoro jsme uvařili auto ježděním po kopcích nad městem a ani nikde okolo něj jsme nemohli nic najít. Nakonec jsme se spokojili s parkovištěm za kinem, kde celý den hrála hlasitá hudba z ostře svítících lamp. Ano, z lamp.

Den 122 | 18. 5. 2024

Hudba v noci přestala hrát okolo půlnoci, ale v sedm ráno zase začala. Takhle rychle jsme ještě z žádnýho místa neodjeli.

Jelikož si od Španělska pereme jen v ruce, tak bylo na čase najít prádelnu a vše pořádně vyprat.

Ve stejným městě jsme si našli celkem fajn místo pod stromy ve stínu a celej zbytek dne jsme plánovali cestu do Albánie a dál.

Skoro bychom taky zapomněli na to, že dneska slavíme 4 měsíce na naší velký cestě. Oslavili jsme to v krásný kavárně a vyprávěli si o zemích a zážitcích, který jsme měli možnost zažít.

Den 123 | 19. 5. 2024

Skoro celý den plánujeme cestu do Albánie, Černý Hory, Srbska, Kosova a Severní Makedonie. Jelikož to jsou všechno státy mimo EU, tak si plánujeme cestu víc, než jsme zvyklí.

I když si koupíme simku s internetem, tak se budeme snažit být víc offline. Víme, že to jsou divočejší země, takže si to chceme pořádně užít.

Plánování jsme si zpestřili frappéčkem z nedaleký kavárny. Je tu zvykem, že tu dostanete ke kávě vodu zdarma, ale vychlazenou vodu v petce grátis jsme fakt nečekali. Až budeme mít jednou někde tu kavárnu, tak to bude první věc, kterou zavedem.

Den 124 |  20. 5. 2024

Dnešní dopoledne padlo na zařizování věcí, který se nám budou hodit mimo EU. Nakoupili jsme nějaký zásoby řeckýho jídla, vybrali eura a taky natankovali plnou nádrž, prý ji mají v Albánii dražší.

Lehce doufáme, že bude snadný sehnat i maso pro Krakena. Pro jistotu se zastavujeme ještě ve zverimexu a kupujeme do zásoby masový konzervy.

Zastavujeme v poslední vesnici v Ktismata, která je kousek od hranic. Na hezkým náměstí jsme si našli stín a při prozkoumávání okolí jsme našli i vodu a záchody.

Zrovna když jsem z něj šel, tak jsem potkal pána, jak otevírá restauraci. Měl tam připravený frappé, tak jsem ho rovnou o dvě požádal. Zase jsme dostali chlazenou vodu v lahvi zdarma.

Objevila se u nás fenka s plným břichem štěnat. Hlad měla asi pořádnej, protože nám snědla vše, co jsme jí dali. Za chvíli přišli i její dva kamarádi, který jí s jídlem rádi pomohli.

Na véču jsme si došli k pánovi, který nám dělal kafe. Dali jsme si poslední řeckej salát a souvlaki. Na cestu jsme dostali ještě pytlík třešní.

Všichni tři pejsci u nás byli celou noc. Dokonce Krakenovi ukradli i dečku, na který spí. Snad jim to pomůže, až se budou starat o malý štěňata.

Den 125 |  21. 5. 2024

Přišel den, kdy se musíme rozloučit s Řeckem. Dali jsme poslední chleba pejskům a misku pod kapající kohoutek, aby měli dost vody.

Netrvalo ani 10 minut a ladně jsme přejeli řecký i albánský hranice. Po pár kilometrech stavíme na první benzínce a úplně bez problému plníme plynovou bombu. Neodolali jsme ani kávě, která tu stojí zhruba 1€. I když tu mají svou měnu, albánský lek, tak se dá všude platit eurem, jen vám vrátí jejich leky. V době, kdy tu jsme, se jedno euro rovná sto lekům.

Míříme rovnou do města Gjirokaster, kde je na vrcholku města krásná pevnost. Kvůli polednímu horku jsme ji ale vynechali a našli si stín za městem. My si můžeme vzít málo oblečení, ale Kraken si kožich nesundá.

Za přítomnosti modrýho motýla jsme si dali snídani a zamířili k vesnici Palokaster. Není tu moc stromů, co by nabídli stín, ale je tady řeka, která to kompenzuje. Kraken byl ten den nejšťastnější pes na světě, když se v ní chladil. Společnost nám dělal i rybář, kterej do sítě chytal obrovský množství ryb.

Kam se člověk podívá, tak vidí vysoký hory. Jsme tu jimi doslova obklopeni. Stačí zajet kousek i za větší město a je tu divočina.

Buďte s námi na cestách!