TÝDEN TŘICÁTÝ SEDMÝ
Mráz, obří supi a červený kaňon
Den 253 | 26. 9. 2024
Po pár dní v tiché přírodě jen se zvuky zvířat vyrážíme do města Cuenca. Potřebujeme doplnit zásoby, vodu, ale i vyřešit toaletu a skoro po měsíci vyprat v prádelně.
Po bližším prozkoumání šílených recenzí všech prádelen ve městě je nakonec vše jinak. Zase pereme v ruce pár oblečení, protože už na sobě máme poslední spodní prádlo i ponožky, Michal i triko. Ale pořád se nám to zdá jako lepší varianta, než dát třeba 500 Kč za špatnou prádelnu, co buď špatně vypere, nebo to budeme ještě dva dny sušit.
Takhle se na náš malinkej sušáček akorát vejde nejzbytnější prádlo na pár dní. A co vlastně člověk víc potřebuje? Materiální věci se hrozně přeceňujou. Není mi líp jen protože mám odpoledne jiné triko než ráno. Je mi líp, protože mám vedle sebe skvělýho muže, radostnýho pejska a kolem spousty svobody.
Věšíme prádlo na konci města na sídlišti. Ani nám už nevadí, že na nás vidí všichni z paneláku, jak tu pereme, ždímeme prádlo na chodníku a sušíme ho na sušáku ze staženýho okýnka. Pořád se nám posunují hranice, co nám přijde trapný. Tohle jsou malý věci.
Michal na procházce pak objeví místo, kam bychom se mohli na noc zajet schovat před projíždějícími auty. Je to tu super. Do doby, než za námi přijdou kluci, co parkují za rohem, že jim nestartuje auto. Když tam přejedeme jim pomoct, oba si zapálí cigaretu a pozorují Michala, až to udělá, bez jakékoli snahy mu pomoct. Ani se nesnaží najít vlastní startovací kabely. Moje nervy.
A když se to nepodaří nastartovat, a dokonce začnou kabely nasazené na našem autě hořet, rozhoří se i naše panika. Nebo aspoň moje. Michal sahá na hořící kabel holou rukou, aby nezačalo hořet i naše auto. Nejen naše auto, ale i náš dům. Moje nervy.
Jeden kluk stojí a kouká, druhej to samý, dál se v pohodě opírá o auto a nehne to s ním ani o píď. Paráda. Naše auto je v pohodě, kabely jsou ale zničený. Kluci jdou hledat, jestli teda taky nemají startovací kabely. Pro nás naštěstí je nenacházejí. Asi bych musela zavřít obě oči, abych měla nervy na to to znova zkoušet.
Nemáme už jak pomoct. Kluci volají asi na pojišťovnu, po chvíli přijede odtahovka, nastartuje jim auto a kluci sami v pohodě odjíždějí. Počítá se i tohle za dobrej skutek? Snad se nám bude dneska dobře spát.
