NC – NAROZENINY U MOŘE – Wildside

týden čtyřicátý sedmý

Narozeniny u moře a trochu vlezlá zima

Den 323 | 5. 12. 2024

Už zas nějak přituhuje. V noci je asi 6 stupňů, takže v autě to klesá pod 10 stupňů. Už si na ty teplotní skoky docela zvykáme. Když žijete v autě, jste té přírodě sakra blíž, a tak kromě každodenních krásných západů slunce, musíte řešit i každodenní rychlé ochlazení po tom, co se na oblohu pomalu dostává měsíc.

Pro nás je teplota kolem 6 stupňů jasné znamení, že musíme jet co nejblíž k moři. Moře nemění tak rychle svou teplotu, takže podél pobřeží je nejtepleji. První hory od moře to naopak rychle proměňují. V takovém Madridu, hlavním městě Španělska, které leží ve vnitrozemí, v zimě mrzne prakticky stejně jako v České republice. A našli byste mnoho hor, kde je to ještě větší jízda.

Moře je teda jasná volba, jedeme do města Gandia do krásného parku na jeho okraji. Při první procházce nás překvapí dvě prasata - kanci - nebocojávím, kteří na nás i Krakena koukají z křoví. Kraken na ně vrčí i vrtí ocasem. Popoženeme ho a dál jdeme v klidu.

Asi to budou místní prasátka zvyklá na lidi. V parku je totiž jezírko, mnoho kachen, hus a celkově je to taková oáza na kraji města pro zvířátka i lidi. Druhý den nás ale vyvede z omylu jedna paní, která když vidí, že chceme jít do parku s pejskem, vyběhne nás zastavit, ať tam nechodíme. Že tam jsou divoká prasata, která před chvílí napadla jejich psa. Tak si asi na našeho včera netroufli.

Den 324 | 6. 12. 2024

Dnes mám narozeniny. Jsou to vlastně mé druhé narozeniny ve Španělsku. Poprvé to ale bylo na Mallorce a bez Krakena. Teď jsme tu všichni spolu. Michal nás dnes bere do kavárny na náš první brunch.

Kromě nás zrovna dnes slaví i celé Španělsko. Mají totiž státní svátek a volno. Slaví Den španělské ústavy. Takže do kavárny se kromě nás vydá i přesně tolik lidí, aby obsadili všechny stoly venku i uvnitř. Párkrát obejdeme blok a pak si sedneme na venkovní lavičku, že to nějak dáme i s jídlem.

A taky že jo a k našemu překvapení to krásně zvládne i Kraken. Máme bagely, které sníme my, a ne Kraken. A kafe, o kterém se nám bude asi ještě zdát. Teda tak dobré jako od Michala není, ale je to těsný.

Pak jdeme na pláž a spolu s námi další část města. Ale i tak to je nádhera. Chodit bosá po pláži v písku a zaběhnout si s vyhrnutými kalhotami do moře se mi úplně na každý narozky fakt nepodaří. Alespoň dokud je budu mít v prosinci, tak to chce většinou víc oblečení.

Michal mi pak vezme vítr z plachet, když mi předá opravdové dárky i dort se svíčkami. Jsme zvyklí věci moc neřešit, nic moc si nekupovat. A v dodávce jdou takové věci trochu hůř připravit, takže by mi stačilo pár mušlí z pláže. Dárky, zabalené navíc v balícím papíru, mě skoro rozbrečely.

Teda kafe jo, to si kupovat umíme. Ale jinak nám jsou materiální věci dost jedno. Vždyť skoro rok žijeme jen v dodávce, kde máme vše, co potřebujeme. A k tomu i dost místa. Všechno naše oblečení, které vlastníme, máme každej v jednom jediným šuplíčku. A stačí nám to. Občas nám sice dojde spodní prádlo, protože máme od všeho asi 8 kusů, ale nějak nás to netrápí.

Takže na věcech nám fakt nezáleží. Ale jednou za čas, když si to člověk udělá pěkný a koupí dárky k narozeninám, zabalí je do krásného papíru a zaváže ještě hezčí mašlí, si toho o to víc vážíme. A jsme vděční. Kromě toho jsme vděční za to, že se máme.

Den 325-327 | 7. – 9. 12. 2024

Přijíždíme na nové místo, kde asi chvíli pobudeme, protože to vypadá jako dodávkové království dělané přímo pro nás. To, že tu není dostatečné zázemí pro karavany, je na hovno. Na druhou stranu to znamená, že tu karavany nejsou.

Chce to teda dost kreativitu, aby se vymyslelo, odkud budeme brát vodu, a najít záchod, kam budeme přelívat náš záchod a další takový provozní věci. Věci, o kterých se moc nemluví, ale jsou větší součástí života v dodávce než asi cokoli jiného.

Když ale tohle vymyslíte, rázem stojíte téměř sami pár set metrů od pláže, kousek od parku a v klidu od obou menších měst. My si tu užíváme krásné procházky, kam se podíváme. Jednou do přístavu, jednou na písečnou pláž, kam je teda pořád vstup zakázán, protože po povodních je tam spousta nepořádku a navátého písku na schody. Ale v botaskách je to pohoda.

Nejbližšími sousedy jsou duchové v nedostavěné bytovce, která je jakože téměř hotová. Natahané kabely na elektřinu, odpady na vodu, dokonce skla vynesená do všech pater, dnes samozřejmě na tisíc kousků. Ale i položená dlažba všude. Chybí třeba zábradlí na schodišti i balkonech, o to větší dobrodružství to je.

Nedostavěné domy i bytovky nejsou ve Španělsku nic ojedinělého. Tentokrát se ale nejedná o torzo stavby, ale téměř finále. Dokonce je venku i hotový bazén, dnes zarostlý. Po zkouknutí mapy to tipujeme na černou stavbu, u které majitel doufal, že to nějak protlačí. Ale nestalo se.

Jdeme se na byty i balkony, s výhledem na moře z jedné strany a výhledem na hory ze strany druhé, podívat. Představujeme si, jaké by to asi bylo tady bydlet. A myslím, že velký, dobrý. Škoda, že teď je to spíš špinavý a blbý.

Den 328-329 | 10. – 11. 12. 2024

Větrné počasí střídá chladné. A chlad zas přináší studený vítr. Je to tak trochu začarovaný kruh. S teplotou už opravdu musíme trochu bojovat i tady kousek od moře, kde jsme v té teplejší oblasti.

Zima nám vždycky přináší i trochu domácí dohady. Neradi topíme. Máme trochu pocit, že žijeme v autě, jsme dost oprýskaní vším tím čůráním v přírodě, ošlehaní větrem a taháním těžkejch barelů s vodou bůh ví odkud každej druhej den. A že bychom to sakra měli zvládnout i bez topení.

Ale když je pak fakt zima, tak se nemůžeme dohodnout, při kolika stupních můžeme začít topit. Samozřejmě že já mám pocit, že by se mělo topit trochu dřív než Michal.

Asi k tomu taky přispívá fakt, že Michal je ten, kdo plynové lahve na benzinkách doplňuje, přešroubovává je a tahá se s nimi. Zároveň plnění plynu do lahví je tu v takové šedé zóně. Neznám přesné španělské zákony, ale podle našich zkušeností by se to dalo shrnout takto - co není vysloveně zakázáno, je občasně povoleno.

Zároveň známe lidi, kterým se prej ve Španělsku nepodařilo legálně lahve naplnit, a tak vždy kupují nové. Nám se to naopak jen párkrát nepovedlo. Většinou asi dobře přečteme situaci. Pokud nemusíme, tak se prostě neptáme a doplníme to. Oni se otočí a dělají, že nás nevidí. Když to vypadá, že jako fakt víme, co děláme, tak za námi klidně přijdou a nabídnou i pomoc.

Každopádně v Česku je doplňování na čerpacích stanicích nelegální. Přitom my máme třeba plnitelnou láhev, která se automaticky stopne, když je z 80 % plná.

Každopádně řešit to každejch pár dní fakt nechcete. A když topíte, tak je to fuč za pár nocí. No, takže není to tak jednoduchý. Já topím, když je venku zhruba 8 stupňů. To už je taková vlezlá zima a leze dovnitř každou dírou v autě. Uvnitř je tak 11 stupňů. Vytápím to třeba na 13 stupňů. No, řekněte mi, kdo by netopil?!

Buďte s námi na cestách!