týden DEVATENÁCTÝ
(NE)DOTČENÁ ALBÁNIE
Den 126 | 22. 5. 2024
V noci u nás zaparkovalo auto, ale až ráno jsme zjistili, že to jsou Češi. Po dlouhý době jsme si s někým povídali naším jazykem, byl to až zvláštní pocit.
Předali jsme si tipy, co navštívit a krátce pokecali o cestování. Pokud to teď, Dančo a Míro čtete, tak vás zdravíme! Byli jste jedni z prvních, kteří se zeptali, jestli nepíšeme nějakej blog.
I když bychom si dokázali povídat dlouho, tak nás začalo tlačit teplo a dlouhá cesta k albánskýmu pobřeží. Byli jsme natěšení na ty krásný azurový pláže, ale realita je vždy trochu jiná než na fotkách.
Je všude vidět, že za chvíli začne sezóna. Dodělává se okolí hotelů, bary i stánky. A přitom se na plážích válej krávy a je od nich všude nasráno. Chvilku jsme seděli na opuštěnejch lehátkách, ale pak nás vyhnal pracovník se slovy 5 € nebo nashle.
Pokračujeme dál a stavíme u bunkru na ponorku. Ne přímo u něj, protože je pod velkým kopcem, ale kam nemůžeme my, tak dolítne náš dron. Děláme pár fotek, snídáme a jedeme zkusit další pláž.
Jak to tak bývá, tak se zatáhlo, začal foukat vítr a z koupačky u fajn pláže, kterou jsme po celým dni ježdění našli, bylo prd. Na spaní jsme si teda zajeli na kopec do závětří a zbytek dne už jen odpočívali a plánovali zítřek.
