týden DVACATÝ TŘETÍ
PAŠUJEME KRAKENA
Den 154 | 19. 6. 2024
Opouštíme krásný místo u jezera. Cestou se zastavujeme u zatopenýho kostela, kterej je přístupnej, když je hladina vody nižší. Taky zastavujeme u popelnic a krmíme hladový psy. Jedno štěně už bylo skoro odepsaný pod popelnicí. Psí žrádlo snědlo málem i s konzervou.
Vyrazit brzo ráno byl dobrej nápad, protože zdoláváme nejhorší kilometry ještě bez hnusnýho tepla. Přijíždíme ke Stone Dolls a na teploměru máme v poledne 38 stupňů ve stínu. Auto necháváme na sluníčku a se zásobama se jdeme schovat dolů k řece. U vody potkáváme rybáře, ke kterýmu se po chvíli přidává i synovec. Kecáme s nima asi 3 hodiny, a pak pokračujeme ke kamenným sochám.


U Stone Dolls, což jsou kamenný útvary ve volný přírodě, se snaží nějakej pochybnej týpek vybírat vstupný. I rybáři nás na něj upozorňovali. Hádáme se s nim, že mu žádný prachy nedáme a jen krátce procházíme tuhle kamennou přírodní památku.
Opouštíme vesnici a na konci vidíme, jak chlapík zalejvá zahradu. Je pořád přes třicet, tak ho prosím, jestli mě tou hadicí nezchladí. Udělal to bez váhání a hned nás zve i na rakyji. Tu nám odlil i do láhve a na cestu nám trhá i hrušky ze zahrady. Moc díky!
Posilnění, ale hrozně unavení tankujeme na poslední čerpačce v Makedonii a zastavujeme na hraničním přechodu s Bulharskem. Máme celou dobu pochyby, jak to uděláme s tím naším Krakenem. Naštěstí se na něj nikdo neptá a se schovaným psiskem pod stolem projíždíme makedonskou i bulharskou hranici.
Extrémně unavení přijíždíme k sovětskýmu monumentu na kopci a jdeme načerpat síly na zítřek.

