Vyrážíme na návštěvu do hlavního města Společenství Galície, kterým je jedno z nejznámějších měst ve Španělsku vůbec - Santiago de Compostela. Je to tím, že známé poutní cesty, které v severním Španělsku chodí poutníci už celá staletí, často končí právě tady. Konkrétně před katedrálou v Santiagu, která se považuje za jedno z nejsvatějších míst.

I když tušíme, že tam bude kotel lidí, musíme to taky vidět! Nakonec to je ale na tak oblíbené místo dobře zorganizované. Zaparkujeme zdarma necelé 2 km od katedrály blízko studentských kolejí. Na hlavním náměstí katedrály a muzea jsou zakázané prodejní stánky, takže je tam dost prostoru pro turisty i poutníky. Obchody jsou pak kamenné v uličkách okolo. Je jich tu dostatek, stejně jako kaváren a restaurací, takže žádné velké tlačenice. Pokud jste zvládli centrum Prahy, tohle bude spíš taková klidnější procházka.

Samotná katedrála je krásná. Není souměrná, na což nejsme moc zvyklí. Ale je to své, a i proto tak boží. I s několika stovkami lidí na náměstí na vás ta katedrála zkrátka dýchne. Zklidní vás a promlouvá k vám. Pokud to chcete slyšet. Pokud ne, můžete si dát výborný kafe s typickým dortíčkem Santiago z mandlí (tarta de Santiago) nebo koupit krásnej klobouček a poslechnout si u toho zvony. Spokojení budete taky.

Večer přijíždíme vedle starého (a pravděpodobně) nepoužívaného kostelu, kde teče snad ten nejtenčí čůrek vody z pramene. Je ale výborná, takže nám to stojí za to, abychom u ní vystáli pár důlku a doplnili pitnou vodu. Pitná a přitom chutná voda není ve Španělsku bohužel taková samozřejmost jako v Česku. A že já piju kohoutkovou vodu jakože lautr všude.

Bohužel jsme ale zjistili, když jsme tu byli v zimě, že nejde jenom o chuť, ale některé ty vody opravdu nejsou pro nás nejlepší, i když jsou jako pitné označovány. Kraken měl často průjmík a furt jsme měnili stravu a nemohli přijít na to, co mu nedělá dobře. Při bydlení v dodávce, bytí na sluníčku a nekonečným kodrcání bylo tolik proměnných, že jsme na to furt nemohli přijít. A pak stačilo odjet ze Španělska a rázem to skončilo.

Takže už si na vodu dáváme pozor, doplňujeme ji jen v přírodě, kde je označená jako pitná. Mezi paneláky ani na výlevkách už nebereme. A funguje to, všichni jsme zdraví a naše střeva taky! 🙂

Večer jsme už unavení z dnešního bloudění po Santiagu. Já ještě párkrát zaregistruji projít paní s kosou, která mě prvně nepozdraví a podruhé se nám se zájmem kouká do auta, což mě teda moc neuklidní. Tak si říkám, že nejdu spát, dokud ji neuvidím jít domů, ale nakonec mě únava přemluví a zapomenu na všechny horory a dokonce usnu. Tak všem dobrou noc!