týden čtyřicátý třetí

První prohlídka a změny nálad

Den 295-296 | 7. – 8. 11. 2024

Probouzíme se u moře a máme klasický provozní den v dodávce. O tom, jaká je sranda vylévat svůj záchod by možná stálo někdy podrobně napsat, nebo lépe natočit to. Ale od počátečního odporu už jsme ušli trochu cesty a možná by to byla vlastně dost nuda.

A tak jak vše zařídíme, ještě si koupíme čisté spodní prádlo a oddálíme tak aspoň návštěvu prádelny. Né že bychom takhle řešili naše problémy, ale když máte asi 7 kusů spodního prádla, můžete si dovolit pořídit další jen tak z lenosti.

Pak už jedeme na dnešní vyhlídnuté místo kousek za Borriolem. Ale posté sami sebe znova napálíme sebou. Zapomeneme se zas a znova podívat do mapy dřív, než někam jedeme. Jako bychom už několikrát nezjistili, že s dodávkou je to prostě nutnost.

A tak se zase zasekneme na náměstí. Jak jen vidím ceduli s názvem "historické centrum", tak přestanu dejchat. Dřív prostě s dodávkami nepočítali a do historických částí je nám vstup zapovězen. Jen co přestanu dejchat, Michal začne asi 2 vteřiny na to nadávat. A tak couváme. Z kopečku, úzkou uličkou, kde jsme se už nemohli ohnout.

Místo vyhlídky za městem parkujeme v Borriolu na sídlišti. Ale tady už jsou normální parkovací místa, tak to je holt dodávkovej osud. Často si pak oddychneme, že přece jen nemáme ten karavan, kterej je sice uvnitř o mnoho komfortnější, ale už bychom nemohli být takový pankáči a zapomínat sledovat, kam jedeme. Nevím, co bychom tam dneska dělali. Teda Michal, no, já bych jenom nedejchala.

Druhej den nás přece jen ta prádelna nemine, pak už vyrážíme do vnitrozemí, trochu zase něco okouknout. Vybíráme si malé městečko Les Coves de Vinroma.
Jen tam dojedeme, čtu si zprávu, že se zítra můžeme jít podívat na jeden dům. Dům leží odtud asi 5 minut cesty, náhoda?

A tak domlouváme prohlídku. Není první domluvená, ale vypadá, že bude první uskutečněná. Často nám ani neodpoví. Něco na tom, že si ve Španělsku musíte na věci počkat, asi fakt bude.

Spíme na výlevce, kde na nás už z dálky svítila cedule, že jsme v záplavové zóně. Kousek je řeka, kde je jasně vidět, jak byla nedávno pěkně vylitá. Rákosy jsou zanesené do 3metrové výšky. Šílenost.

Naproti nám jsou koníci, tak je o přestávkách od práce chodíme mazlit. Klisnička na kraji si na nás po chvíli zvykne a když k ní jdeme, tak nás běží radostně přivítat. Vyloženě se těší, že jí někdo rozptýlí její dny v ohrádce. A my se taky těšíme. A Kraken se snaží nežárlit.

Den 297 | 9. 11. 2024 

Dneska je den prodejů a nákupů. S trochou nadsázky. Michal ráno prodá motorku. Po telefonu. Všechno jde - s dobrou přípravou dopředu a dobrým kamarádem. Než jsme v lednu odjeli, Michal nachystal všechny papíry, včetně plné moci, kupní smlouvy atd. A motorka stála u kamaráda v garáži, ten ji pak pomohl prodat a nechat ji odvézt za svým dobrodružstvím.

A odpoledne nás čeká prohlídka prvního domečku. Proto prodej - nákup. Ale skoro po 2minutové prohlídce víme, že tady jsme jen na kukačku. Podlahy, kde by se dal napustit bazének s vodou a vykoupat menšího pejska. A stropy tak křivé, že se ty cihly asi rozhodly jít na procházku, důmyslně schované pod rákosovou rohoží.

Ty výhledy a okolní příroda jsou nádherný, ale za ten potenciální obr průser to vůbec nestojí. Také si definitivně potvrdíme, jak to tu je s daní. K ceně nemovitosti musíte připočítat asi 5 % jako provize realitce, což je podobné jak v Česku, navrch je tak ale ještě zhruba 10 % jen za daň.

Den 298 | 10. 11. 2024 

Den granátového jablka a změny nálad
Normálně je pro nás granátové jablko exotické ovoce, které si v obchodě ani nedovolíme koupit. Není tomu ale tak ve Španělsku a na podzim. Už chvíli víme, že jablka akorát dozrávají a obhlížíme, kde uvidíme strom, kde bychom jablka nikomu nekradli. Michal při dnešní procházce jeden takovej našel. Akorát zralá granátová jablka rostoucí ve volné přírodě. Když už ta jablka máme, Michal nešetří a rovnou z toho připraví džus. To je velká hitparáda, a těch vitamínů.

Kromě toho se dneska probudíme a tak omylem položíme otázku, jestli vlastně nechceme raději byt než dům. Na jednom domečku jsme si užili už práce až dost. Taky víme, že neumíme práci říct dost a úplně nás to sežralo. Nakonec jsme ani neměli čas si tu zahradu někdy užít.

Během asi půl hodiny jsme z představy bytu, kde sem tam vymaluješ, doslova nadšení a měníme vše. Snad nebudeme litovat. Kdo se má furt vyznat v tom, co chce a co je pro něj to pravý, když je na světě tolik možností. Prostě to bude super a tečka.

Den 299-301 | 11. – 13. 11. 2024 

Trošku houstne počasí, a tak vyrazíme k moři, kde bývá nejtepleji. Parkujeme na parkovišti v Oropesa del Mar, ze kterého vidíme na moře. Leží tu několik krásnejch chatiček, který vypadají jak stvořený pro rybáře nebo pro klid a pohodičku u moře. Ani se mi nechce věřit, že tady ve Španělsku u moře zůstal takovej kousek ráje. Druhej den zjistíme, že to bohužel tak růžové není.

Já asi po sto letech sportuji. Noha mě furt bolí a kilometr je tak maximum, co ujdu v kuse. Ale vzpomněli jsme si, že máme kolo! Nechápu, že nás to nenapadlo dřív. Projedu si městečko a jeho okolí. A je to paráda. Ta možnost pohybu a objevování je velkej zázrak. Jsem vděčná, jak jsme zdraví. Kotník je chujovinka a bude brzy dobrej.

Po dvou dnech odjíždíme a jedeme do Castellónu, kde je vyhlášená churrerie. Za chvíli si nás tu paní bude pamatovat. Jako ty, kteří si stěží zvládnou španělsky objednat a jejich pejsek rozhodně nechce sedět na kafi, když je tu tak miliarda psích vzkazů, co si musí přečíst. Skočíme tam, protože si myslíme, že jsme dneska 300. den na cestě a taky protože to churros tu mají výborné.

Nakonec zjistíme, že výročí bylo už včera, ale sladkou svačinku si užijeme i tak. Tak bydlení a svobodu v dodávce oslavíme někdy příště. Koneckonců spolu jsme už přes 10 let a doteď jsme si neurčili, kdy máme výročí.

Tak se aspoň nemusíme stresovat, že na to zapomeneme (hrozilo by to víc Michalovi, co si budem). A důvod k oslavě může mít člověk každej den. A ty taky. Třeba i na dnešku se dá najít něco, co za to stálo. Super kafe? Vylezlo sluníčko? Nebo se fakt povedla bábovka?

Ty vole, jak my bychom si dali bábovku!

Buďte s námi na cestách!