týden čtyřicátý třetí
První prohlídka a změny nálad
Den 295-296 | 7. – 8. 11. 2024
Probouzíme se u moře a máme klasický provozní den v dodávce. O tom, jaká je sranda vylévat svůj záchod by možná stálo někdy podrobně napsat, nebo lépe natočit to. Ale od počátečního odporu už jsme ušli trochu cesty a možná by to byla vlastně dost nuda.
A tak jak vše zařídíme, ještě si koupíme čisté spodní prádlo a oddálíme tak aspoň návštěvu prádelny. Né že bychom takhle řešili naše problémy, ale když máte asi 7 kusů spodního prádla, můžete si dovolit pořídit další jen tak z lenosti.
Pak už jedeme na dnešní vyhlídnuté místo kousek za Borriolem. Ale posté sami sebe znova napálíme sebou. Zapomeneme se zas a znova podívat do mapy dřív, než někam jedeme. Jako bychom už několikrát nezjistili, že s dodávkou je to prostě nutnost.
A tak se zase zasekneme na náměstí. Jak jen vidím ceduli s názvem "historické centrum", tak přestanu dejchat. Dřív prostě s dodávkami nepočítali a do historických částí je nám vstup zapovězen. Jen co přestanu dejchat, Michal začne asi 2 vteřiny na to nadávat. A tak couváme. Z kopečku, úzkou uličkou, kde jsme se už nemohli ohnout.
Místo vyhlídky za městem parkujeme v Borriolu na sídlišti. Ale tady už jsou normální parkovací místa, tak to je holt dodávkovej osud. Často si pak oddychneme, že přece jen nemáme ten karavan, kterej je sice uvnitř o mnoho komfortnější, ale už bychom nemohli být takový pankáči a zapomínat sledovat, kam jedeme. Nevím, co bychom tam dneska dělali. Teda Michal, no, já bych jenom nedejchala.
Druhej den nás přece jen ta prádelna nemine, pak už vyrážíme do vnitrozemí, trochu zase něco okouknout. Vybíráme si malé městečko Les Coves de Vinroma.
Jen tam dojedeme, čtu si zprávu, že se zítra můžeme jít podívat na jeden dům. Dům leží odtud asi 5 minut cesty, náhoda?
A tak domlouváme prohlídku. Není první domluvená, ale vypadá, že bude první uskutečněná. Často nám ani neodpoví. Něco na tom, že si ve Španělsku musíte na věci počkat, asi fakt bude.
Spíme na výlevce, kde na nás už z dálky svítila cedule, že jsme v záplavové zóně. Kousek je řeka, kde je jasně vidět, jak byla nedávno pěkně vylitá. Rákosy jsou zanesené do 3metrové výšky. Šílenost.
Naproti nám jsou koníci, tak je o přestávkách od práce chodíme mazlit. Klisnička na kraji si na nás po chvíli zvykne a když k ní jdeme, tak nás běží radostně přivítat. Vyloženě se těší, že jí někdo rozptýlí její dny v ohrádce. A my se taky těšíme. A Kraken se snaží nežárlit.

