NC – VOJENSKÁ TRUBKA A ZÁKAZY – Wildside

týden čtyřicátý

Vojenská trubka a zákazy

Den 274 | 17. 10. 2024

Dnešní den strávíme znovu na přehradě. Jakmile se nikam nejede a člověk nemusí řešit provozní věci, jak říkáme vodě, bobkům a dalším. Ušetříme hodně času.

Většinou ho využijeme na práci. Dneska si k tomu Michal přidá ještě vyprání 2 kbelíků oblečení a mytí i drhnutí vnitřku auta.

Já už se dneska dopajdám i na konec parkoviště, je to ale můj vrchol, dál si už musím jít sednout, protože mě kotník začne víc bolet. To znamená, že ani dneska si neomrknu, jak vypadá místní přehrada. Vede ale do tak prudkého kopce po hlíně a kamínkách, že i Michal se musí soustředit při jejím scházení.

Já mám problém sejít schod i z dodávky, tak hádám, že to pro mě dneska asi nebude. Tak aspoň pracuji na notebooku a Michal se jde projít s pejskem. Každý zkrátka dělá, co může.

Den 275 | 18. 10. 2024

Dneska vyrážíme od přehrady. Míšovi se moc nechce, bo je tu klid. To má pravdu, ale krom parkoviště se všude musí do strmého kopce a já nemůžu ohnout kotník do jiné než flexi polohy. A vlastně bych ráda nějaké to vzrůšo zažila.

Vymyslím si výlet k moři, když už je to odtud jen 20 km. Michalovi se moc nechce, ale nakonec snad nelituje. Jedeme do města Sagunto, kde po době nakoupíme v Lidlu a kde jsou nejnižší ceny. Lidl je zkrátka dobrý obchod v každém státě.

Pak už jedeme na písečnou pláž, která je skoro prázdná. Koupou se asi dva lidi a 20 je na lehátkách. Klid, pohoda, sluníčko, super atmosféra. Tady určitě nejsme naposledy (mimo sezónu teda). Dáváme si i cafe con leche v kavárně s výhledem na moře.

Na noc vyrážíme zpět do vnitrozemí, protože tam je prostě výrazně méně lidí a na bydlení je to pro nás zkrátka lepší. Nejprve se motáme v uličkách, protože v mapách jsou silnice trochu jinak pospojovány než ve skutečnosti a nemůžeme se zkrátka dostat, kam potřebujeme.

Pak máme skoro na mále, protože jedeme terénem pro 4x4 a zjistíme, že cesta je nad naše možnosti. Jenže dopředu už jet nemůžeme. Ale nemáme se ani kde otočit. A couvat na hraně srázu, když je cesta nahoru a dolů a samá zatáčka, se zdá jako úplný nesmysl. Pak po kombinaci couvání a zkoušení otáčení se na několikátý pokus podaří a odjíždíme. Sem už se teda vracet nebudeme.

Na dalším vyhlídnutým místě stojí na zdi plotu rotvajleři a štěkají na nás a nevíme, zda mohou skočit dolů. Asi ne, ale tváří se, že to dokážou. A i když to nakonec budou asi miláčci, představit si je, jak se potkají s našim Krakenem teda fakt nechceme.

Takže znova jedeme dál. Nakonec se z výletu k moři stane cesta na víc jak polovinu dne. V šest večer už ale definitivně stavíme v oblasti s cyklistickými stezkami, kde to vypadá relativně klidně.

Dny 276-277 | 19.-20. 10. 2024

Jsme v rekreační oblasti, takže se tu od rána sjíždějí lidé užít si víkend v přírodě. Každý za jiným účelem - projíždí hodně cyklistů, přijedou rodinky grilovat nebo lidi v karavanu s pejskama, dorazí dokonce i orchestr, co vytáhne nástroje a máme tu venkovní koncert. Všichni jsou tu s jedním cílem - užít si den v přírodě.

Já hodně pracuji, Michal zas hodně pečuje o Krakena, s kterým je půl dne na procházkách. Vyrazí i za tmy - chce vidět a vyfotit kometu, která by v těchto dnech měla být viditelná.

Bohužel ale ani na kopci v přírodě to není dost v přírodě. Je pod mrakem a k tomu je v dálce obrovské světlo, které hází světelný smog až sem. Ale stálo to za ten výlet i tak. Kraken je tak unavenej, že už nechce ani blbnout. A to je u něj co říct. To chce totiž vždycky, i když už nemůže. Tak i on má nějakou hranici.

Dneska se bude snad spokojeně spinkat. Kromě klidných nocí bez lamp a modrého světla, tu jsou i zajímavá rána. Každé ráno někdo v dáli hlasitě (nebo v blízkosti normálně) hraje budíček na trubku.

Mysleli jsme, že tu zůstali hudebníci z orchestru, ale pak zjistíme, že kempingová area kousek sousedí s vojenskou výcvikovou zónou, kde každý ráno trubkou vítají den. Hezkej zvyk, docela jsme si na něj zvykli. Možná si něco takovýho zavedeme taky. Teď jen sehnat trubku. A naučit se na ni hrát. 🙂

Dny 278-279 | 21.-22. 10. 2024

Po ranním budíčku s trubkou jsme z rekreační arey vyjeli. Musíme doplnit zásoby. Naše auto má malou ledničku s malým výkonem, takže jsme docela závislí na ledasčem. Na druhou stranu jsme taky dost svobodní v ledasčem. Je to jen o úhlu pohledu - ostatně jako ve všem.

Po zařízení věcí hledáme další prostor, kde budu moct s nohou relativně odpočívat a zároveň, kde bude dost prostoru na práci, kterou se snažíme už pěknou dobu rozjet. Tak snad se bude dařit. Kousek od města Llíria stavíme další rekreační arey. Je pondělí, tak by tu měl být klid.

V okolí jsou sady s pomeranči, které se pomalu začínají oranžovět, ale k jídlu ještě moc nejsou. V noci za tmy pak přijíždí nějaká partička, zalezou si do jednoho z domečků, co jsme mysleli, že je letní restaurace a cosi tam kutí. Já vidím kulový.

Když dojedou i druhý večer, říkám Michalovi, že kdo ví, kdo se tam schází a co si tam domlouvají. Michal mě ale vyvede v omylu. Prej tam asi uděj klobásy (místní chorizo), haha. Tak to jsem byla zase jednou mimo.

Den 280 | 23. 10. 2024

Musíme opět vyjet - kvůli našim zásobám. Plánujeme dva dny strávit někde v okolí Buňolu a Chivy, kde už to známe a máme rádi. Bohužel zjišťujeme po dlouhém hledání, že nás už tam rádi nemají.

Když říkám nás, myslím obytná auta. V okolí obou měst je snad na všech míst mnoho negativních recenzí a zákazů. Po bližším zkoumání to vypadá, že zkrátka město nebo okres vydalo nová opatření, pravděpodobně na popud místních obyvatel.

Z veřejný rekreační arey udělali placený kemp za 20 eur na noc, kam se ale smí jezdit jen od dubna do srpna. Jinak tu postavili závoru a je tu komplet zakázaný vjezd. Na okolních místech, kde se dalo také stavět nebo jít na procházky, jsou také všude zákazy obytným autům nebo mimo rezidentním autům.

A když tam zkusíte vjet, tak během pár minut přijede policie nebo místní úředníci a vysvětlí vám, že tady stát zkrátka nebudete. Tak a je to. Ještě v březnu jsme to tam milovali a teď už tam nikdo nemůže.

Asi takhle to funguje, když pak někdo vypráví - "to za nás to vypadalo jinak". Je pravda, že ne každý se v obytném autě chová vhodně a někdy to může místní omezovat. My máme většinou zkušenost dobrou, kdy si po sobě lidi uklidí a snaží se nepřekážet. Ale výjimky jsou jako všude.

A pak se není čemu divit. Tak snad nám to tady ve španělským ráji spaní na divoko nezakážou víc a víc. Budeme se snažit chovat podle toho.

Buďte s námi na cestách!