týden SEDMNÁCTÝ
ZA BOHY DO HOR
Den 112 | 8. 5. 2024
Celou noc jsme nemohli spát. Přemýšleli jsme, jestli si nemáme tu rezatou fenku adoptovat.
Když jsme ráno vyšli z auta, tak nám spala u kol a čekala, až se probudíme. Opět vrtěla ocasem a plazila se po zádech. Tak moc nám dávala najevo, že nás má ráda. My ale bohužel pro dalšího pejska místo nemáme. Už tak je to s Krakenem dost náročný.
Usnadnil nám to pán s klukem, kteří šli okolo. Fenka se k nim přidala na procházku. My jsme té chvíle využili a s obrovským smutkem jsme odjeli, po cestě jsem ale ještě zastavil a pána trochu namotivoval, že by se jim takhle hodná fenka hodila. Kdo ví, třeba si ji nechali, malýmu klukovi se hodně líbila.
U obchodu jsme nakrmili další pejsky, jeden z nich měl ošklivě zlomenou packu. Při zastávce na vyhlídce na potopenej vrak lodi jsme nakrmili další. Člověk v jednu chvíli neví, jestli má bejt smutnej, nebo naštvanej.
Máme za sebou už dost kilometrů v horku, takže jsme sjeli z dálnice u prvního sjezdu. Přijeli jsme ke kapličce, kde je i voda, a tak jsme si vyprali pár kousku oblečení. Už se nám dál jet nechtělo, takže jsme jen popojeli z kopce dolů a zaparkovali u fotbalového hřiště. Kromě obří želvy nás tu vůbec nikdo nerušil.

