Cestou za polární kruh na skok v Polsku

Tak vyjíždíme. Konečně. Čeká nás cesta směr Skandinávie. Chceme projet Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, trajektem z Tallinu do Helsinek, dál do Finska, objet Skandinávský poloostrov do Švédska, přes most do Dánska, Německa a zpátky do Česka.

Budeme spát v dodávce, bez kempů, budeme nezávislí a svobodní.

Den první | 30. 7. 2022

Celý první den na cestě prší. Ale nevadí - ozkoušíme nové stěrače. Na minulé cestě nefungovaly a nestihli jsme je před odjezdem opravit, takže Michal místo toho navoskoval přední sklo a teď máme tzv. tekuté stěrače. Což znamená, že když dobře navoskujete okno, tak za deště to rovnou stéká pryč. A ono to doopravdy funguje! Teda musíte jet optimální rychlostí, pro které byl takový vosk vymyšlen a hlavně využit Michalem - ne pomalu a ani moc rychle. Občas musíte zastavit a počkat na správně silný déšť, ale většinou fungují nad očekávaní dobře. 🙂

S novými funkčními stěrači přijíždíme do Polska, nacházíme velké parkoviště, kde budeme dnes spát. K večeři si vaříme instantní jídlo ze sáčku, které nově zkoušíme - dnes je na menu kuře na paprice. Kupodivu je to dobré, jen příště to nebudeme vařit podle návodu, chce to tak dvakrát déle, než tam píšou, aby přestalo křupat i koření v těstovinách (zkoušeli jsme to, ale hlad byl větší). Trochu převařit a jídlo do auta jak dělané.

Ráno vytahujeme longboard, který nám stihl dorazit ještě den před odjezdem, a jdeme ho vyzkoušet. Kraken si užívá, že jsme najednou trochu rychlejší (trochu je opravdu doslova, protože hlavně já chvílemi jedu, jak když nejedu). Kraken za námi běhá a kouše nás do zadku, což je u něj známka toho, že má radost a je nejvíc spokojený.

"I když celý den propršelo, hlavní je, že - DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ!"

Den DRUHÝ | 31. 7. 2022

Projíždíme Polskem a po cestě se učíme základní slovíčka. Protože se to snažíme dělat v jakékoli zemi jsme a já nejsem zrovna talent na jazyky, mám z toho dohromady trochu guláš, ale aspoň v tu chvíli v dané zemi to člověk umí. Dnes se snažíme najet hodně kilometrů, protože Polsko je opravdu obrovské, tak ať máme něco "v gumách".

Přes den stavíme na výlet a jídlo u Miliczských rybníků, které jsem rychle vygooglila ráno na cestě. Stavujeme se na oběd a jdeme na něj, trochu pro nás netradičně, do restaurace. Myslíme si, že jsme v Polsku, kde je to přece levnější, tak si můžeme dopřát oběd v restauraci. Navíc máme velký hlad z toho drcání v dodávce, že nám to přijde jako skvělý nápad. Ale vůbec nás nenapadne, že jsme v těžce turistické oblasti v hlavní sezóně, takže tady ty ceny zas tak super nebudou.

Něco asi jako u nás Pálava na jižní Moravě, najednou sedíte v restauraci a je tam dvakrát dražší jídlo než ve vedlejší vesnici. Bohužel jsme na nic jiného otevřeného nenarazili a hlad si poručil a šli jsme - do trochu hogo fogo restaurace. Aspoň jsme měli štěstí, že bylo po dešti, takže nikdo neseděl venku a nechali nás tam v klidu i s pejskem. Vypadalo to, že dovnitř snad pouští jen v saku - nebo v horším případě bílé košili. Když jsem si tam odskočila na záchod, moc jsem nezapadala a to jsem na cestě jen den, ještě že nás tu nemají o týden později na cestách bez sprchy. Já jsem si dala pirožky - pierogi staropolski, po minulé cestě po Polsku jsem věděla, že je to jedno z jejich národních jídel a že jsou výborné. A Michal? Kuřecí s bramborem. 🙂

Pak se vydáme s pejskem na dlouhou procházku kolem rybníků Milicz. Po cestě si dáváme kafe ve stánku, Kraken potkává prvního pejska kluka a světe, div se, vypadá to skoro, že by se snad i kamarádili. Trochu rozdíl oproti tomu, na co jsme zvyklí z domova. Tak uvidíme, jak to půjde dál.

Zároveň si nás Krakenek pořád hlídá a jeden z nás nemůže zajít ani za roh bez toho, aby Kraken netesknil. Asi abychom se mu neztratili. 🙂

Ale nemůžeme ho nechat ani na minutu v autě, protože jančí a skáče dopředu na sedačky, pak zas dozadu na postel nebo se snaží vykouknout z bočního okénka, ze kterého stejně nevidí. Zkrátka lítá po autě tak, že ho div neroztlačí, ale rozhodně ho vždycky rozhouká.

Tak to vypadá, že budeme pořád spolu všichni tři. 🙂