Projíždíme Polskem a po cestě se učíme základní slovíčka. Protože se to snažíme dělat v jakékoli zemi jsme a já nejsem zrovna talent na jazyky, mám z toho dohromady trochu guláš, ale aspoň v tu chvíli v dané zemi to člověk umí. Dnes se snažíme najet hodně kilometrů, protože Polsko je opravdu obrovské, tak ať máme něco "v gumách".

Přes den stavíme na výlet a jídlo u Miliczských rybníků, které jsem rychle vygooglila ráno na cestě. Stavujeme se na oběd a jdeme na něj, trochu pro nás netradičně, do restaurace. Myslíme si, že jsme v Polsku, kde je to přece levnější, tak si můžeme dopřát oběd v restauraci. Navíc máme velký hlad z toho drcání v dodávce, že nám to přijde jako skvělý nápad. Ale vůbec nás nenapadne, že jsme v těžce turistické oblasti v hlavní sezóně, takže tady ty ceny zas tak super nebudou.

Něco asi jako u nás Pálava na jižní Moravě, najednou sedíte v restauraci a je tam dvakrát dražší jídlo než ve vedlejší vesnici. Bohužel jsme na nic jiného otevřeného nenarazili a hlad si poručil a šli jsme - do trochu hogo fogo restaurace. Aspoň jsme měli štěstí, že bylo po dešti, takže nikdo neseděl venku a nechali nás tam v klidu i s pejskem. Vypadalo to, že dovnitř snad pouští jen v saku - nebo v horším případě bílé košili. Když jsem si tam odskočila na záchod, moc jsem nezapadala a to jsem na cestě jen den, ještě že nás tu nemají o týden později na cestách bez sprchy. Já jsem si dala pirožky - pierogi staropolski, po minulé cestě po Polsku jsem věděla, že je to jedno z jejich národních jídel a že jsou výborné. A Michal? Kuřecí s bramborem. 🙂