PRVNÍ ZIMA NA JIHU V DODÁVCE - ČÁST ČTVRTÁ

DEŠTIVÉ PORTUGALSKO A ŠVÝCARSKO

Dny 36-38 | 19. – 21. 2. 2023 

Po zhruba měsíci, kdy jsme objevovali Španělsko z pohledu života v obytné dodávce v zimě, jsme si říkali, že je čas vyzkoušet také Portugalsko.

V obou státech jsme už párkrát byli, vždycky ale letecky a primárně ve městech. A co si budem, spousta měst vlastně vypadá podobně. Natož takové metropole, jako je třeba Madrid, Lisabon, v lecčems jsou vlastně jako naše Praha.

V Madridu sice můžete občas v ulici potkat býky a v Lisabonu ochutnat zrovna vylovenou rybu z oceánu, ale doprava či místa pro turisty jsou si dost podobná. Stejně je tomu v Česku, když si zajedete třeba na maloměsto do Kouřimi, poznáte pravé Česko a Čechy mnohem lépe než na Staromáku v Praze.

Také Španělsko autem bylo o dost jiné. Ale zamilovali jsme se do něj o to víc. Jaké bude Portugalsko? První věc jsme zjistili velmi rychle, a sice že bude trochu víc upršené.

A jsme v Portugalsku
Jako první navštívíme město Lagoa, které je vyhlášené svou krásnou písčitou pláží i jeskynními plážemi ve skále. Je to nádhera, ale také to tam podle toho vypadá. Když přijedeme na parkoviště, stojí tam víc jak 100 aut.

Na parkovišti slyšíme poprvé po 2 měsících češtinu, respektive slovenštinu. Vzhledem k tomu jak rychle si pár se 2 dětma začne nadávat, děláme, že tomu nerozumíme - stejně jako zbytek portugalského parkoviště.

Benadil cave pláž ve skále je zážitek. Po mnoha staletí se tu vyfoukala díra, do které se podíváte a vidíte pláž ve skále. Dá se na ni dostat, když si z místní pláže půjčíte loď. Dole také vidíme potápěče. Každopádně se tam dá doplout jen přes oceán. Sice se za to musí zaplatit, ale odměnou vám bude soukromá pláž.

Dny 39-49 | 22. 2. – 4. 3. 2023 

Malebné městečko Monchique
Když se mě kamarád ptal, co navštívit na jihu Portugalska, jako první jsem si vzpomněla na malebnou vesničku Monchique. Je tam totiž zkrátka všechno.

Objevovat můžete nespočetné množství hiků i cyklotrasy. Jsou jak pro každého, tak lze najít i náročnější úseky. Kousek odtud je také zřícenina, kterou obývají lidé bez domova, ale krásně vás jí provedou. Anebo je tu ta nejlepší káva, kterou jsme v Portugalsku měli. Najít ji můžete v historickém centru městečka v kavárně Velochique.

Zkouška v Lavre
Chceme si vyzkoušet, jaké by to bylo mít malinký domeček na jihu, a tak si pronajímáme asi na 3 dny řadový domek v malém městečku Lavre.

Jako místní si kupujeme rybu a taky teda protože po době máme sporák s víc než 1 plotýnkou a také normální lednici. Michal vykouzlí výborného tuňáka, kterého dokonce sní.

Vyrážíme na trek do okolí, kde objevujeme stromy s korkem i krásné kvetoucí vlčí máky koncem února. Zjišťujeme ale, že mini řadový domeček se dvěma okny v celém domě vprostřed malého městečka pro nás nebude. My potřebujeme více světla a vzduchu - zkrátka svobody.

Zbytek Portugalska
Co si tu zamilujeme, jsou většinou prázdné pláže v krásné přírodě. Další výborná věc jsou veřejné sprchy, které tu najdeme v každé druhé vesničce. Koketujeme s možností jít surfovat, ale nakonec si přečteme pár článků, které nás spíš vyděsí, než motivují. Takže se posereme strachy a nezkusíme to. Snad někdy jinde.

Poslední dny v Portugalsku trávíme v podhradí hradu, kde máme večer klid a přes den vyjedeme na hrad se záchodky a krásnými velkými zahradami na procházky.

Pak nás z Portugalska vyžene déšť. Respektive těch 20 dní, co tu jsme, skoro pořád prší. A když přestane, začne znovu tak brzy, že nám nestihnou uschnout ani ručníky na sprchu. A jak vypadá pejsek a naše auto, to si ani představovat nechcete. Už ho ani nemáme, do čeho utírat. A tak jedeme zpátky do Španělska.

Dny 50-53 | 5. – 8. 3. 2023 

Návrat do Španělska přinese super počasí. Když už prší, tak umí přestat a vše v pohodě usne. Takže je to tu zas pohoda a nemusíme se úplně brodit špínou v autě. Už tak to není zrovna nejčistější styl života. Za neustálého deště to byl ale ještě o kus jiný level.

Spíme v takovým zvláštním tichým městě plným důchodců, co na nás hodně mluvěj španělsky. A i když se jim ve španělštině omlouváme a vysvětlujeme, že nemluvíme španělsky, oni mluví dál. Ale podle všeho jsou na nás spíš milí a vyprávějí nám leccos.

Po cestě konečně do třetice všeho dobrého hledáme plynovou bombu v Decathlonu a tentokrát ji mají! Bude zase pohoda a dobré kafe.

Výlety po Manzanares
Jedeme do Manzanares, do města zaslíbeného, kde máme slíbené teplé sprchy, alespoň podle aplikace Park4Night. Tentokrát to ale opravdu vyjde a za 2 eura na osobu se nám dostane teplé vody, a tím i umytých vlasů a u mě oholených nohou, velká paráda.

V Manzanares také nacházíme krásný park plný pávů a pávic, kteří jsou na volno a prochází kolem nás. Teda kolem nás zas tolik ne, protože je Kraken typicky hodně hrr a to trochu rozhodí i klidné pávy navyklé na lidi. Ale obecně je to super zážitek, můžete tu strávit den sezením na lavičce v parku s pávem u nohy nebo třeba na klíně.

Ve městě také objevujeme hrad, dáváme si kafe i kebab. Vidíme tu taterský salon, tak zvažujeme, jestli si tu nechat něco vytetovat na památku. Rozhodli jsme se tu přespat ještě jeden den, protože je tu klid. Do toho spíme na parkovišti před sportovištěm, kde je asfaltové parkoviště a kde můžeme trénovat jízdu na longboardu.

Dny 54-58 | 9. – 13. 3. 2023 

Dneska parkujeme v Buňolu u řeky, kde zkoušíme pít naši první bílou Sangrii. Najdeme tu fotbalový míč, tak si uděláme brány z kmene stromů a hrajeme fotbal v žabkách. Na ten můj fotbal to stejně stačí. Nepřekvapivě vyhrává Michal, ale bavíme se oba.

Místo bylo sice prima, ale stáli jsme na pidi parkovišti a hned vedle byl karavan, kde paní seděla na prvním schůdku karavanu a furt kouřila. Tak zkoušíme jet na jiné parkoviště z druhé strany městečka Buňol. To ještě nevíme, jakej kus srdce na tomhle místě necháme. A kolikrát se tam ještě vrátíme.

Zamilujeme se na první pohled, na druhý a snad i na tisícátý. Jsou tu vodopády, ve kterých se dá koupat. Také vyrazíme pěšky krásnou přírodou na výlet do města Buňol, což zjišťujeme, že je město v kopci, takže abyste přešli z jedné ulice do druhé, musíte občas vyjít snad tisíc schodů.

Další nádhera jsou nedaleké vodopády Gátova, kam se sjíždí Španělé na krásné západy slunce a koupání pod skálou.
Bohužel jsme přecenili to, že jeden den svítilo krásně sluníčko a spíme s otevřeným oknem. Což dopadne tak, že já druhý den nemluvím. Další noc ale nemůžu spát, jak jsem nastydlá. Vylezu brzy ráno ven a vidím na protější skále hrát si kamzíky při růžovým východu slunce. Budím Míšu na tu nádheru.

Z Buňolu pak vyrážíme přímo k pláži do města Valencie. V Buňolu jsme na výletě potkali holky z Česka a Slovenska, které jsou tu na Erasmu. Tak nám tu ukáží místní výbornou kavárnu. Posedíme na pláži u palem a užíváme si zas trochu jinej styl objevování, než jsme běžně zvyklí. Ale líbí se nám to moc.

Dny 59-64 | 14. – 19. 3. 2023 

Pomalu už míříme směr Česko. 1. dubna má oslavu jednoho roka naše malá neteřinka Anežka, tak jsme slíbili, že se do té doby vrátíme.

Spíme na vyhlídce u města La Vilavella, kde při procházce nacházíme obrovskou hromadu zákopů. Tady se asi muselo pořádně válčit, anebo trénovat. Vedle nás na noc parkují dvě auta, a tak potkáváme Dana žongléra z Německa s přítelkyní Španělkou. Stěhují se ve dvou osobních autech do Německa. V jednom Dan posledních 5 let bydlel - ve Škoda Octavia. Všechno prostě jde.

Další hezké místo je pod hradem u města Amposta, kde jsme sami. Michal si váže venku hamak, že poprvé v něm zkusí přespat. Je trochu zima, takže i když si vzal i kulicha, maximálně po hodině už na mě klepe a chce ke mně do postýlky. Druhý den máme ještě na zahřátí výbornou dýňovou polévku, kterou jsme včera dostali.

Protože ještě nechceme úplně ujet z teplíčka, nacházíme na druhém konci města Amposta další docela prima místo na spaní. Michalovi není dobře, a tak odpočívá. Já se s Krakenem vracím z procházky a raduji se, že jsme nepotkali žádnýho pejska.

Když tu na parkovišti kousek od nás vidím stát československého vlčáka, málem mě vomejvaj. Po chvíli vidím, že je na vodítku a po další chvíli zjišťuji, že je to fenka. Prostě československá vlčanda z Německa, tak se miláčci vyblbnou. Hru mají teda podobnou.

Stojíme kousek od zahradnictví, takže když si dorazí jeden zahradník s mnoha barely do řeky pro vodu, nabídneme mu pomoc. Nakonec mu pomáhá Michal a já držím pejska. Pán nám děkuje asi tak milionkrát.

Po chvíli se vrací s plnýma rukama. Prý tu pořád někdo stojí, ale nikdo mu nikdy nenabídl pomoc. Zasype nás dary v podobě hrachových i fazolových lusků i krásných avokád.

Spinkáme také u psího hřiště ve Villasecora. A po cestě objevujeme poslední pláž kousek od Barcelony. Je 19. března, na pláži sedí lidi v bundách na pikniku a Michal se koupe. Tepleji letos totiž ještě nebylo. Je to paráda.

Dny 65-69 | 20. – 24. 3. 2023 

A už frčíme ze Španělska. První zastávka je ve Francii v malém městečku Fitou. Kromě výborného parkovacího místa pro dodávky i se záchodkami je to také krásné město, kde je velká produkce vín. A tak do jednoho sklípku skočíme a kupujeme víno na doma.

Na skok do Švýcarska
V plánu máme ještě trochu objevit Švýcarsko. Je teda docela pekelná zima, ale aspoň něco málo chceme vidět, když jedeme prakticky kolem.

Problém je, že ve Švýcarsku je spaní v autě nelegální. Na noc tedy sjíždíme z hlavní cesty se co nejvíce schovat. Spíme u fotbalového hřiště mezi pidi vesničkama, kde potkáme za celou dobu asi dva lidi.

Všude v okolí jsou krásné hory, Švýcarsko má hodně přírodních pokladů. Pokud vím, ještě jsme tam stavěli u nějakého jezera, ale moc si to nepamatuji. Víc si bohužel pamatuji zkušenost s policajty.

Stavíme dopoledne před obchodem, nakoupíme a zalezeme do dodávky. Když v tom nám kolemjdoucí policajt zničehonic drze bere za kliku dveří vzadu auta.

Máme zamčeno, ale jsme uvnitř a vše vidíme. Michal rychle vyskakuje z auta a asertivně se ptá policajta, co to jako dělá. Policajtovi asi dojde, že přestřelil a omlouvá se a vymejšlí si nějaký chujoviny. Škoda že jsem se vzadu nepřevlíkala, to by teprve pán policajt koukal.

Nutno dodat, že naše dodávka je dost možná nejstarší auto v celém Švýcarsku, a tak jsme tu dost podezřelí. Policii to podle mě neomlouvá, ale zážitek z překrásné přírody Švýcarska nám to trochu pokazí.

Návrat do Čech
Pak už pomalu přijíždíme do Česka. První vesnička, kterou potkáváme, má příhodný název Vítání. No, možná byla druhá, ale super název to je. Dojedeme domů do Kouřimi, kde večer Kraken s Míšou vytuhnou na gauči a já jdu prát. Protože by mi to nedalo spát. Tak zas někdy v dodávce. A snad brzy!

Buďte s námi na cestách!