NC – RÁJ A STEZKA OBLIČEJŮ – Wildside

týden třicátý ŠESTÝ

RÁJ NA ZEMI NA STEZCE OBLIČEJŮ

Den 246 | 19. 9. 2024

Odjíždíme z pole, kde jsme měli úžasnej výhled na Disneyho hrad. Byl trochu problém se sem dostat, na mapě jsme museli zvolit trasu pro kola a už včera jsme tušili proč. Dnes nám cesta ukazuje, že to fakt pro dodávky není.

Naštěstí kromě druhu auta rozhoduje o tom, kam se které auto dostane, i ten, kdo sedí mezi volantem a pedály. A toho jsme my zvolili moc dobře. Michalovy řidičské schopnosti jsou hodně budeš někde. Občas musí zastavit a okouknout situaci. Někde je to na centimetry, možná na milimetry. Ale odjíždíme bez průšvihu.

Dnešní noc pak trávíme ve Vegas. Přesněji ve Vegas de Matute. Má dost pršet, výlevka na kraji vesnice zní jako dobrý plán.

Den 247 | 20. 9. 2024

Dneska se plánujeme jet podívat na jedno z mnoha míst, kde se odehrávala občanská válka ve Španělsku. Dnešek tedy věnujeme historii a zjišťování faktů o téhle válce. Válka probíhala v letech 1936-1939. Zvítězili v ní nacionalisté a nastolena pak byla diktatura Francesca Franca.

Je to ale o moc složitější, jako války bohužel bývají. V českém jazyce je o tom naštěstí dost zdrojů. My jsme navštívili Guadarramu, Alto del León (1 511 m n. m.), kde se nachází několik bunkrů. Frankova armáda se tady snažila několikrát dobýt nedaleký Madrid. Ponurou atmosféru, respektive mlhu, která by se dala krájet, jsme tam objevili i dnes.

Po historické vsuvce míříme spát na okraj Madridu na parkoviště mezi hřišti. Madrid je totiž obří, druhé největší město v Evropě, má zhruba 3,33 milionů obyvatel. A chvíli trvá, než ho projedete.

Zaparkujeme na samý konec obrovského parkoviště, kde jsme sami. Až na to že všechny přijíždějící karavany se rozhodnou, že sami být nechtějí. A najednou jich vedle nás stojí nalepených v těsné blízkosti pět. Večer to vypadá jak bílé sídliště karavanů.

Dny 248-249 | 21.-22. 9. 2024

Po úspěšném výjezdu z fascinujícího a obrovského Madridu přijíždíme do malé vesničky Chiloeches. Vyjedeme na kopec k vyhlídce, kde máme jako na dlani z jedné strany městečko, z druhé nekonečnou přírodu.

Pracujeme. A procházíme se na vyhlídku, kde jsou skály. Kraken je na volno a ukazuje nám, jakej je pán skal. On snad skočí všechno, skoro jak horskej kamzík. A přitom je v bezpečí, aspoň většinou. Večer Michal ještě natáčí video, které pak zveřejňuje na sociální sítě. S komentářem, že je to místo, odkud se neodjíždí, dokud nedojdou zásoby.

Ale jakže to je? Člověk míní, život mění. Tady je to spíš taková zábavná historka. Zásoby nám sice nedojdou, ale ráno nás nekompromisně vyžene asi 120 much. A s počtem myslím, že vůbec nepřeháním. Už na ně nic nefunguje, žádnej sprej. Sedaj si do uší a je jich desítky.

Zbaběle utíkáme. Rychleji jsme se dlouho nebalili. Sjíždíme dolů do městečka, kde by měli bejt i lidi, tak snad se všechny mouchy nebudou chtít nastěhovat zase k nám do auta.

Jsme v parku, kde je několik dětských hřišť a taky několik venkovních posiloven i s ping-pongovým stolem. Večer se tu sejde asi 20 dětí a 20 dospělých na narozeninovou oslavu. Rodiče zaberou stolečky, děti průlezky.

My trochu cvičíme na outdoorových strojích, a pak si ještě dáme partičku ve stolním tenise. Michal vyhrává. Zase. Je prostě lepší.

Dny 250-252 | 23.-25. 9. 2024

Na pár dní se teď chceme zašít k nádrži Buendía poblíž stejnojmenného města. Vodu máme rádi, nejen že se na ni krásně kouká, ale Kraken se v ní zchladí a Míša se těší, že konečně zas vytáhne svůj raft.

Jedeme do lesa k vodě, kde je navíc slavná stezka obličejů - španělsky Ruta de las Caras. Na Google mapách k dohledání také v angličtině jako Route of the Faces. Jsou tu pískovcové skály, do kterých umělci vytesali zajímavé sochy - většinou obličejů. První sochy tu umělci začali vytvářet v roce 1992.

První den při procházce potkáváme kluka, kterého se ho ptáme, jestli sem jezdí často, říká že ne, ale jeho táta jednu z těch soch vytvořil. Zrovna prý mají setkání umělců ve městě. Ale táta je umělec, takže se takových organizací prý neúčastí a jel místo něj syn. To je náhoda.

Jaká je pravděpodobnost, že potkáme někoho z umělců? A jaká je pravděpodobnost, že budeme zrovna 2 metry od toho uměleckého díla jeho táty? Přitom vytesaných soch do skal je tu asi 20. Na to asi jen tak nezapomeneme.

Sochy jsou krásné, někdy to jsou obličeje, jindy lidská pánev s miminkem. Někdy to vypadá jak vstup do Jumanji. Zkoušíme vložit ruku na správné místo, ale skála se neotevírá. Možná to nebylo to správné místo.

Pár dní tu jsme. Hodně pracujeme. A taky dobíjíme naše baterky. Dost nám pomáhá, že je zataženo a nemusíme hledat stín. Míň už to počasí pod mrakem dobíjí baterky našemu solárnímu systému, ale nakonec to vydrží celé 3 dny.

Několikrát navštívíme les a sochy, stále je co objevovat, z každé strany vypadají jinak. Dokonce třetí den najdeme ještě sochu, kterou jsme přehlídli.

Při jedné procházce Kraken potkává tři pejsky z Belgie a všechno to jsou fenky. Další krásná náhoda. A jsou to hovawardky, jedna navíc vypadá jak jeho milovaná kamarádka z Prahy. A ta nejmladší má stejně bláznivou hru, na jakou je Kraken zvyklý. Takhle nějak vypadá šťastný pes.

Míša najde na obrovské nádrži přístup do vody a vyrazí na packraft. Proplouvá nádrží a dopluje až do zátoky. Trošku se mu zvedne vítr, tak má aspoň adrenalin, když ho vlnky trochu pohoupou. Je to tu jak v ráji. Ta voda má fakt velké kouzlo.

Buďte s námi na cestách!