NC – NA SKOK DO HOR – Wildside

týden ČTVRTÝ

NA SKOK DO HOR

Den 22 a 23 | 8. – 9. 2. 2024

Provozní dny ukrojí pořádnou část dne. Snažíme se najít vodu, výlevku, jídlo nebo třeba benzínku, kde budou mít plyn. Prádelen je tu hromada, ale najít dobrou je poněkud těžší.

Mezitím objevujeme město Alcoi. Ta hlavní část byla plná lidí a vypadalo to trochu jako v Žitný ulici. Prošli jsme se pak trochu klidnější částí města, kde byla zrušená železnice a bývalý tunely pro vlak nyní propojují celý město. Je to trochu strašidelný procházet tunely, který na dohled ani nekončí, ale prošli jsme je všechny.

Místo na spaní jsme si zvolili u sportoviště, kde jsme našli i sprchy s teplou vodou. Byl to trochu adrenalin, protože byly otevřený jen pro běžce, co tam od rána běhali dokola. V okolí sportoviště jsou i malý procházky lesama, ve kterých se občas objeví zase ten tunel pro vlak. Zajímalo by nás, kde to vše končí, ale nějak není chuť a počasí na prozkoumávání.

Vlastně skoro dva dny pršelo, takže jsme byli víc v autě než venku.

Den 24 | 10. 2. 2024

Je na čase zmizet z ruchu města a rozloučit se s lidma. Máme zásoby a můžeme se zase na pár dní někam vzdálit.

Máme v plánu chodit po horách a jako výchozí bod si volíme městečko Castell de Castells. Cesta sem byla výživná, tolik zatáček a úzkejch cest jsem dlouho nekroutil. Užívali si to i cestující, který byli rádi, když jsme v podvečer dojeli na místo, kde pár dní budeme.

Je to vlastně kemp, ale opět zdarma, Postavený a provozavaný městem. O víkendech tu jsou otevřený záchody a jsou v nich i teplý sprchy. V areálu se nedá moc parkovat, ale místo se našlo.

Kousek od auta máme i pitnou vodu a kamenný umyvadlo třeba na mytí nádobí. Večer ještě zkoušíme teplou sprchu a rozhodujeme, že na trek půjdeme zítra, ať si ji dáme ještě za odměnu.

Bíla tečka na obrázku je náš domov na kolech.

Den 25 | 11. 2. 2024

Ráno bylo celkem chladno, kolem 10 stupňů a do toho foukal ještě studenej vítr okolo 50km/h. Váhali jsme trochu, jestli nejít až další den, ale nebyli jsme si jistí, jestli nám nechají otevřený sprchy.

Vlastně jsme ani nikam nespěchali, udělali jsme si pohodovou snídani, pobalili věci a vyrazili. Nejsme zatím moc zvyklí chodit po horách, ale strašně nás to baví.

Trasa mělo něco okolo 11 km, ale stoupání přes 800 m. Od chvíle, co jsme vyšli od auta to bylo jenom do kopce. Ale krásnýho kopce! Samý zatáčky, aby stoupání tolik nepálilo a hezký výhledy na okolní krajinu.

Vyšli jsme první úsek a cesta se na chvíli narovnala. Potkávali jsme růžový rozkvetlý stromy a vyhlíželi kopec, co nás čekal. My se do poslední části trochu zadýchali, protože to vypadalo, že jdeme po rovný zdi, ale Kraken vždy uběhl pár desítek metrů napřed a znuděně na nás čekal.

Došli jsme nahoru k El Castell a fantazírovali jsme nad tím, jak to musel být nedobytnej hrad. Na kopci bylo ještě několik trosek, zbytky kamenných zdí, pár jam a ve svahu se daly rozpoznat starý sady.

Dál cesta pokračuje konečně z kopce, ale hned jak se sejde, tak pokračuje zase nahoru.

Jak jsme sešli, tak si dáváme první sváču a pokračujeme na poslední kopec výpravy. Je z něj vidět scenérie okolních hor a přehrada s azurovou vodou, která leží pod horama.

Cesta dál pokračovala směrem dolů po prašnejch serpentinách. Poslední kilometry byly stejně těžký jako na začátku, jen dolů kamenitýma cestičkama.

A máme to za sebou! A teď honem využít tu sprchu, než nám ji zavřou. Na večeři si děláme zasloužený palačinky a znaveni jdeme regenerovat do říše snů.

Den 26 | 12. 2. 2024

Dnešní den byl jak dělanej pro odpočinek po včerejšku. Bohužel jsme zjistili, že nám zamkli záchodky, ale naštěstí máme ten svůj i s tou teplou sprchou.

Všimli jsme si pána, kterýho jsme zahlédli už včera. Usuzujem, že je od města a tak mu jdu děkovně dát dvě plechovky piva za sprchy. Celkem se divil, že mu je dávám, ale měl radost.

Po chvíli nám to došlo. Pán byl spíš od správy lesů, ale důležitý je, že jsme někomu udělali lepší den.

Den 27 | 13. 2. 2024

Ráno jsme si za městem všimli velkýho bílýho dýmu. Nevěděli jsme jestli někdo něco pálí na zahradě, nebo jestli někde hoří les.

Šel jsem si pro foťák, kterej slouží i jako dalekohled a hned jsem zjistil, že za kopcem šlehaj plameny. Když jsem koukal do hledáčku, uslyšel jsem vrtulník, kterej si šel omrknout, jak moc to hoří.

Připravil si vak na vodu a letěl pro ni do hor. Mimochodem okolo tý nádrže jsme včera šli a říkali si, že je určitě na to. Co 5 minut přilítavá s nově naplněným vakem a hasí lesní požár.

V mezipauze se objevilo žlutý letadýlko a pomáhá s lesním požárem. Asi za dvě hodiny mají obě letadla hotovo. S Marťou říkáme, jak to musí být skvělá, ač nebezpečná práce.

Ze země jim děkujeme a dojídáme poslední lívance, který jsem vždy na skok obracel, když jsem si to z dálky fotil a točil.

Dnešní cíl cesty byl vlastně ten, proč jsme sem do hor jeli. Jedná se o skalní útvar Els Arcs, kterej se 30 milionů let vlivem všech přírodních sil tvořil v to, co je teď. Obří brána do španělský panenský přírody.

Když tam tak člověk sedí a kouká, co příroda může vytvořit a jak dlouho ji to trvalo, zůstavá rozum stát. Vždyť kdybychom se dožili 95 let, tak by trvalo 315 789 životů, než by se z obyčejný skály stalo něco podobnýho.

To si pak člověk uvědomí, jak moc je malej a jak je důležitý ten život žít naplno.

Den 28 | 14. 2. 2024

Jak krásně zpívali ptáci, když jsme se ráno probudili. Dali jsme si krátkou procházku po okolních skalách a jeli jsme do La Nucia vyprat, nakoupit a něco popracovat. Přes den klasická zařizovačka a večer krásnej západ slunce.

Celý nebe se zabarvilo do oranžova a palmy s budovama navodili atmosféru jak v GTAčku. Valentýna jsme ani moc neslavili, to si necháme až na zítra.

Buďte s námi na cestách!