Den pátý | 3. 8. 2022
Ráno vstáváme brzy a vypravujeme se rovnou na Horu křížů, kvůli které tu jsme. Za mě je to jedno z nejvíce impozantních míst v Litvě, které jsem viděla. A pravděpodobně ne jen v Litvě.
Hora křížů je poutní místo i místo proti sovětské okupaci. Lidé na toto místo nosili kříže jako symboly touhy po svobodě po celou dobu okupace. Okupanti Rusové Horu křížů několikrát zničili buldozery a srovnali ji se zemí.
Místní obyvatelé se ale nedali a statečně v noci znovu nosili další a další kříže. Po letech neustálého bourání křížů, to i Rusové nakonec vzdali a místo přestali ničit. A to dokonce i v době, kdy zemi okupovali.
Hora křížů tu zkrátka byla vždy. Stejně jako touha po svobodě je a bude s námi vždy.
Vstup na Horu křížů je zdarma, před vstupem jsou stánky se suvenýry. My jsme se díky brzkému vstávání na místo dostali ještě dříve než prodejci. Takže jsme byli široko daleko úplně sami a ta energie, kterou místo vyřazovalo, byla doslova cítit. Jen vycházející sluníčko, spousta symbolů svobody a my.
Kříže tu jsou nejrůznější a jsou z nejrůznějších materiálů - od dřeva přes řetízky až po železo. Ze všech koutů země. Z České republiky jsme taky našli řadu vzpomínek. Aktuálně tam bylo viditelných mnoho křížů pro a za Ukrajinu.
V jednu chvíli jsme si mysleli, že na hoře nejsme sami, protože jsme slyšeli hudbu. Pak jsme ale objevili rádio mezi kříži, které tam hraje pohodovou hudbu a dodává místu další kus atmosféry.
Ještě bych dodala, že český název Hora křížů může působit trochu nepřesně. Výškou je to totiž spíš takový malý kopeček. Takže se nebojte, trekové boty nebudou potřeba.
Pokud se sem vypravíte a budete mít chuť, vezměte nějaký symbol svobody za vás, ať je místo zase o kousek bohatší.
