Den šestý | 4. 8. 2022
Z Lotyšska přejíždíme do Estonska. Opět míjíme starý hraniční přechod. Do Lotyšska a do Litvy byly přechody úplně opuštěné. Po vstupu do Evropské unie už nejsou využívané. To úplně chápu, ale stejně mi to nedá nepřemýšlet nad tím, proč se prostor nějak nevyužije. Pořád jsou to krásné, obrovské budovy. Někdo je musel zaplatit, postavit. Proč tam není třeba bistro? Nebo třeba kulturák, sportoviště pro místní? Neznám místní situace, ale přijde mi to nějak moc zmařené práce a budov, které by mohly mít využití. Ale tak už to v našem světě asi chodí. Raději si postavíme něco nového a vedlejší dům necháme chátrat.
Na přejezdu do Estonska mě tak čekalo moc příjemné překvapení - opět hraniční přechod, který se dnes už nevyužívá, ale tady to asi někomu také bylo líto nebo měl zkrátka podnikatelský nápad a je tu funkční bistro. Děkuji za to a přeji si víc takových projektů.
Máme kratší zastávku ve městě Parnu, které se nám na první pohled líbí - uprostřed města mají krásný park se stoly s lavičkami, na druhé straně zase pláž. Na první pohled fakt krásné místo na bydlení i dovolenou. Na nás je tu ale moc lidí a dnes toužíme trochu po samotě, tak proto se tu nezdržíme. Stavíme aspoň "pod mostem", kde se všichni vyvětráme (čti vyčůráme) a protože tu je super cyklostezka, vytáhneme longboard a párkrát si sjedeme z kopečka. Teda Michal sjede, já to tak odcupitám, ale na trénink taky dobrý. A jedeme dál.
Opět si dopřáváme a stavíme na jídlo v bistru u silnice, chceme typický estonský jídlo. Já si dávám kuřecí steak s hranolkami, kterou podávají se smetanou a koprem, podobně jako v Lotyšsku. Běžně maso prakticky nejím. Tady bych si ale místní tradiční jídlo asi bez něj dát ani nemohla. Michal si dává vepřo-zelo-bramboro. Brambory jsou opékané a nechybí k tomu smetana s koprem. Začínám se těšit na to, že Michal začne jíst i naši koprovku, kterou já miluji a on ji doteď nejedl.
