NC – BEZCELNÍ ANDORRA – Wildside

TÝDEN třicátý

BEZCELNÍ ANDORRA

Den 206 | 10. 8. 2024

Dnes nás čeká Andorra - stát, kde jsme nikdy nebyli a ještě o něm nic nevíme. Je to malý, ale suverénní stát mezi Francií a Španělskem. Po cestě začneme zjišťovat, co nás čeká.

Andorra je samostatný stát, zároveň ale nemá žádné letiště nebo železniční tratě. Nemá ani vlastní armádu a dokonce ani poštovní společnost. Jak je to možné? Jednoduše, stačí mít dobré vazby (a smlouvy) se sousedy. Francie a Španělsko tam zajišťují poštu a v případě ohrožení Andorře zaručují poskytnutí obrany.

No a s dopravou je to taky jednoduché vzhledem k velikosti Andorry a jejím hezkým silnicím, se tam zkrátka pohodlně dopravíte z nejbližšího letiště autem či autobusem. Andorra má totiž jen 468 km2, což je dokonce o něco méně než má u nás jen čistě Praha.

Při vjezdu do Andorry jsme mírně překvapení, kolik aut z Francie sem míří. Do táhlého kopce, kterým postupně vystoupáme až do 2 100 m n.m. jedeme v podstatě v koloně. Děsíme se, že Andorra bude jedno velký parkoviště. Naštěstí se nám to hned v prvním městě nepotvrdí a pochopíme, kam všichni jeli - na nákupy.

První městečko jsou vlastně jen obchodní centra se všema možnejma značkama. Mají tu totiž nízké daně, takže to značkové oblečení stojí (asi) výrazně méně. Taky se sem prej jezdí na nákup cigaret a alkoholu. Ani jedno z toho nás nebere a nakupování celkově není pro nás, takže bereme čáru. Stavíme až na výhledech, kde najednou je nás jen pár aut. A tak koukáme na ty nekonečné hory, které tu jsou. Nejnižší bod Andorry je prý kolem 900 m n.m. Fakt šílený.

To samý si myslí i naše auto a je z toho dnešního výkonu nahoru a dolů docela unavený, tady to totiž jinam než dolů nebo nahoru ani nevede. V Andorře náročnost silnic asi znají, takže tu moc s dodávkami ani karavany nepočítají.

Všude jsou ostatně zákazy obytek, nebo závory limitující výšku auta. A jak se tam pak dá otáčet, když tam najedete, ani nebudu vyprávět. Doporučujeme jet jen na parkoviště označená pro obytná auta (která mám pocit, že jsou tak čtyři v celém státě) nebo výlevky přímo pro karavany.

My po krásných výhledech a snahách načepovat vodu někde, si ji kupujeme na benzince. Ani u sportoviště a ani před školou jsme totiž nezaparkovali. Takže jsme nadšení, když objevíme výlevku vprostřed Andorry, která je na kraji lesa. Místní se tu baví, grilují, hraje hudba, je tu super atmosféra. V noci pak ticho a klid.

Každopádně Andorra pro turisty, co sem přijedou do hotelů, musí být ráj. Obzvlášť na lyžařskou sezónu. Projeli jsme kolem tolika krásných horských hotelů. A ty sjezdovky. Je tu síť sjezdovek, ze kterých si můžete vybrat a přitom jsou všechny ve středu Andorry v takovém kruhu, který je tu na to vyčleněný. Zkrátka hory, hory, hory.

Den 207 | 11. 8. 2024

Ráno ještě dostaneme krásný dárek - knihu od rodinky z Anglie, se kterými jsme se večer zapovídali. Ne, že bych jim teda moc rozuměla, protože ta britština to je jízda. Ale přízvuk je to srandovní. Dali nám knížku Alchymista, kterou napsal Paulo Coelho. Naše první knížka v angličtině, snad ji dokážem přečíst!

Ptáme se jich, kam dál vyráží a oni že pomalu do Anglie - protože Brexit. Brzo budou 90 dní mimo Anglii a musí se vrátit, jinak platí pokutu za každý den. NE-CHÁ-PU!

Zábavnou historku o tom, jak hlasitá rodinka z Nizozemí řvala na celý les půlku večera, nechala běhat psa na volno, aby to zakončila ráno maminka ve svítivě růžové podprsence s cigárem v puse a vylejvající bobky z auta do výlevky, při kterých vydávala hlasitý zvracející zvuky opět na celé parkoviště. Tak tuhle historku si necháme osobně. Dovolená v dodávce zkrátka neznamená jen pohodu a milý sousedy.

My pak vyrážíme do hlavního města Andorry, kterým je město s podobným názvem - Andorra La Vella. V Andorře zrovna probíhá obrovský cyklistický závod, tak to máme i se spoustou fanoušků. Provoz kvůli tomu nezastavovali, tak občas zastavíme, ať nás v klidu objedou a užijou si lepší výhledy než na naši dodávku. V hlavním městě se chceme projít a omrknout největší termální lázně Caldea v Evropě ve skoro nejmenším státě v Evropě. Ale zaparkovat s dodávkou je tu docela obtížné. Všude do ulic jsou opět zákazy pro obytná auta.

Po chvíli motání to i dnes vzdáváme a jedeme na druhou výlevku v tomto státě, kde mají dodávky parkování zaručené. Když tam přijíždíme už z dálky vidíme obrovské parkoviště, kde stojí asi 100 obytných namačkaných vozů schovaných za obchodním centrem. Uff, tak to je síla. Michal vyskakuje na rychlý nákup, tady se ani s pejskem nemáme kam jít vyčůrat. Takže rozhodnuto, opouštíme Andorru.

Na hranicích víceméně v rychlosti okukují každé auto. Zastaví nás ke kontrole, zda si nevezem moc cigaret a alkoholu, které tu jsou s nízkými daněmi o hodně levnější. Nekouříme, nepijeme, prohlídku auta máme teda dost rychlou.

A pak. Pak už přijíždíme do našeho nejmilovanějšího Španělska. Není to tu zrovna jako na fotkách od cestovky. Nejprve zastavíme u řeky, kde se práší tak, že než zastavíme, tak máme vrstvu prachu jakože komplet v celé dodávce. Děsíme se představy, že by projelo kolem auto. Tak to radši rychle balíme a hledáme jakékoli betonové parkoviště. Stavíme mezi basketbalovým košem, kamiony a popelnicemi. Ale jsme tu.

Vydáme se na jedinou silnici, která nás odtud provede Pyrenejským pohořím. A strávíme na ni dalších asi 400 km a několik krásných dní. Dnes ale po pár desítkách kilometrech stavíme na parkovišti s výhledy a chladnou a klidnou nocí.

Dny 208-210 | 12. – 14. 8. 2024

Dneska to měl bejt konečně pohodovej den. Plán zněl jasně. Ráno nakoupit, doplnit vodu a najít místo, kde budeme aspoň dvě noci, trochu si odpočineme, Kraken se uklidní a my doženeme práci. Ale jak už to tak bývá a v dodávce obzvláště, nic není tak jednoduvé, jak se může zdát. Nebo jak byste si přáli.

První voda, ke které dojedeme několik kilometrů, abychom ji doplnili, je říční a není nám doporučeno ji pít. Obchod v horách je zas malý a seženeme tam jen něco málo. Další voda zas není na hadici a s malým proudem a natáčíme ji asi hodinu. Hladoví pak stavíme na jakýmkoli místě, abychom si po dvanácté dali naše první jídlo. Místo je bez stínu a je plné aut, takže tady další tři dny nebudou zrovna oká.

A tak jedeme dál, další místo vypadá podobně, je nám ale takové vedro, že i když máme všude prach, stavíme a jdeme si sednout na chvíli do vody. Abychom následně kolem šesté večer dorazili na třetí spací místo u kostela, kde je pro změnu nově cedule se zákazem stání obytných dodávek přes noc. Stavíme aspoň na oběd, když už je těch šest hodin. V tom se spustí ohromná bouře.

Jsme rádi, že jsme konečně ujeli horku a vítá nás déšť. Po chvíli ale musíme zvažovat, zda někam nepopojet, nějak na nás začínají padat větve. V půlce jezení už jich je tolik, že by to vydalo na nový strom. Zrychlíme úklid pro přejezd. Popojedeme k dětskému hřišti, kde stojíme dál od stromů.

Večer přejíždíme k už 4. místu na spaní, je to v obci Vilaller a konečně tu nacházíme klid.

Druhý den déšť neustává, pro nás je to ale vítaná změna. Krakenek se dokonce klidní a celý den už papá jako normálně! Přes den pracujeme. A poté co si vyrobím barefoot sandálky, což mi zabere asi půl dne, vyrážíme všichni na velkou procházku. A po 4 měsících si dáváme španělské café con leche (káva s mlékem).

Jsme rádi, že jsme zpátky. Najednou všichni zdraví a často jsou i usměvaví. To je to Španělsko, co nám chybělo. Proč na sebe bejt protivní, když můžeme být milí.

Buďte s námi na cestách!