NC – JEDEME DO HOLLYWOODU!

týden ŠESTÝ

JEDEME DO HOLLYWOODU!

Den 36 | 22. 2. 2024

Jak jsme si mysleli, že bude teplo, tak bylo počasí úplně naopak. To každopádně nemění nic na tom, že se půjdu vykoupat do moře.

Voda je o trochu teplejší než v tý horský řece v Buňolu, ale pořád to je tak 15 stupňů a musím se dost přemlouvat. Pak se ale houpu na vlnách, dokud mi nezačne být fakt zima.

Celej den bylo hnusně, tak jsme dělali nějaký pracovní věci uvnitř dodávky. Pořád přemýšlíme, čím toho psa budeme dál krmit. Viděli jsme v Mercadoně mražený kilový paličky za 3 €, což by se dalo celkem kombinovat s těma konzervama z místních obchůdků.

Cestou z menší procházky se vrací i náš soused se Saarlosem a vede s sebou i neznámýho psa, kterýmu dává na cestu zpátky přesně tu paličku z Mercadony, o který jsem teď psal. Ptám se ho, jak ho krmí a on odpověděl, že doma barfem a tady tímhle.

Tak je to asi vyřešený, Kraken si pořád bude jíst líp než my.

Den 37 | 23. 2. 2024

Ráno mě Marťa probrala s větou, že neteče voda (pozn.: možná jsem předtím i řekla dobré ráno, snad:). Jak kdybychom se těhle problémů s vodou, odpadama, teplem a vším možným nevyřádili dost na našem domě v Kouřimi.

Absolutně jsem nevěděl, co s tím může být, ale šel jsem vyřazovací metodou od těch nejjednodušších věcí. Pojistky byly v pohodě, tak jsem se začal prohrabovat kabelama pod sedačkou u nádrže s vodou.

Kdybych tenkrát poslouchal Ondru, když nám pomáhal s elektřinou, věděl bych teď, co dělat. A kdybych si zapamatoval, jak se používá voltmetr, kterej stejně teda nemáme.

Vyndal jsem malou žárovku a zjistil, že proud vede, kudy má. Takže jediný, v čem může být problém, je čerpadlo na vodu. A máme náhradní? Jasně že ne! A víme, kde ho seženeme? Nevíme!

Každopádně čerpadlo jde nějakým způsobem na pár vteřin roztočit ručně, ale jakmile se vypne voda, musí se zase ručně nahodit. Takhle to dlouho nepůjde, takže budeme hledat, kde ho sehnat.

Den 38 a 39 | 24. – 25. 2. 2024

Kolem poledne odjíždíme z pobřeží, žíjící vlastním životem a jedeme někam, kde budeme mít trochu klid opravit naší vodu.

Ještěže je víkend a všechny obchody jsou zavřený!

Zastavili jsme v Puerto Lumbreras, kde je parking na kraji města pro obytňáky i s pitnou vodou a výlevkou. Skvělý místo, kde můžeme vše vyřešit. Dokonce je tu i kousek benzínka s levnou naftou a prádelna La Colada, která se stává naší oblíbenou.

Začali jsme čerpadlo shánět všude možně. Na Facebooku se mi nabídl nějaký Brit, že by jedno za 50€ měl. To je docela velká přirážka, když nový na e-shopu stojí dvacku. Chvíli přemýšlíme, jestli mu to i tak nezaplatíme, protože bychom to měli vyřešený, ale rozhodli jsme se, že si i těch blbejch 30€ užijeme jakkoli jinak, než to dát do kapsy tomuhle pánovi.

Je sobota, a i tak zkouším psát na whatsapp všem servisům, na který jsem sehnal čísla, jestli nemají ponorný čerpadlo na 12V. V neděli mi přišla jediná zpráva z Yocamper, že jedno má a chce za něj 16€. Tak to za to hledání stálo. Dokonce je i v Almérii, kousek od obchodu, do kterýho jsme si nechali poslat konzervy pro Krakena.

V neděli odpoledne odjíždíme z Puerto Lumbreras a stavíme v Almérii u obchodního centra, kde přespáváme, abychom další den vše vyřešili.

Den 40 | 26. 2. 2024

Ještěže mě Kraken probudil v 6 ráno a stihli jsme se oba vyčůrat bez pracujících přihlížejících.

V servisu mají otevřeno od 9, ale ještě předtím zastavujeme v Tiendanimal, kde vyzvedáváme konzervy. Nebylo to teda tak jednoduchý, protože nám neposlali žádnej kód k vyzvednutí a neuměli ani slovo anglicky a my zas umíme asi jen pět španělsky. Ale Marťa si vzpomněla, jak se řekne čtvrtek, kdy jsme konzervy objednávali a oni na ušmudlaným papíru našli ze čtvrtka napsaný jméno, který přečetli jako Martýna Pejčalova.

Po chvíli smíchu jsme se zaradovali, že je to fakt ono a přinesli nám krabici plnou jídla pro Krakena. Jen jsem jí zvedl ze země, zjistil jsem, že je otevřenou stranou dolů a konzervy se začaly kutálet po půlce obchodu. Marťa držela Krakena a držet Krakena ve zvířecím obchodě znamená, že fakt nemáte volný ruce na sbírání kutálejících se konzerv. Tak nám podruhé prodávájící Španělky pomohly vyřešit problém a s pár potlučenejma konzervama jsme konečně doplnili zásoby pro Krakena.

Hned vedle byl i Decathlon, kde jsme vyměnili záložní mini bombu s plynem a koupili si brýle na potápění i se šnorchlem, protože nám určitě budou strašně chybět, až pojedeme přes středozemí na sever k Atlantiku. Vedle v Jysku jsme si pořídili i vysněný kempingový židličky za pár korun, ať můžeme sedět i venku.

Servis Yocamper byl absolutně narvanej vším možným obytným, a když jsem se konečně probral autama ke kanclu, tak se mě ujala anglicky nemluvící slečna, který jsem přes translator vysvětlil, že si jdu vyzvednout čerpadlo. Aktivně jsem jí poprosil i o hadici na vodu a ještě jedno čerpadlo do zálohy.

Po servisu jsme jeli k městečku Tabernas, kam jsme se měli v plánu podívat. Mezitím jsme zastavili na benzínce a já během pár minut vyměnil čerpadlo. Díky za ty wago svorky, Ondro! A už nám zase fungovala voda.

Mysleli jsme si, že v Tabernas je jen poušť, ale jak se po cestě dozvídáme, tak tam jsou filmová studia, lokace v pouštích a celý se to tam nazývá "Texas Hollywood". V minulém století se tam natočilo nespočet westernových kultovek, ale na to se podíváme detailně až zítra.

Dnes ještě doplňujeme vodu na dětským hřišti a kousek od něj nacházíme naše spací útočiště.

Den 41 | 27. 2. 2024

Ráno jsme trochu hledali v mapě, kam všude se dá dojet a co jde projít, abychom viděli zajímavý filmový lokace. Na jeden den toho je asi hodně, takže si necháváme i něco na zítra a míříme přímo k velkýmu nápisu TEXAS HOLLYWOOD.

Mám takovej nápad, že si nás u nápisu vyfotím dronem, ale fouká tak silnej vítr, že to drona začne odnášet, tak rychle sedneme zpátky do auta a vyrážíme směrem za ním. Po pár minutách strachu se začne vracet dolů a bezpečně přistane. Uf.

Zastavili jsme na rozcestí, který vedlo vyschlou řekou dál do kaňonu. Vyjetejma kolejema v měkkým písku jsme se asi kilometr trmáceli až k ceduli zákaz vjezdu. Dál teda pěšky.

Po chvíli okolo nás projíždí obytnej Jeep a za další chvíli nás v protisměru míjí 3 obytný expediční kamiony. Krátce jsme na sebe s Marťou koukli a řekli si, že tam dojedeme taky.

Strach z proboření do písku se stupňoval, přeci jen máme přední pohon a zimní gumy. Posbírali jsme odvahu od filmových hrdinů a nezastavovali jsme.

Projeli jsme nádherným kaňonem a parkujeme u obydlí ve skále, kde se točil Queen of Swords. Taky na opačnou stranu směrem na hrad v Tabernas, se tu točila scéna v Assasin´s Creed a taky The Limits Of Control. Úplně prvně se tu v padesatých letech točili westernovky s Clintem Eastwoodem, tak ho zkoušíme napodobit a děláme si na památku i westernovou fotku. Chybí jen ten klobouk.

Auto necháváme zaparkovaný a dál už jdeme pěšky, protože se cesta už o hodně zhoršuje. Cestou potkáváme cedulky "crew", "catering", "techbase", "set 1" a další ukazatele pro všechny, co běhají okolo filmu. Na kopci je cedule ukazující na lokaci, kde se točili např. The Crown, Exodus, Patton nebo i další scéna Queen Of Sword. Dál stezka už nevede, tak se vracíme do auta.

Jen jsme si sedli do auta, tak u nás zastavila paní a vysvětlila nám, že za prvý stojíme v řece a jestli začne pršet, tak to bude průser, za druhý jsme v přírodní rezervaci a za třetí tu jsou všude cedule se zákazem vjezdu. Tak tu teda spát nebudeme, no.

Na konci kaňonu jsme se zastavili ještě u jedný filmový lokace, kde se natáčel Bud Spencer, Indiana Jones nebo Game of Thrones. Stáli jsme na úplně stejným místě, pod úplně stejnou horou.

Zajímavej pocit si představit, jak tady chodí Steven Spielberg a ostatní slavní režiséři a tvoří skvosty, na který jsme se tak rádi jako malí koukali.

Den 42 | 28. 2. 2024

Jeli jsme se vypravit ještě na jednu lokaci, než to tu opustíme a to na Fuerte El Condor.

Přístup na tohle místo je vlastně trochu neoficiální. Jediná cesta, jak se tam dostat, je jít přes bránu s upozorněním na zákaz vstupu a soukromý pozemek. Vyšlapaná cestička okolo brány nás utvrdila, že to asi nebude tak horký.

Cestu nám trochu znepříjemňuje vítr, kterej tu je poslední dny fakt silnej. Kráčíme si přes krásnou horskou cestu, míříme dolů ke korytu řeky a zleva na nás vykukují trosky slavný scény, která byla v roce 1970 postavená pro film El Condor. O dva roky později byly kulisy pevnosti propůjčeny i filmu Proč žít... a proč umírat a i hodně známému filmu Barbar Conan.

Dalo se to tam projít úplně všude. Bohužel už je vše v dezolátním stavu a při procházení hlavní budovou má člověk pocit, že to na něj každou chvíli spadne. Uvnitř jsou rozpadlý schody, bar, krbovky a pár skříní. Okolo je ještě pár malých budov a uprostřed je postavená šibenice. Všude po zemi se válej vystřelený slepý nábojnice, ale netroufnu si říct, jak můžou bejt starý.

Stres z toho, že nás tu někdo načape zafungoval na střeva Marti, a tak se šla projít někam za hromadu starejch kulis. Kdo z vás kadil na zajímavějším místě? Když jsme se dosmáli a celý to tu doprošli, tak jsme už v poklidu mířili zpátky k autu a jeli na jižní pobřeží Španělska.

Cestou jsme projížděli skrz El Ejido, což je obrovská plocha posetá fóliáky a dojená vodou z hlubokejch vrtů ze Sierry Nevady. Prý je těhlech třista kilometrů čtverečních vidět i z vesmíru pouhým okem.

V celý týhle krajině pracuje tisíce imigrantů z Maroka a za mizernou mzdu asi 3€/hod. tu pracují až v 50 stupňovým horku. To vše kvůli zelenině pěstovaný v substrátu s hnojivama, pesticidama a dalšíma sračkama. Píšu to jen proto, až si zase budu někdy v zimě kupovat zeleninu ze Španělska, tak ať vím za jakou cenu.

U pláže, kde budeme spát, potkáváme druhýho Čecha na naší výpravě. Je mu 72 a tráví tu ještě s pár kámošema zimu už patnáctým rokem. Jeho kamarády jsme potkali zanedlouho.

Na koupačku to sice není, ale užili jsme si krásnej západ slunce a cestou zpátky nás skoro spláchla obří vlna. Město jsme prošli strmýma uličkama a v ulici jsme si utrhli i jeden malej lilek.