týden ŠESTÝ

JEDEME DO HOLLYWOODU!

Den 36 | 22. 2. 2024

Tak jak jsem si myslel, že bude tenhle den teplo, tak bylo jen zataženo a od rána do večera foukal vítr. To mně ale nezkazilo plán jít se do toho moře vykoupat. Voda byla o trochu teplejší než v tý horský řece v Buňolu, ale pořád to bylo tak 15 stupňů a musel jsem se dost přemlouvat. Po chvílí přemlouvání jsem se tam ponořil celej a nechal jsem se houpat na vlnách. Vylezl jsem, až když mě začala štípat kůže z tý ledový vody, ale pocit otužení byl skvělej. Jinak vlastně bylo fakt hnusně, tak jsme dělali nějaký pracovní věci uvnitř dodávky a občas se šli projít s Krakenem okolo pláže na procházku. Je tu dost volně pohybujících se psů a to si úplně neužijete, když jdete okolo s našim psem. Pořád taky přemýšlíme, čím toho psa budeme dál krmit. Viděli jsme v Mercadoně mražený dvoukilový stehna za 4€, což by se dalo celkem kombinovat s těma konzervama z místních obchůdků a stále zůstane na syrový stravě. Cestou z menší procházky se vrací i náš soused se Saarlosem a vede s sebou i neznámýho psa, kterýmu dává na cestu zpátky přesně to stehno z Mercadony, o kterým jsem teď psal. Napadlo mě se ho zeptat čím krmí on, když je tady s podobným plemenem a řekl mi, že doma barfem a tady konzervama a těmahle kuřecíma stehnama z Mercadony. Tak je to asi vyřešený, Kraken si pořád bude jíst líp, než my.

42cdfa3d-581c-483b-89b5-90554fd6fad7

Den 37 | 23. 2. 2024

Znáte ten pocit, když se něco rozbije, nebo přestane tak nějak napůl fungovat? Horší je, když vám to ještě někdo oznámí. Ráno mě Marťa probrala s větou, že neteče voda. V hlavě mi proběhlo, jak kdybych se těhlech problémů s vodou, odpadama, teplem a vším možným nevyřádil dost na našem domě v Kouřimi, ale asi ne. Absolutně jsem nevěděl, co s tím může být, ale šel jsem vyřazovací metodou od těch nejjednodušších věcí. Tak jsem šel zkontrolovat všechny pojistky, i ty, který jsem nemusel a všechny byly v pohodě. Pak jsem teda rozebral naše posezení, pod kterým je nádrž s vodou a chvíli se přehraboval kabelama.

Vůbec jsem nevěděl, jak si mám odzkoušet, jestli jima proudí alespoň nějakej proud. Kdybych tenkrát poslouchal toho Ondru, když nám pomáhal s elektřinou. A kdybych si zapamatoval, jak se používá voltmetr, kterej nemám. Šel jsem se zeptat souseda, jestli ten voltmetr nemá a tajně jsem doufal, že pokud ho bude mít, tak mi to půjde i proměřit. Bohužel mi nabídl jen sadu šroubováků a nabíječku na baterii. Tak teda začni myslet, Michale, jak si můžeš vyzkoušet, jestli ti jde proud kabelama. U hlavy se mi rozsvítila žárovka, a přesně tu žárovku jsem vyndal z 12V světýlka a šel to spojit s kabelama. Svítila jen málo. Po nějaký chvíli mi došlo, že musím zapnout i kohoutek, ve kterým je mikrospínač, ale mezitím jsem rozmontoval i světlo nad postelí, abych vše prozkoušel. No a výsledek? - Rozbilo se čerpadlo na vodu! A máme náhradní? - Nemáme! A kde ho seženeme?- Nevíme. Každopádně čerpadlo šlo nějakým způsobem na pár vteřin roztočit ručně, ale jakmile se vypla voda, muselo se zase ručně nahodit. Takhle to dlouho nepůjde, takže budeme hledat, kde ho sehnat.

Den 38 a 39 | 24. – 25. 2. 2024

Kolem poledne odjíždíme z tohohle pobřeží, žíjící vlastním životem a jedeme někam, kde budeme mít trochu klid opravit naší vodu. Ještěže je sobota a nikde není otevřenej obchod, kde by prodávali čerpadla. Otevřeno nebude ani zítra, takže máme celej víkend na ostatní provozní věci a přemejšlení, kde to čerpadýlko seženeme. Zastavili jsme v Puerto Lumbreras, kde je parking na kraji města pro obytňáky i s pitnou vodou a výlevkou. Skvělý místo, kde můžeme vše vyřešit. Dokonce je tu i kousek benzínka s levnou naftou a prádelna La Colada, která se stává naší oblíbenou.

Místo, na kterým parkujeme, je maximálně na 48 hodin, ale pár karavanů to má na háku a podle toho, jak jsou zabydlení tu jsou snad i několik týdnů. Je tu mimochodem pitná voda, výlevka na šedou a černou vodu a elektřina zdarma. Tak ještě, aby tu nebyli, že? Jen se trochu bojím, aby se místní časem nenasrali a nedopadlo to jak v Portugalsku, kdy tenhle freecamping zakázali.

Kvůli shánění čerpadla jsem se přidal do pár FB skupin a poptal se, jestli někdo neví, kde ho koupit, nebo jestli ho nemá někdo v okolí Almérie. Nabídl se mi nějaký Brit, že by jedno měl za 50€. To je docela velká přirážka, když nový na eshopu stojí dvacku. Chvíli přemýšlíme, jestli mu to i tak nezaplatíme, protože bychom to měli vyřešený, ale rozhodli jsme, že si i těch blbejch 30€ užijeme jakkoli jinak, než to dát do kapsy tomuhle pánovi. Na český FB skupině nám poradili obchody u přístavů a karavan servisy. To nás taky vlastně napadlo, ale byl to impulz je jít fakt obepsat. Je sobota, a i tak všem servisům, na který jsem sehnal čísla, píšu na whatsapp, jestli nemají ponorný čerpadlo na 12V. V neděli mi přišla jediná zpráva z Yocamper, že jedno má a chce za něj 16€. Tak to za to hledání stálo. Dokonce je i v Almérii, kousek od obchodu, do kterýho jsme si nechali poslat konzervy pro Krakena. V neděli odpolede odjíždíme z Puerto Lumbreras a stavíme v Almérii u obchodního centra, kde přespáváme, abychom další den vše, co nás čeká, stihli.

Den 40 | 26. 2. 2024

Jak bylo v noci parkoviště prázdný, tak se probouzíme do celkem narvanýho. Ještě, že mě Kraken probudil v 6 ráno a stihli jsme se oba vyčůrat bez cizích lidí.

V servisu mají otevřeno od 9, ale ještě předtím zastavujeme v Tiendanimal, kde vyzvedáváme konzervy. Nebylo to teda tak jednoduchý, protože nám neposlali žádnej kód k vyzvednutí, ale měli tam na ušmudlaným papíru napsaný jméno, který přečetli jako Martýna Pejčalova. Po chvíli smíchu jsme se zaradovali, že je to fakt ono a přinesli nám krabici plnou jídla pro Krakena. Jen jsem jí zvedl ze země, zjistil jsem, že je otevřenou stranou dolů a konzervy se začaly kutálet po půlce obchodu, Marťa držela Krakena a držet Krakena ve zvířecím obchodě znamená, že fakt nemáte volný ruce na sbírání kutálejících se konzerv. Tak nám podruhé prodávájící Španělky pomohly vyřešit problém a s pár potlučenejma konzervama jsme konečně doplnili zásoby pro Krakena.

Hned vedle byl i Decathlon, kde jsme vyměnili záložní mini bombu s plynem a koupili si brýle na potápění i se šnorchlem, protože nám určitě budou strašně chybět, až pojedeme přes středozemí na sever k Atlantiku. Koukali jsme i na kempingový židličky, jelikož by nebylo špatný si sednout i venku. Vzpomněli jsme si, že jsme je minule koupili v Jysku a ten byl náhodou vedle Dekáče taky, tak zkoušíme štěstí tam. A byly tam skoro podobný za zlomek ceny. Už si je vezeme v kufru a míříme k Yocamper.

Servis byl absolutně narvanej vším možným obytným, a když jsem se konečně probral autama ke kanclu, tak se mě ujala anglicky nemluvící slečna, který jsem přes translator vysvětlil, že si jdu vyzvednout čerpadlo. Ještě mě napadlo, jestli nemá dvě, že bych si vzal jedno náhradní. A taky 10mm hadici, aby nám to čerpadlo dosáhlo až na dno nádrže a ne jak tohle, co přestane sát, když je uvnitř polovina vody. Vše po chvíli telefonování donesl kolega a já odcházel s dvěma čerpadlama a gumovou hadicí na vodu. To jsme to ale krásně vyřešili, teď už to jen pozapojovat a můžeme čerpadlovat do aleluja.

Po servisu jsme jeli nakoupit a jeli jsme k městečku Tabernas, kam jsme se měli v plánu podívat. Mezitím jsme zastavili na benzínce a já během pár minut vyměnil čerpadlo. Možná í díky těm wago svorkám, co mi Ondra dal, díky! A už nám zase fungovala voda. Myslel jsem si, že v Tabernas je jen poušť, ale jak se po cestě dozvídáme, tak tam jsou filmová studia, lokace v pouštích a celý se to tam nazývá "Texas Hollywood". V minulém století se tam natočilo nespočet westernových kultovek, ale na to se podíváme detailně až zítra. Dnes ještě doplňujeme vodu na dětským hřišti a kousek od něj nacházíme naše spací útočiště.

Den 41 | 27. 2. 2024

Ráno jsme trochu hledali v mapě, kam všude se dá dojet a projít, abychom viděli zajímavý filmový lokace. Na jeden den toho je asi hodně, takže si necháváme i něco na zítra a míříme přímo k velkýmu nápisu TEXAS HOLLYWOOD. Měl jsem takovej nápad, že si nás u nápisu vyfotím dronem, ale foukal tak silnej vítr, že to drona začalo odnášet, tak jsme rychle sedli zpátky do auta a vyrazili směrem za ním. Po pár minutách strachu se začal vracet dolů a směrem k nám a bezpečně jsem ho dopravil zpátky.

Zastavili jsme na rozcestí, který vedlo vyschlou řekou dál do kaňonu, kde bylo pár lokací. Podle vyjetých kolejí jsme se rozhodli jet právě tímhle směrem a po asi kilometru strachu, že se proboříme do písku stavíme vedle cesty a vydáváme se za ceduli "zákaz vjezdu" vstříc filmovým scénám. Po chvíli okolo nás projíždí obytnej Jeep a za další chvíli nás v protisměru míjí 3 obytný expediční kamiony. Krátce jsme na sebe s Marťou koukli a řekli si, že tam dojedeme taky.

Strach z proboření do písku se stupňoval, přeci jen máme jen přední pohon a zimní gumy. Ale myslím si, že když člověk ví kudy jet a drží stopu v udusaný stopě, tak by se nemuselo nic stát. Projeli jsme nádherným kaňonem, kde se natáčelo mnoho filmů a stavíme u obydlí ve skále, kde se točil Queen of Swords. Taky na opačnou stranu směrem na hrad v Tabernas, se tu točila scéna v Assasin´s Creed a The Limits Of Control. Úplně prvně se tu v padesatých letech točili westernovky s Clintem Eastwoodem, tak ho zkoušíme napodobit a děláme si na památku i westernovou fotku. Chyběl jen ten klobouk.

Auto necháváme zaparkovaný a dál už jdeme pěšky, protože se cesta už o hodně zhoršila. Cestou potkáváme cedulky "crew", "catering", "techbase", "set 1" a další ukazatele pro všechny, co běhají okolo filmu. Když jsme vyšli na kopec nad kaňonem, tak tam byla cedule, která ukazovala, jaký scény se točili tady. Obrovská placka pod horama s čepící, kde se natáčel např. The Crown, Exodus, Patton nebo i další scéna Queen Of Sword. Dál stezka už nevedla, tak jsme se vrátili do auta. ​

Něco jsme snědli, dali si kávu a zastavila u nás paní a vysvětlila nám, že za prvý stojíme v řece a jestli začne pršet, tak to bude průser, za druhý jsme v přírodní rezervaci a za třetí tu jsou všude cedule se zákazem vjezdu. Všimli jsme si upřímně jen toho prvního bodu, přičemž jsme koukali na počasí, jestli nemá pršet. Už takovej instinkt z Bosny, kdy jsme takhle stáli u řeky, ale to je jinej příběh. Zmátli nás občas projíždějící expediční obytňáky do neznáma, ale nechtěl jsem se s paní hádat, protože naznačovala něco s policíí a pokutou. Vydali jsme se teda na cestu zpět. Na konci kaňonu jsme se ještě zastavili u jedný filmový lokace, kde se natáčel Bud Spencer, Indiana Jones nebo Game of Thrones. Stáli jsme na úplně stejným místě, pod úplně stejnou horou. Zajímavej pocit si představit, jak tady chodí Steven Spielberg a ostatní slavní režiséři a tvoří skvosty, na který jsme se tak rádi jako malý koukali. Cestou na spací flek už jsme se stavili jen pro 8l barel vody, protože ta u hřiště se nedá moc pít, dali sprchu, protože jsme na sobě měli všude šedej prach, kterej nám skřípal mezi zubama a šli spát.

Den 42 | 28. 2. 2024

Když jsme ráno odjížděli z našeho spacího fleku, tak jsme potkali pána, kterej přijel k tý vodní fontánce u dětskýho hřiště, rozložil stoličku a čepoval to asi do 50 barelů. Nevím vlastně jestli je tu nějak drahá voda, ale už jsem o tom slyšel, že si místní jezdí tankovat vodu na tyhle veřejný místa. Každopádně my nejsme jiný, když si přijedeme vytočit 100l vody zdarma. Jeli jsme se vypravit ještě na jednu lokaci, než to tu opustíme a to na Fuerte El Condor.

Přístup na tohle místo je vlastně trochu neoficiální. Musí se jet vedle dálnice směrem na starou opuštěnou dálnici, kde vlastně i parkujeme, protože tu nikdo nejezdí. Jediná cesta, jak se tam dostat, je jít přes bránu s upozorněním na zákaz vstupu a soukromý pozemek. Vyšlapaná cestička okolo brány nás utvrdila, že to asi nebude tak horký.

Cestu nám trochu znepříjemňuje vítr, kterej tu je poslední dny fakt silnej. Kráčíme si přes krásnou horskou cestu, míříme dolů ke korytu řeky a zleva na nás vykukují trosky slavný scény, která byla v roce 1970 postavená pro film El Condor. O dva roky později byly kulisy pevnosti propůjčeny i filmu Proč žít... a proč umírat a i hodně známému filmu Barbar Conan.

Dalo se to tam projít úplně všude. Bohužel už je vše v dezolátním stavu a při procházení hlavní budovou má člověk pocit, že to na něj každou chvíli spadne. Koneckonců jsou uvnitř rozpadlý schody, bar, krbovky a pár skříní. Okolo je ještě pár malých budov, spíš rozpadlých a uprostřed je postavená šibenice. Všude po zemi se válej vystřelený slepý nábojnice, ale netroufnu si říct, jak můžou bejt starý.

Stres z toho, že nás tu někdo načape zafungoval na střeva Marti a tak se šla projít někam za hromadu starejch kulis. Kdo z vás kadil na zajímavějším místě? Když jsme se dosmáli a celý to tu doprošli, tak jsme už v poklidu mířili zpátky k autu, do kterýho jsme nasedli a jeli zpátky kolem Almérie na jižní pobřeží Španělska.

Cestou jsme projížděli skrz El Ejido, což je obrovská plocha posetá fóliáky a dojená vodou z hlubokejch vrtů ze Sierry Nevady. Prý je těhlech třista kilometrů čtverečních vidět i z vesmíru pouhým okem. V celý ploše pracuje tisíce imigrantů z Maroka a za mizernou mzdu asi 3€/hod. tu pracují až v 50 stupňovým horku. To vše kvůli zelenině pěstovaný v substrátu s hnojivama, pesticidama a dalšíma sračkama. Píšu to jen proto, až si zase budu někdy v zimě kupovat zeleninu ze Španělska, tak ať vím, za jakou cenu.

Když jsme opustili tuhle bílou placku, tak jsme přijeli do Guainos Bajos, kde kempíme našeho Piškota přímo u pláže. Za nedlouho nám někdo ťuká na dveře a říká nám "dobrý den". Potkáváme druhýho Čecha na naší výpravě. Je mu 72 a tráví tu ještě s pár kámošema zimu už patnáctym rokem. Jeho kamarády jsme potkali zanedlouho. Byli všichni trochu nevypovídaný, tak nás zahltili vším, co tu zažili a jak to tu vše funguje. Měli jsme toho za chvíli plnou hlavu, tak jsme se rozloučili a šli se projít okolo moře do města. Na koupačku to sice není, ale užili jsme si krásnej západ slunce a cestou zpátky nás skoro spláchla obří vlna. Město jsme prošli strmýma uličkama a v ulici jsme si utrhli i jeden malej lilek. Já ho moc nemusím, ale když už jsme zahřešili, tak doufám, že vymyslíme nějakej fajn recept. Jen co jsme přišli, tak jsem nám k večeři udělal skvělou rajčatovou polívku s curado sýrem a rozpečenou bagetou na olivovým oleji. Večer ještě plánujeme cestu, kudy pojedeme dál a jdeme spát.