NC – KDYŽ ZAPADNE SLUNCE NAD ŠPANĚLSKEM – Wildside

týden čtyřicátý druhý

Když zapadne slunce nad Španělskem

Tragické povodně ve Španělsku

Tentokrát nemá vůbec cenu psát o tom, co my kde zažili.

Jediné důležité je, co nepředstavitelného teď zažilo Španělsko a především provincie Valencie. První zprávy naskakují od včera a když už si člověk myslí, že je to neuvěřitelná katastrofa, tak ještě neví, co všechno dalšího se stalo.

Bleskové povodně, přívalové deště a tornáda. Město Valencie bylo téměř celé pod vodou. Zatopené podzemní garáže po strop, ve kterých uvízlo mnoho lidí. Voda se plavila mezi domy a na náměstí, jakoby jí to tam vše patřilo. S auty i dodávky si hrála, jakoby to byly modely autíček. A to takovou rychlostí, že se nedalo utéct.

Viděli jsme video, kde vede přes řeku most, na kterém je hlavní silnice ve městě. Voda z řeky se přelívá přes most tak rychle, že před mostem zastaví policajt s autem, vystoupí a křičí na lidi, ať jedou pryč. Během pár vteřin jeho auto odnáší proud vody. Jak když se vylije láva. Příroda je tak silná.

Bohužel se jedná o takovou tragédii, která má na svědomí více jak 200 obětí. Španělsko vyhlašuje třídenní státní smutek.

Den 288-289 | 31. 10. – 1. 11. 2024

My to sledujeme zpovzdálí i z blízkosti. Záleží, z jakého úhlu se na to člověk dívá. Ještě pár dní dozadu jsme byli ve městech a jezdili po silnicích, kde je dnes desítky pohřešovaných lidí.

Vydali jsme se na sever do vedlejší provincie Castellón. Sledovali jsme počasí 20krát denně, s každým hromem či deštěm jsme stahovali další aplikace na předpověď počasí. Ale v naší oblasti jen jednou hlásili, že by mělo za den spadnout 10,5 cm srážek a brzy se to naštěstí změnilo. Pak už bylo třeba 10 mm, takže normální déšť. A možná jsme jen měli víc štěstí než rozumu.

Noci jsme probděli a sledovali, zda deště moc nezalévají parkoviště. Občas jsme ze strachu přejeli jinam. Potkávali jsme kameny popadané ze skal na silnicích, rozvodněné řeky a zatopené části silnic nebo hřišť a polí. Ale nic život ohrožujícího.

Valencie vyhlašuje doporučení nepobývat na silnicích, které my při bydlení v autě nemůžeme splnit, ale chováme se zodpovědně a přejíždíme jen kvůli bezpečnosti. Jedeme víc do vnitrozemí, abychom se vyhnuli stále špatným předpovědím počasí. A tak míříme do města Alcora, které je zhruba ve 300 m n.m.

Den 290 | 2. 11. 2024

Ráno přestane pršet a předpověď na dnešek vypadá mírnější. To znamená, že si dneska troufneme vrátit se na silnice. Jedeme do města Castelló dořešit vše do dodávky a dáme si zastávku i v nemocnici. Bolest v kotníku se nemění, po 2,5 týdne mě Michal přesvědčí, že asi tak dobrá v té domácí léčbě nebudu.

Dopředu voláme s pojišťovnou, kde máme cestovní pojištění, jsou milí, na vše nám rychle a srozumitelně odpoví. Poradí nám, do jaké nemocnice jet a jak vyřešit placení. I v nemocnici vše probíhá hladce, alespoň v rámci toho, že je člověk v nemocnici. Zjistí se, že se mi do kotníku dostal zánět, dostanu léky a léčebný postup a máme to za sebou.

V obchodech je trochu apokalypsa, není divu po tom, co se stalo ve vedlejší provincii. Není tu ani kousek masa nebo chlazené produkty. Dokonce ani pitná voda, což je ve Španělsku, kde mnoho domácností nemá pitnou vodu, docela problém. My máme filtrovanou konvici a Krakenovi ze zásob vytáhneme konzervu, takže jsme v pohodě.

Snažíme se také nabídnout pomoct potřebným oblastem. V týdnu jsme chtěli pomoct zatopenému útulku, kde uvízlo desítky pejsků. Ale lidi se zmobilizovali rychle a vyřešilo se to i bez nás.

Dneska v Lidlu jsme koupili čistící prostředky a granule pro pejsky a dali je paní z dalšího útulku, který povodně zastihli. Michal jim předal na sebe i číslo, kdyby chtěli pomoc rukama, nohama. Já zatím ještě moc nechodím, ale snad brzy budu a zvládnu pomoci také.

Den 291 | 3. 11. 2024

Dneska po delší době v noci nepršelo a my jsme se pořádně vyspali. Zhaslo se a všichni tři jsme vytuhli jak dudci a vzbudili se až v 9 hodin ráno. Je neděle a potřebovali jsme se dospat.

V poledne dokonce vyleze sluníčko. Pořád sice hlásí výstrahu na počasí i pro naši oblast, ale pršet by mělo asi jen 3 hodiny za den a padat by měly srážky v rámci jen pár milimetrů.

...

Když jsem odpoledne psala tuhle poslední větu, chtěla jsem bejt optimističtější. A ono se to ne vždy vyplácí. Ještě jsem totiž nevěděla, že do Španělska přijdou další povodně. Do nejvíce zasažené Valencie bohužel už poněkolikáté. Kromě toho dorazí i sem k nám do města Castellón.

Začíná pršet. Během 10 minut se začne plnit vodou parkoviště, na kterém stojíme. Když vidíme zalitou cestičku, která je asi o 15 cm níž než parkoviště, uvědomíme si, jak voda stoupá rychle. Oba začneme v rychlosti balit auto, abychom během pár minut (možná vteřin) mohli vyjet.

Já si sedám dopředu, kam mě běžně Kraken nepustí, ale asi bude potřeba víc očí vepředu. Bojíme se. Možná bychom tu byli v bezpečí. Možná je to na silnici horší. Na některých místech stoprocentně. Stáčí se nahoru a dolů a při povodních v týdnu byla voda i v tomto městě. Ale intuice velí jet a nezůstávat u moře, kde je logicky nejnižší místo.

Čeká nás 7 km po jediné silnici, která sem vede a která je postavená jen mezi sady s pomeranči. Trochu se nám svírá hrdlo, ale jedeme. Voda na silnici je, ale dá se projet. Jen co projedeme sady, tak stavíme, ať se načtou data a zjistíme, kam pojedeme. Voda se v ulici valí ze všech stran.

Rozhodneme se jet na benzínku do nejbližšího města. Pak ale ve městě při odbočování z kruháku dál už neprojedeme, protože je voda tak vysoko, že musíme couvat do kruháku zpět. Při couvání se ve vodě vytvoří vlna, jak se do ní opřeme nárazníkem, abychom se rozjeli.

Uff, tak mně se v tomhle městě zůstávat za tohohle deště teda nechce. Michal panikaří trochu míň. Je ale otázka, jestli on se bojí málo, anebo já hodně. Nestihneme se na tom v té rychlosti shodnout. A tak radši jedeme.

I když se bojíme, že i to může být horší. Protože sjezdy ze silnic většinou vedou pod most a tam to teď bude určitě zalité. Viděli jsme, s jakou ohromnou silou se voda ve španělských ulicích plnila. A jak za půl hodiny od nepršení vezla dodávky proudem.

Jedeme, mlčíme. Jenom otíráme ručníkem zadejchané okénko, které se ne a ne odmlžit. Kraken se furt prodírá dopředu, protože jsem ho nestihla v té rychlosti převléknout do postroje a připoutat. Tak ho držím, aby mohl Michal řídit a uklidňuji ho. A sebe vlastně taky.

Všude kolem se blýská a hromy zní tak dlouho, že nemáme pochyb, že jsme přímo v té největší bouři. Jeden hrom zní tak dlouho a tak hlasitě, že se nám ozývá až uvnitř v těle.

V jednu chvíli se pak před námi leskne velkej kus silnice a víme, že jedeme do bazénu vody, jen nevíme, jak bude hluboký. Ale projet to musíme. Tak Michal jen šlápne na plyn, hlavně ať tam neuvízneme. Projeli jsme. Těžko říct, jestli za pár minut deště by to bylo ještě průjezdný.

Čtete to, asi víte, jak to dopadlo. Nic horšího nás už nepotkalo. Po asi půl hodině cesty vyjedeme ve městě s 200 m n. m., stavíme na sídlišti na kopečku. Vypadá to tu najednou klidně, i déšť je tu slabší. Asi za dvě hodiny přestane pršet úplně. Můžeme jít v klidu spát.

Opravdu pršelo jen 3 hodiny, ale jen tak to teda nebylo. Druhej den zjišťujeme, v kolika městech byly zase povodně.

Den 292 | 4. 11. 2024

Už se to bojím napsat. Dneska svítí dokonce sluníčko.

Odjíždíme z našeho nočního útočiště, které nám dodalo pocit klidu a bezpečí. Musíme sehnat Krakenovi maso. V prvním obchodě znova prázdné regály. Zkoušíme jinou taktiku a jedeme do řetězce, kam běžně moc nejezdíme. A vyplácí se. Máme maso! Tak možná má Lidl někde vytopený sklad, nebo nevím. To se asi ukáže časem.

Ve městě jdeme na churros, což je španělská pochoutka. Je to chuťově taková naše kobliha. A je to výborný. Tady vypadá svět normální. Až na to že při objednávání hraje v kavárně televize, kde sledujete záběry, jak jsou další povodně a lidi odklízí tuny bahna.

Odpoledne jdou kluci na procházku a vrací se se zrovna zralými pomeranči. A tak Michal udělá náš první čerstvý džus, na kterej jsme před pár dny prozíravě pořídili ruční odšťavnovač. Plány na snídani v zimě máme jasný. Dneska je sice pomeranč ještě tak kyselej, že trochu rozežere i samotnej odšťavnovač. Ale o to víc bude mít vitamínů. Je super!

Den 293-294 | 5. – 6. 11. 2024

Pracujeme a na internetu hledáme možnosti, jak můžeme ve Valencii pomoci, než budu moct chodit a i já jít pomoct s odklízením bahna. Píšu útulku, který hledá pěstounské rodiny pro jejich pejsky, než opraví útulek. Tak uvidíme, třeba budeme mít v dodávce na návštěvu na pár dní nějakou fenku.

Druhý den přejedeme na noc k hezké pláži. Je to z druhé strany města Castellón de la Plana, než jsme byli dosud. A přece je to o tolik jiné. Na druhé straně to byl uzavřený svět s jednou silnicí a sady pomerančů a mandarinek pro lidi, co chtěli mít soukromí. Ale moře bylo špinavější, chodilo se tam spíš rybařit než koupat.

Tady je podstatně rušněji, jezdí hodně nejen aut, ale plná je i cyklostezka, stejně jako chodí spousta lidí na procházky. Zase je tu ale krásná dlouhá písčitá pláž, kde se dá koupat a k tomu jsou tu i sprchy. Vše má výhody i nevýhody. Záleží jen na tom, co si vybereš.

Nám jedna noc u krásné pláže stačí. Na dovolenou je to nádhera. Ale na dlouhodobě je člověk rád za trochu klidu. Kromě toho ta slaná voda autu vyloženě neprospívá. A Kraken taky radši sladkou. Takže na noc užíváme život na pláži, a pak zase jedem.

Buďte s námi na cestách!