NC – KAMENNÉ MLÝNY A ZHORŠUJÍCÍ SE DÉŠŤ – Wildside

týden čtyřicátý první

Kamenné mlýny a zhoršující se déšť

Den 281 | 24. 10. 2024

Včera jsme zapluli na nejbližší výlevku, protože hlásí deštivo asi na dalších 10 dní a my nemáme dostatek energie v solárech na naši práci. Nejbližší výlevka s potenciální elektřinou byla desítky kilometrů daleko a v žalostném stavu. Tak nic. To budeme muset vyřešit jinak.

Dneska jsme vstali brzo ráno, abychom byli první v prádelně a mohli pak vyřešit náš přetrvávající problém s elektřinou. Jdeme po měsíci vyprat, prádelna v Cheste je sice krásná, ale parkovat se tu nedá. A tak stojíme na žluté čáře v křižovatce a ještě k tomu na přechodu. Jsme vůbec rádi, že jsme sem dodávkou dojeli. Uličky jsou tak úzké, že s každou další byl vabank, zda dokážeme auto zlomit.

Prádlo vyjde perfektně, dokonce mají zásuvku, tak nespěcháme ani při skládání prádla, ať se něco nabije. A pak jedeme zpátky na rekreační zónu, kde jsme byli dva dny dozadu. Je to tu totiž trochu bída s možností prima parkování.

Jsme nedaleko velkého města Valencie, nebo teda je to asi 30 km, ale pořád je to málo. Musíme zajet někam víc do přírody, kde bude hezčí prostředí a my budeme vítanější.

Zbytek dne pracujeme, než se mi ve 20:30 vybije notebook. Pak se snažím psát články v telefonu, kterým se blíží deadline. Michal vedle mě dělá grafiku. O půlnoci texty odevzdávám, uf. Tu elektřinu budeme muset brzy vyřešit.

V létě jsme se schovávali před sluníčkem do stínu, teď zas nesmíme pod stromem zastavit, aby se pořád nabíjel solár.

Den 282 | 25. 10. 2024

Další pracovní a nabíjecí den. Vymejšlíme další a další vychytávky. Třeba nosíme noťas nabíjet na veřejný záchod v nedaleké rekreační aree a sledujeme každé auto, co kolem projede. Když z lesa vyjde pán s igelitkou, jdeme radši notebook zkontrolovat.

Ale je to v cajku. Noťas v tašce neměl. Asi houby. A tak můžeme dál pracovat.

Vymejšlíme také co dál. Už dlouho koukáme na různé malé domečky nebo chaty tady ve Valencii. Několik inzerátů jsme obepsali, ale je to zatím docela trápení. Buď nám neodepsali, nebo řekli, ať zavoláme a když jsme volali, tak mluvili jen španělsky, domluvili jsme se, že napíšeme. Ale pak znova neodepsali.

Další dům, kde už jsme měli domluvenou prohlídku den před tím smazali z inzerovaného webu. Když jsem jim psala, jestli zítřejší prohlídka platí, tak už ne. Ale tak to prostě je. V Česku také, ale tady je k tomu ta jazyková bariéra. Tak je to náročné. Ale jak se to říká? Kdyby to bylo jednoduché, tak by to dělal každý! A to by nám taky mohli ty domečky vyfouknout všechny.

Navíc Krakenek to tu moc fajn nemá, v nedalekém domečku bydlí venku asi 6 koček, které jsou na místním parkovišti jako doma. Jsou klidné a prochází kolem. A on tomu nějak ne a ne porozumět. A oproti tomu on je z nich neklidnej teda fest. Procházky fakt nejsou za odměnu ani pro nás. Zítra se pohneme dál a uvidíme.

Den 283 | 26. 10. 2024

Dneska jedeme omrknout mlýny na vyhlídce u města Alcublas. Nejprve stavíme dole ve městě pro vodu, když v tom vidíme procházet podvyživenou fenku. Zase se nám zastaví srdce. Nechápeme, že v takovýmhle městě se nenajde nikdo, kdo jí každej den nedá kousek jídla.

Vytahujeme sušené hovězí a jdeme za ní, ale hrozně se nás bojí. To nám bohužel jen potvrdí to, že si ji tu nikdo ani nevšimne. Spíš to vypadá, že ji ještě budou zastrašovat. Rozmístíme ji pamlsky po cestě, kudy šla. Když odjíždíme, vidíme, že sebrala odvahu a přišla si pro ně. Kéž zvládne zimu a potká hodný lidi.

Pak už dorazíme k větrným tradičním kamenným mlýnům na vrcholku kopce. Rázem se přeneseme do pohádky Princezna ze mlejna. Je to tu kouzelné. Mlýny se sice už netočí, ale atmosféru s sebou nesou dál. A pokud pohádky moc nemusíte, stačí se rozhlédnout a učaruje vám příroda, která tady na vrcholku kopce je doslova všude, kam se podíváte.

Když ale zapadne sluníčko, pohádka to přestane být. Nebo možná zůstane, ale přenese nás někam do Mrazíka, kde navíc nemáte žádnou chaloupku, co se k vám může točit čelem. Místo toho tady je pěkná zima a fouká jak Princ Větrník z Večernice.

Dneska se posouvá čas a musím říct, že tohle zrovna není ta noc, kdy jsme rádi, že si můžeme hodinku přispat. Tak si aspoň nechám o všech těch pohádkách zdát.

Den 284-285 | 27. – 28. 10. 2024

Ve Španělsku už je asi týden zataženo a několik dní prší. Něco se na Španělsko žene. Máme tedy trochu trable po cestě. Vede tu úzká silnice v horách, kde jsou popadané kameny z neustálého deště. Kusy skály jsou občas do půlky silnice a máme to tak tak, že projedeme.

Radši nepřemejšlíme nad tím, že kameny mohou padat pořád a jedeme. Jakmile to jde, dáváme si pauzu, protože i když to bylo jen asi 30 kilometrů, v tomto počasí to bylo docela vyčerpávající. I pro mě, a to jsem ani neřídila.

V městečku Aín se jde projít jen Michal, protože mně se zhoršil zvrtnutý kotník a nemohu na nohu zas ani došlápnout. Začínám se obávat zánětu nebo že ty vazy byly spíš přetrhaný, a tak zpátky do polohy vsedě a odpočívat. Musím to vydržet tentokrát trochu déle. Město je prý ale kouzelné a ještě mě sem někdy vezme na výlet.

Po procházce už jedeme do města Onda, kde trochu zbaběle, ale o to víc zodpovědně stavíme na místě pro karavany. Pořád prší a další dny se to má jen stupňovat, takže něco jako asfalt na stání, zní jako dobrej plán.

Den 286-87 | 29. – 30. 10. 2024

S neustálým deštěm se nám i stupňuje problém s elektřinou. Notebooky potřebujeme na práci. Nabíjíme je v prádelně nebo na veřejných záchodcích, případně mají přednost v dodávce, když se trochu dobije solár. Dostaneme se ale do bodu, že ani večer za tmy nerozsvěcíme a používáme jen baterky.

Brzy ale máme zjistit, že to jsou totální banality. Na Španělsko se bohužel řítí šílené bouře a povodně. Objevují se novinové články s titulky Apokalypsa ve Španělsku. Zatím se modlíme a přejeme, ať jsou škody co nejmenší a hlavně, ať jsou lidi v pořádku.

Buďte s námi na cestách!