týden ŠESTNÁCTÝ
OLYMPIÁDA V OLYMPII
Den 106 | 2. 5. 2024
Po ranní prochajdě jsme rychle vyjeli k přístavu. Marťa si nestihla ani vyčistit zuby a už jsme najížděli na trajekt, kterej akorát odjížděl. Na to, že jsme na něj včera čekali celej den, to dneska proběhlo extrémně rychle.
Hned po zaparkování nás chlapík zkásl o 11 €. Dvakrát míň než za most. I když to byla krátká plavba, tak jsme si ji šli užít do nejvyššího patra lodě. Těsně jsme se minuli s druhým trajektem, který nás vystřídal z druhý strany. Celou dobu jsme pozorovali nádhernej zavěšenej most, kterej propojuje pevninský Řecko a Peloponés.
Pro Krakenovo jídlo jsme jeli již tradičně do Lidlu. Na parkovišti tam žebrala krásná fenka. Dali jsme ji alespoň vodu a granule, který jsme koupili pro potulný pejsky. Měla úplně vytahaný cecíky, takže měla asi nedávno štěňata. Bůh ví kolikátý. A taky měla nádherný oči. Těžko odoláváme podobným pohledům, ale věříme, že se mají stokrát líp než pejsci uvázaný celej život u boudy.
Rádi bychom dneska dojeli do Olympie, takže tankujeme a za dvě hodiny překonáváme něco přes 100 horskejch kilometrů. Do města přijíždíme z úplně jiný strany a dokonce musíme přebrodit i malinkatej potůček.
Z výzdoby města se dozvídáme, že se tento rok slaví 2800 let od prvních pořádaných olympijských her přímo tady v Olympii. Stý kulatiny, který jsme nikdy předtím zažít nemohli a už ani nikdy nezažijeme (asi).
Skoro celej zbytek dne si čteme historii o tomhle krásným městě a taky o tom, jak vznikaly olympijský hry. Dozvídáme se opravdu spoustu zajímavostí a už se nemůžeme dočkat, až si zítra projdeme všechny muzea a dochovaný památky. Jen to budeme muset nějak vymyslet s Krakenem, protože psům není vstup povolen a v tyhle horký dny to bude trochu boj. Půjdeme asi brzo ráno a budeme se nějak střídat.
Večer jsme si zašli ještě na menší procházku městem. Dali jsme si kuřecí gyros v pita chlebu a pro naší ochranu jsme si koupili přívěsek s modrým okem.
Na poslední čůrací procházce před spaním s Krakenem jsme o půlnoci potkali partu kluků z Itálie. Jeden kluk říkal, že jeho brácha má taky československýho vlčáka. Nějak jsem se mu zmínil, že jsme právě z Česka a on řekl nějakou divnou větu v češtině a anglicky doplnil, že má prarodiče ze Slovenska a z Čech. Jaká je pravděpodobnost, že na jihu Řecka potkáme o půlnoci Itala, kterej umí mluvit česky?

