Když jsme se ráno balili, tak jsem zahlédl dvě paní. Ta jedna k nám přišla a říkala, že si nebyla jistá, jestli vidí správně českou SPZku. Paní bylo 80 let a prý sem jezdí za dcerou už nějakej pátek. Ta tu má prý byt a manžela a tenhle rok plánuje zrušit poslední věci v Česku a už být jen tady. Docela fajn představa.

Jedeme dál a dál na sever směrem k Barceloně. Zastavujeme u Vila-Seca a už když přijíždíme, tak nám ten název něco říká. Marťa to po procházce s Krakenem rozluštila a přišla s odpovědí, že jsme tu přeci spali minulej rok. Ukazovala mi, kde všude jsme chodili. Taky tu je skvělý psí hřiště, který si šel Kraken opět proběhnout a očůrat.

Zastavili jsme u mekáče, ze kterýho sosáme wifinu a stahujeme na ní vše potřebný na cestu do Sardiniie. Museli jsme umejt Piškota, tak jsme mu dopřáli růžovou bublinkovou lázeň na zdejší myčce. Když pěna působila, tak jsme si všimli i mycího koutku pro hafany. No není to dokonalý?

Opět pokračujeme a míříme k městečku La Nou de Gaiá. Cestou se ještě zastavujeme na výlevce El Catllar, mimochodem taky hezký město, který stojí za návštěvu. V La Nou jsme si našli místo na kraji města, kde jsme to na jednu noc zakempili. Marťa se šla ještě večer projít s Krakoušem do města a pak mě nalákala na ranní procházku.