týden JEDENÁCTÝ

PLUJEME NA SARDINII

Den 71 | 28. 3. 2024

Ráno se jdeme projít s Krakenem po stejný trase jako včera večer. Potkáváme zajíce a taky si nejde nevšimnout, že už jsou na stromech malý zelený broskve. Neprší celej den, ale střídá se vítr s deštěm tak napůl. Pokračujeme zase dál a jelikož se nám blíží odjezd na Sardošku, jdeme si nakoupit nějaký menší zásoby.

Po nákupech jsme zastavili na Miami Beach, přesněji teda na Miami Platja, kde to jako na Miami vůbec nevypadá. Vlastně teda nevím, protože jsme v Miami zatím nebyli. Rádi bychom si někde dali paellu, ale když jsme přišli do nejbližší restaurace, tak se nám omluvili, že mají plno. Zase jsme měli ty boží těstoviny z rajčatovou omáčkou u nás doma na kolech. A to bez ironie, dokázali bychom ji jíst každej den.

Taky jsme šli prozkoumat tu Miami pláž, protože k odpoledni přestalo pršet a ukázalo se slunce. Všude běhali psi a hrály si děcka v písku. Nechali jsme boty na začátku pláže a celou jsme ji prošli bosí. Občas nás spláchla nějaká větší vlna, ale víc s tím asi bojoval Kraken. Brzy budou Velikonoce a slyšeli jsme, že se v ten den Španělové nahrnou na pláže a nějak tím zahájí sezónu. Už teď bylo celkem plno, tak si ani nechceme představovat, jak to tu musí vypadat v létě. To my ale budeme doufám někde v horách. Piškota máme hned nad pláží, takže jsme měli i celkem hezkej výhled. K noci se sjíždí menší dodávky, ve kterých tu přespávají. Jsou to jen španělský spztky.

Den 72 | 29. 3. 2024

Když jsme se ráno balili, tak jsem zahlédl dvě paní a ta jedna ke mě přišla a říká, že si říkaly, jestli nejsme Němci, ale že vidí, že jsme Češi. Paní bylo 80 let a prý sem jezdí za dcerou už nějakej pátek. Ta tu má prý byt a tenhle rok plánuje zrušit poslední věci v Česku a už být jen tady. Docela fajn představa.

Jedeme dál a dál na sever směrem k Barceloně. Zastavuje u Vila-Seca a už když přijíždíme, tak nám ten název něco říká. Marťa to po procházce s Krakenem rozluštila a přišla s odpovědí, že jsme tu přeci spali minulej rok a ukazovala mi, kde všude jsme chodili. Taky tu je skvělý psí hřiště, který si šel Kraken opět proběhnout a očůrat. Zastavili jsme u mekáče, ze kterýho sosáme wifinu a stahujeme na ní vše potřebný na cestu do Sardiniie. Museli jsme umejt Piškota, tak jsme mu dopřáli růžovou bublinkovou lázeň na zdejší myčce. Jak pěna působila, tak jsme si všimli i mycího koutku na psi. No není to dokonalý?

Opět pokračujeme a míříme k městečku La Nou de Gaiá. Cestou se ještě zastavujeme na výlevce El Catllar, mimochodem taky hezký město, který stojí za návštěvu. V La Nou jsme si našli místo na kraji města, kde jsme to na jednu noc zakempili. Marťa se šla ještě večer projít s pejskem do města a nalákala mě na ranní procházku.

Den 73 | 30. 3. 2024

Vstali jsme s Krakenem trochu dřív a tak jsem si vzal sluchátka, pustil podcast a šli jsme si projít městečko. Zprvu to nevypadalo moc hezky, ale jak jsme zašli víc do historickýho centra, tak to na mě dýchlo krásnou atmosférou. Úzký malebný uličky, barevný domy a na zdech mohl člověk vidět fotografie z dob před sto lety a srovnávat s aktuálním místem. Prošli jsme to všude nahoře, a viděli snad všechny srovnávací cedule. Dvakrát jsme potkali taky místního šerifa, kterej se v obřim Defenderu snažil prozklounout těma úzkejma uličkama. Měl to za tu dobu pěkně odřený, auto i ty uličky. Při návratu se všude linula vůně rozkvetlejch květů a pečiva, který dělal někdo v ulici.

Udělali jsme si jídlo, dali kafe a vyrazili jsme do Sant Sadurní na výlevku, kde jsme vše zvládli levou zadní a pokračovali dál za město do vinic, ze kterých byl krásnej výhled na hory. Taky jsme tam nahoře objevili hezkej opuštěnej domeček, kterej by se nám asi líbil bejt menší. Jinak všude už je vinná réva obalená listama a skoro na všech polích mezi nima rostou bílý kytky. Krásný jaro.

Den 74 | 31. 3. 2024

Probudili jsme se opět do deště. Až jsme si neuvědomili, že včera vůbec nepršelo. Na chvilu ale přestalo, tak jsme šli udělat větší procházku na opačnou stranu než včera. Okolí bylo celkem rozblácený, ale to nám nevadí, boty necháme venku. Co spíš bude problém je ten zašpiněnej a mokrej pes v malym autě, ale co už. Krásně jsme prošli okolní vinice a s lehkym deštěm jsme se vrátili do auta. A jelikož pak pršelo až do konce dne, tak jsme plánovali Sardinii a taky trochu pracovali. Zkrátka ty věci, který se nedějou, když je venku hezky a máme možnost být venku. Večer jsme se nakonec hecli ještě na malou procházku, ale chovali jsme se, jak kdybychom se ráno neprocházeli v bahně a tak jsme úplně stejně zapraseni vrátili zpátky. No nenudili jsme se s čištěním.

Den 75 | 1. 4. 2024

Vypadá to dneska na slunečný počasí konečně. Už jen jak vylezlo slunce, tak to začalo pěkně hřát. Ráno jsme pozorovali dudky na stromech okolo našeho auta. Nikdy jsme je snad na vlastní oči neviděli. Taky jsme začali všechno poklízet a pomalu jsme vyjeli, protože nás čekalo praní a taky videohovor k Martě domů. Ta cesta, po který jsme přijeli když bylo poměrně sucho, se změnila docela v bahniště po těch propršenejch dnech, tak jsme se trochu báli, jestli odsud vůbec odjedeme. Nakonec to až na poslední kopec, bylo celkem dobrý.

Dojeli jsme do města k prádelně, ve který nás přivítal i prádelník a chtěl nám se vším strašně moc pomoct. Využili jsme jeho šlechetnosti a zatím co jsme prali, tak jsme telefonovali do Chrudimi a do Prahy. Vypraný a vysušený prádlo jsme naložili a jeli jsme kousek dál do města dosušit zbytek, co sušička nepobrala a dali si menší pauzu.

Na Krakena jde asi jaro, protože neustále kňourá, že chce jít ven, i když se s ním člověk vrátí s dlouhý procházky a nepřestává při každý příležitosti nakrejvat naše nohy. Při jedný procházce jsem se zastavil v marocký večerce, kde jsem sehnal jejich chleba a taky pár mandlí přímo z pytle. Po pauze jsme přejeli k výlevce, kde se nám akorát uvolnilo místo mezi zaparkovanýma karavanama. Obvykle bychom sem nezajeli, ale jelikož nás zítra čeká trajekt a chceme to mít pohodlný, tak nám to přišlo jako skvělá volba. Ráno si jen načepujeme vodu, vylejeme odpady a pojedeme do přístavu do Barcelony.

Den 76 | 2. 4. 2024

A je tu den T, jako den trajektovej. Ráno jsme chtěli dobrat vodu, ale z vodovodu tekla jenom teplá, tak jsme nechtěli riskovat nějaký střevní kolotoče.

Vyjíždíme do Barcelony a zastavujeme v polorozdělaný residenční oblasti asi 5km před přístavem. Na místním hřišti jsme z malýho pítka doplnili 38 litrů vody. Byl to docela boj, ale na pětkrát jsme se prošli s barelama a měli jsme zásobu pitný vody.

Nalodit se máme nejpozději dvě hodiny předem, ale pro jistotu jsme tam ještě o hodinu dřív. V kanclu jsme jim ukázali občanky s jízdenkou a vyfasovali jsme čárkový kódy, který pak nikdo nekontroloval. Štrůdlem nás navedli na parkoviště před lodí, kde jsme se jeden po druhým zařadili a čekali až otevřou záď lodi. To čekání bude asi hodně dlouhý a jelikož nemáme kajutu a dočetli jsme se na recenzích, že je dobrý si zabrat nějaký gauče na chodbách pro noční spánek co nejdřív, tak se od nás s Krakenem odpojila Marťa a šla se samostatně nalodit a najít vhodný místo na nocleh. Po nějaký chvíli nám posílá zprávy, že už na nás čeká, ale to jsme nevěděli, že na tom parkovišti ještě zkejsnem 3 hodiny, než se auta dostanou na řadu.

Zatím co na nás Marťa čekala a bránila místo před nepříjemnejma Italkama, tak jsme s Krakenem chodili po parkovišti přístavu a kamarádili se se všema fenkama, který byly k dispozici. Nejvíc si oblíbil jednu z Bulharska a jak si hráli, tak jsme si i fajnově pokecali s páníčkem, kterej nám dal i nějaký tipy na Bulharsko a řekl, že se máme ozvat, až tam v létě budeme. Takový nabídky se nedají odmítnout. Než ta doba uběhla, tak jsem pokecal snad se všema lidma, který tam měli hafany.

Padla tma a začalo se to hejbat. Pomalu jsme se dostali do lodi a když jsme po pár manévrech zaparkovali na náš flek, tak jsme s Krakoušem čapli tašky a šli jsme najít Marťu. Chvíli nám to dalo, protože to nebyla úplně malá loď a taky proto, že nás každej zastavoval a chtěl si Krakena podrbat. Marťu jsme našli a jdeme si odpočinou na gauč. Dlouho netrvalo a dokonce nám i zhasli pár světel, načež začala hrát i hlasitá hudba a tak jsme nějak usoudili, že si půjdeme najít nový místo. Ty Italové se nám obecně zdají nějaký hluční, snad to na ostrově bude jinak.

Najít klidný místo na lodi, kde přečkáme naší 15 hodinovou plavbu přes noc je nereálný, takže uleháváme uprostřed chodby na nepohodlnym gauči a až do 4 ranních hodin tam jsme v podstatě vzhůru. Marťa mezitím chodila po celý lodi jako bludnej Holanďan a hledala nějaký temný místo v tichosti, protože i když bylo dávno po půlnoci, všude se svítilo a lidi kalili až do rozednění.

Den 77 | 3. 4. 2024

To jsme se vlastně nějak dostali do dalšího dne. Jak Marťa chodila po lodi, tak cestou našla dětskej koutek, ve kterým byla skoro tma a spalo v něm asi deset lidí. Skoro ihned jsme se tam šli přesunout a přitulit k ostatním lidem. Dokonce se tam probudilo i malý mimino, což nám bylo sympatický, že ani oni neměli kajutu.

Usli jsme asi na hodinu, víc se to prostě nedalo. Ještě se do toho všeho loď poctivě houpala a to na komfortu taky moc nepřidalo. Ráno jsme si na záchodech jen vyčistili zuby, v restauraci jsme si snědli naší bagetu s banánem a šli jsme nahoru na venkovní palubu. Do cíle nám zbývaly ještě 2-3 hodiny, ale krásně jsme je vyplnili tím, že jsme nahoře našli zase spoustu psích kámošů, se kterejma se Kraken vyblbnul. Zakecali jsme se se spoustou lidí, včetně dvou kluků z Bolívie a Brazílie, kteří žijí právě na Sardinii a druhej v Portugalsku.

Loď zakotvila a my jsme si šli najít Piškota. Auta před náma zmizela a my jsme úspěšně překonali tuhle dlouhou plavbu. Konečně na pevnině! Naše první cesta byla do Lidlu, kde jsme nakoupili samý italský dobroty, včetně těstovin a omáček. Kupodivu to bylo levnější než ve Španělsku. Potom jsme zajeli na spací flek, kterej byl u nejbližší pláže od přístavu. A jelikož jsme asi 40 hodin nespali, tak netrvalo dlouho a všichni tři jsme odpadli jak beránci.