týden čtyřicátý čtvrtý

Psí narozeniny a hledání toho pravého

Den 302-303 | 14. – 15. 11. 2024

Hlavní město provincie Castellón je Castellón de la Plana, kde kupodivu je klidné parkoviště skoro v centru města u kostela. U většiny kostelů se zabydleli kočičky, protože je tu krmí. To ještě s Krakenem nějak ošetříme, horší je to ale s pejskama, který tu lidi nechávaj chodit na volno, i když je vůbec neposlouchaj. Tohle zase Krakenovi pomůže - pobíhající pes na volno, co na něj chodí dorážet. A Kraken je dost chytrej na to, aby tohle zapomněl.

Další den míříme do většího města La Vall d´Uixo, kde se jdeme podívat na byt, a také omrknout okolí, protože to tu vůbec neznáme. Byt je nádhernej. Ale město už méně. Realiťačce napíšeme, že byt je moc hezký, ale že je pro nás důležité i okolí bytu, které je tu moc rušné. Odpoví nám, že i když je tu hodně multikultilidí, tak se nemusíme bát, protože jsou nekonfliktní.

Tak přemýšlíme, o jakých cizincích to asi mluví. Obzvlášť když to říká nám, Čechům, co se koukaj na byt ve Španělsku. Každopádně nám je jedno, jaký tu jsou lidi. Nám jen vadí, že jich je tu prostě moc.

Den 304-305 | 16.-17. 11. 2024 

A tak je čas zase zajet k moři. Jedeme do Moncofy, kde jsme byli letos na jaře. Přímořské městečko, které je shovívavé ke karavanům. Bože, tyhle placky u moře, to je sen.

Po příjezdu rovnou vytahujeme kolo a vystřídáme se na něm při krásné projížďce po rovince u moře i okolí. Kolo máme už jen jedno, protože ve dvou jsme stejně chodit nemohli. Krakena nechat v autě nemůžeme a když jede s námi, tak je tak šťastnej, že nás jen kouše do zadku a je to o hubu pro všechny tři.

Kromě krás je tu ale taky jízda s komáry, kterým je úplně jedno, že je den a přes den komáři přece nelítaj. Michal zjišťuje, že jde o nějaké tygrované komáry, kteří jsou navíc pěkně otravní a svědí to jak blázen.

Ještě navíc se tu současně staví hned několik paneláků, takže to tu pěkně bouchá a střílí. Vidět zatloukat panelákovou traverzu ale nevidíte každý den. A aby tu byly byty ke koupi, musí je někdo postavit, to dá rozum. A tak si užíváme vše, co k místnímu životu u moře patří.

Den 306 | 18. 11. 2024 

Dneska je velkej den! Náš Krakenek má narozeniny, už na tomhle světě běhá krásných 6 let. Doufáme, že mnohem víc tu s námi ještě běhat bude. A taky doufám, že si tu jízdu tady pěkně užívá.

Snažíme se, aby si očuchal různý kouty světa, přečetl noviny i v jinejch státech, našel si kamarády, se kterými sice nemusí mluvit stejnou řečí, ale rozumí si i beze slov. Sympatie a laskavost se dá poznat i po čuchu, po tom psím určitě.

Zajedeme nakoupit, dneska je víc jak polovina nákupu jen pro pejska. Ještě před snídaní dostane morkovou kost, pak dortík a taky spoustu pamlsků na procházky. Po snídani vyrazíme na psí hřiště, které je tu asi nejhezčí, jaké jsme kdy viděli. Pěkně si zablbneme.

Po chvíli přijde pejsek, je to kastrovanej kluk a s Krakenkem jsou v pohodě. Teda pejsek není moc hravej, ale čuchnou si a každej si dál užívá hřiště po svým. S paní si popovídáme, jak jen naši lámanou španělštinou dovedeme. Ale i tak zjistíme, že prej teď je jen malinko komárů. V létě prej mnohem víc. Nechápu, jak to tu musí vypadat, já mám několik kousanců jen jsme sem došli a to je poledne. Vyrábět repelenty tu může být docela dobrej byznys.

Pejskovi se snažíme plnit vše, co mu na očích vidíme. Odpoledne už jen leží a vypadá to, že doufá, že mu dáme na chvilku taky pokoj. Ale užíváme si to. Už se těším, až si to užijeme i zítra.

Den 307-308 | 19.-20. 11. 2024 

Pokračujeme v našem zkoumání okolí. Když se chcete někam přestěhovat, většinou víte kam. My jen víme, že do Španělska, a tak nám toho na zjišťování zbejvá docela dost. A tak pokračujeme podél pobřeží jižněji. Z Moncofy dojedeme do Burriany, kde mají hezký přístav, ale hned při první procházce je tu na nás plno všeho - aut, lidí i hluku.

Další den projíždíme další město, tentokrát Benicassim, to se nám docela líbí, jen ty ceny se nám už nelíbí. Nebo spíš my jim, tady byty začínají trochu na jiné číslovce. A tak jedeme dál, až znova dojedeme do Oropesy, kde jsme byli minulý týden. Nějak nás to sem asi táhne.

Oropesa del Mar je městečko, které je na jednu stranu krásné a na jednu stranu vůbec. Je to jedno z mála míst u moře, kde se zachovalo typické Španělsko. Je to doslova kousek ráje, ale jen v takovém malém rohu Oropesy.

Zbytek jsou ohromné paneláky až mrakodrapy, kde jsou apartmány na dovolené. Dnes to zeje prázdnotou. Až teda na stovky německých důchodců. A nás.

Taky tu potkáme jedny Čechy, na které ve Španělsku náhodně člověk jen tak nenarazí. A tak není náhoda, že jsou to stejní Češi, které jsme ve Španělsku potkali už v lednu na úplně jiném místě. No, jak říkám, moc často tu Čechy nepotkáte.

Buďte s námi na cestách!