týden třetí

RÁJ NA ZEMI

Den 15 a 16 | 1. – 2. 2. 2024

Patnáctý i šestnáctý den jsme trávili u města Moncofa, který vypadalo jako město duchů. Středně velký město, který je plný vysokejch budov, v nichž teď přes zimu nikdo neobydlí. I v obřím obchodu Consum jsme byli skoro sami. Okolo pláže vede krátká promenáda a okolo ní je otevřeno pár obchůdků pro místní. Pláž vlastně není ani moc pěkná, i když přes léto to tady asi dají do kupy. Každopádně my si na každý najdeme zábavu. Třeba teď v házení žabek a hledáním kamenů různých tvarů. Marťa už dostává speciální žabkovej švih do zápěstí. Vlastně jedinej důvod proč tu jsme, je výlevka a pitná voda. Okolí výlevky je zase okupovaný a tak parkujeme opodál na opuštěným parkovišti a máme čas jen pro sebe. Každej den není plnej zážitků a poznávání novejch míst. Občas si člověk potřebuje jen tak sednout a nic nedělat. Ale stejně pořád něco dělá, protože provoz dodávky a peníze taky nejsou bez práce. Už se ale těšíme na zítřejší výjezd na místo, který známe z minulýho roku.

Den 17 | 3. 2. 2024

Tak konečně vyrážíme do našeho milovanýho městečka Buňol. Vlastně ani né tak do města jako spíš do jeho okolí, který jsme si minulý rok strašně zamilovali. Za městem je krajina s řekou, která ve skalách za těch miliony a miliony let vytvořila něco neuvěřitelnýho. Na každej kousek řeky i skal okolo se dá dívat do nekonečna. Přijíždíme sem v sobotu lehce před západem slunce. Parkujeme na plácku u olivovýho sadu a kousíček od řeky s výhledem na hory. Využíváme posledních hodin světla a jdeme se projít po okolí. Cestou zpět potkáváme Francouzku, která jela po stejně špatný cestě jako my, ale hledá kempovej plácek, kde je i voda se záchodkama. Má slzy na krajíčku, nevím jestli se ji chtělo kadit, nebo to místo hledala celej den, ale zkusili jsme se ji nasměrovat a snad to našla. Auto máme vyprázdněný a zároveň plný, zkrátka připravený na to, abychom tu zvládli co nejvíc dní samostatně.

Den 18 | 4. 2. 2024

Ráno nás probouzí teplý paprsky sluníčka, který se snaží dostat skrz to málo, co nám může oknama proniknout. Vylézáme z dodávky a jsme tu zatím úplně sami. Jak se ale čas blíží k poledni, tak se objevuje víc a víc lidí. Máme dnes v plánu si to tady pořádně projít a tak ještě než začne šrumec, balíme batoh a vyrážíme k vodopádu Cueva de las Palomas. Je tu celkem dost lidí, ale né tolik, aby se to nedalo projít a užít si to. I tak si ale říkáme, že se vrátíme radši v pondělí.

Pokračujeme dál po stezce přes pohoří nad řekou a tak trochu chtěně odbočujeme ze stezky a jdeme směrem na Buňol. Prošli jsme přes pár domečků a ocitli jsme se zase mezi olivovníkama, kde nás přivítali kamzíci. Máme pocit, že přesně tihle nás svým tlučením parohama o sebe vzbudili před rokem před západem slunce. Kraken vypadal, že si je taky moc dobře pamatuje.

Trochu nás ale rozhodili a nevíme, kudy pokračuje cesta. Pár metrů od nás se ale najedou z ničeho nic vyrojí malá skupinka lidí, kteří se ztratili tak rychle, jak se objevili. Šli jsme teda jejich cestou a udělali jsme dobře. Byla to teda dost strmá cesta, pravděpodobně nějaký sjezdový trail pro kola, ale alespoň bez lidí. Když jsme sešli, byli jsme kousek od hlavního vodopádu, kde už jsme to znali.

Cestou okolo levády, kterou si náš Kraken náramně užil, jsme se vrátili zpátky na místo, kde jsme tu poprvé plavali v řece. Nostalgicky jsme si vylezli na jednu skálu a čerpali energii, který tohle místo dopřává. Když zapadlo sluníčko, tak jsme se podél řeky vrátili k Piškotovi a užívali si zbytek krásnýho večera.

Den 19 | 5. 2. 2024

Jak jsme si mysleli, tak se stalo a za celý pondělí jsme potkali asi dva místní lidi, jinak jsme tohle celý údolí měli jen sami pro sebe. Hned ráno jsme se šli projít k tomu včerejšímu vodopádu a parádně jsme se za zvuku padající vody probudili.

Sluníčko začalo k poledni pořádně hřát, přes dvacet stupňů bylo a já už měl vyhlídnutý jedno krásný místo na řece, kam vlastně není moc vidět a dostat se tam chce chvíli hledání.

Jak si představujete oázu klidu, kde všechny starosti světa neexistujou? Já přesně takhle. Křišťálově čištá řeka, která tu za svojí dobu vytvořila menší vodopád a tůňku, kde se dá zaplavat. Okolo jsou jen skály a pár keřů. Ve vodě plavou menší rybky a snaží se vám okousat mrtvou kůži. Nebo živou? Voda má tak 8 stupňů, ale po chvíli otužování jsme do ni oba vlezli. Za nějakou dobu už ten chlad člověk vůbec nevnímá. Museli nás vyhnat neprokrvující se prsty na nohou a na rukou. Až tak jsme zapomněli na realitu. Dopřáli jsme si pak ještě menší výlet po okolí a nějak pohodově jsme strávili zbytek dne.

Den 20 | 6. 2. 2024

I když neradi, tak nás nedostatek zásob pomalu vyhání. Ráno jsme se prošli posledním směrem, který jsme ještě neprozkoumali. Na začátku cesty jsou takový dva malý opuštěný domečky, který si představujeme jak koupíme. Z jednoho uděláme naše útočiště a z druhýho kavárnu s bistrem. Procházku jsme spojili i s místním kempem zdarma, kde jsou záchodky a voda. Plus teda domečky na grilovaní a spousta posezení. Těch je tu fakt ranec a o víkendu je většina obsazená. Když přicházíme k autu a říkáme Krakenovi, ať jde pomalu a netahá, tak se z poza keře ozve "Krakene ahoj" a přivítají ho dva Češi, kteří jdou zrovna kolem. Naši první Češi! To netrvalo dlouho. Krátce jsme s nimi pokecali, prý jsou na pár týdnů v Chivě, je jim okolo 50 a pracují na dálku. Dá se prostě vše.

Den 21 | 7. 2. 2024

A je to tu. Opouštíme náš ráj na zemi a jdeme si najít ty další. Míříme zase trochu na jih a to konkrétně k Benissodě. Celý den byl provozní, museli jsme zase vše naplnit a vyprázdnit. Cestou k místu, kde budeme spát míjíme celkem velkej požár. Dým zahalil úplně celou dálnici a vrtulník už hasil zbytky, co požár napáchal.

Na spací flek přijíždíme v podvečer. Je to fajn místo v přírodě, kde je strašně dobrá voda a máme tu klid na práci a zařízení důležitých věcí. Krátce jsme to tu prošli a v okolí jsme potkali pár velkých kokonů a i housenky lezoucí po zemi. Už to bohužel začíná. Místo je to fajn, jen ten internet by mohl šlapat líp, když už jsem se dokopal k tomu, že něco udělám. Hotovou práci posílám asi na desetkrát, ale než se šlo spát, tak se podařilo.