NC – RÁJ NA ZEMI – Wildside

týden třetí

RÁJ NA ZEMI

Den 15 a 16 | 1. – 2. 2. 2024

Patnáctý i šestnáctý den jsme trávili u města Moncofa, který v tuhle dobu přípomíná spíš město duchů. Je tu plno vysokejch budov, který mimo sezónu nikdo neobývá. I v obchodu jsme byli skoro sami. Pláž je taky úplně prázdná. Je tu otevřenejch jen pár obchůdků pro místní.

Jedinej důvod, proč tu jsme je pitná voda. Vlastně nás přilákala výlevka, ale její okolí je okupovaný karavany, takže parkujeme opodál. Máme alespoň čas na práci a zařizování věcí na dálku.

Každý den hold není plnej zážitků, ale už se moc těšíme na zítřejší místo, který si nás získalo už minulej rok.

Den 17 | 3. 2. 2024

Tak konečně vyrážíme do našeho milovanýho městečka Buňol. Vlastně ani né tak do města jako spíš do jeho okolí, který jsme si minulý rok strašně zamilovali. Za městem je krajina s řekou, která ve skalách za těch miliony a miliony let vytvořila něco neuvěřitelnýho. Na každej kousek řeky i skal okolo se dá dívat do nekonečna.

Přijíždíme sem v sobotu lehce před západem slunce. Parkujeme na plácku u olivovýho sadu a kousíček od řeky s výhledem na hory. Využíváme posledních hodin světla a jdeme se projít po okolí. Cestou zpět potkáváme Francouzku, která jela po stejně špatný cestě jako my, ale hledá kempovej plácek, kde je i voda se záchodkama. Bloudila asi dlouho, protože měla slzy na krajíčku, ale zkusili jsme ji nasměrovat a snad to našla.

Auto máme vyprázdněný a zároveň plný, zkrátka připravený na to, abychom tu zvládli co nejvíc dní samostatně.

Den 18 | 4. 2. 2024

Ráno nás probouzí teplý paprsky sluníčka, který se snaží dostat skrz to málo, co nám může oknama proniknout. Vylézáme z dodávky a jsme tu zatím úplně sami.

Jak se čas blíží k poledni, tak se objevuje víc a víc lidí. Máme dnes v plánu si to tady pořádně projít a tak vyrážíme k vodopádu Cueva de las Palomas, ještě než začne šrumec. Bylo tam celkem dost lidí, takže si necháváme detailnější průzkum až na pondělí.

Pokračujeme dál po stezce přes pohoří nad řekou a tak trochu chtěně odbočujeme ze stezky do Buňolu. Prošli jsme přes pár domečků a ocitli jsme se zase mezi olivovníkama, kde nás přivítali kamzíci. Máme pocit, že přesně tihle nás svým tlučením parohů o sebe vzbudili před rokem před východem slunce. Kraken vypadal, že si je taky moc dobře pamatuje.

Trochu nás rozhodili a nevíme, kudy pokračuje cesta. Pár metrů od nás se ale z ničeho nic vyrojí malá skupinka lidí, kteří se ztratili tak rychle, jak se objevili. Šli jsme jejich cestou a udělali jsme dobře. Byla to dost strmá cesta, pravděpodobně nějaký sjezdový trail pro kola, ale alespoň bez lidí. Když jsme sešli, byli jsme kousek od hlavního vodopádu.

Cestou okolo levády, kterou si náš Kraken náramně užil, jsme se vrátili zpátky na místo, kde jsme tu poprvé plavali v řece. Nostalgicky jsme si vylezli na skálu a čerpali energii. Když zapadlo sluníčko, tak jsme se podél řeky vrátili k Piškotovi a užívali si zbytek krásnýho večera.

Den 19 | 5. 2. 2024

Jak jsme si mysleli, tak se stalo a za celý pondělí jsme potkali asi dva místňáky. Měli jsme údolí jen pro sebe. Hned ráno jsme se šli projít k tomu včerejšímu vodopádu a parádně jsme se za zvuku padající vody probudili.

K poledni už sluníčko pěkně hřálo. Měli jsme vyhlídnutý krásný místo v řece, kam se dá trochu obtížněji dostat.

Takhle nějak si představujeme oázu klidu. Křišťálově čistá řeka, která tady vytvořila menší vodopád a tůňku, kde se dá plavat. Okolo jsou jen skály a pár keřů. Ve vodě plavou menší rybky a snaží se vám okousat mrtvou kůži. Nebo živou?

Voda má tak 8 stupňů, ale po chvíli otužování jsme do ni oba vlezli. Za nějakou dobu už ten chlad člověk vůbec nevnímá. Ven nás dostaly až bílý neprokrvený prsty. Až tak jsme zapomněli na realitu.

Den 20 | 6. 2. 2024

I když neradi, tak nás nedostatek zásob pomalu vyhání z ráje. Ráno jsme se prošli posledním směrem, který jsme ještě neprozkoumali. Na začátku cesty jsou dva menší opuštěný domy. Moc dobře si dokážeme představit je koupit a žít tady. Z jednoho bychom udělali naše útočiště a z druhýho kavárnu s bistrem.

Procházku jsme spojili i s místním kempem zdarma, kde jsou záchodky a voda. Plus teda domečky na grilovaní a spousta posezení. Těch je tu fakt ranec a o víkendu je většina obsazená.

Když přicházíme zpátky k autu a říkáme Krakenovi, ať jde pomalu a netahá, tak se zpoza keře ozve "Krakene, ahoj". Přívítali ho dva Češi, kteří jdou zrovna kolem. Naši první Češi! To netrvalo dlouho. Krátce jsme s nimi pokecali. Prý jsou na pár týdnů v Chivě, je jim okolo 50 a pracují na dálku. Dá se prostě vše.

Den 21 | 7. 2. 2024

A je to tu. Opouštíme náš ráj na zemi, ale jdeme si najít další. Míříme zase trochu na jih a to konkrétně k Benissodě. Celý den byl provozní, museli jsme zase vše naplnit a vyprázdnit. Cestou k místu, kde budeme spát míjíme celkem velkej požár. Dým zahalil úplně celou dálnici a vrtulník hasil zbytky, který požár napáchal.

Na spací flek přijíždíme v podvečer. Je to fajn místo v přírodě, kde je strašně dobrá voda. Taky tu máme klid na práci a zařízení důležitých věcí. Krátce jsme to tu prošli, ale v okolí jsme potkali několik velkých kokonů a i housenky lezoucí po zemi. Už to bohužel začíná.

Místo je to fajn, jen ten internet by mohl šlapat líp, když už jsem se dokopal k tomu, že něco udělám. Hotovou práci posílám asi na desetkrát, ale než se šlo spát, tak se vše podařilo.