Dnes jedeme navštívit sekvojový les, který je jediným sekvojovým lesem v celé Evropě. Není divu, že tu je trošku narváno. Ještě k tomu letní prázdniny a neděle, která pro Španěly znamená čas s rodinou. Mají zavřeno většinu obchodů a každá neděle je zkrátka svátkem rodiny. Alespoň co jsme měli tu čest vypozorovat.

Po cestě k lesu nevycházíme z úžasu a občas si připadáme jak v americkým filmu. Přes přechod přechází týpci se surfem v podpaždí. Po chodníku jdou další v neoprenu, asi potápěči nebo surfeři, co si půjčí surf na pláži. Ťapou bosí.

Neuvěřitelné. Na jednom místě můžete lézt po horách, sjedete k oceánu a můžete surfovat. I když je tu na nás trochu víc lidí, než jsme zvyklí, tak musíme uznat, že to není tak přeplněné. Kdybychom někdy chtěli vyrazit na dovolenou na jedno místo a mít vše po ruce, sever Španělska bude hodně připadat v úvahu. A vám ho také jen doporučujeme.

Na oběd zastavíme kousek od sekvojového lesa na piknikovém místě, pár lidí tu griluje a obědvá. Auta tu lítají jak zběsilí a myslím, že se nám o nich bude dneska i zdát. Pak si jeden karavan myslí, že na něj zákony fyziky a přírody neplatí a vyzkouší si zajet do podmáčené půdy ze včerejšího deště. Na první pohled se vše proměnilo v bahno, my jsme si tam netroufli zaparkovat s naší dodávkou a ani osobní auta tam neparkují.

Jak se po chvíli ukáže, v takovejhle chvílích je lepší bejt zbytečně vystrašenej, protože to většinou není zbytečně. Karavan hrabe, protáčí se mu kola a nehne se ani o milimetr. Zkouší dopředu, dozadu. Pak se rozhodne, že když to nejde předem, tak se nějak rozjede z kopce a vezme to přes trávu.

Nápad sice dobrej, rozjede se, ale kdo by to byl řekl, že je i tráva podmáčená. Takže začíná to samé ve tmavě modrým. Tmavě, protože z parkovacího místa jsme mu ještě nabízeli, že zkusíme sehnat lano a vytáhnout ho. Ale tady v těch bahnitejch sračkách ze všech stran fakt nemáme žádnou šanci.

Tak se seběhne celej parčík a asi 15 lidí ho pomáhá roztlačit. Po asi půl hodině snažení (ale i srandy, co si budem) se mu podaří vyjet na cestu. To si zaslouží potlesk. Po potlesku odjíždí. Po pár minutách přijede další karavan, kterej zastaví asi o metr vedle, vyjetý čáry od hrabání jsou dost viditelný.

Jak tohle dopadne, už ale nezjistíme, vyrážíme do sekvojového lesa. I když je tu lidí i večer stále dost a lesík je vlastně malinkej, můžete si ho v klidu užít. Sekvoje jsou krásné, vysoké a netradiční dámy. Les je vysázený uměle zhruba ve 40. letech 20. století. Najdete v něm asi 840 stromů.

Dnes stromy dosahují úctyhodné výšky a les byl prohlášen za přírodní památku. Kůry stromů vypadají jako mamutí kožíšek a jsou překvapivě i suché. Míša vyfotí pár krásnejch fotek a snažíme si les užít a obdivovat ho. Jen opatrně s objímáním stromů, je tu zakázané. S přívalem turistů stromy začaly trochu trpět a je potřeba na ně být opatrní.

Večer se snažíme najít místo na spaní mimo hlavní silnici, ale protože je tu fakt super silniční síť, je to skoro nereálné. Nakonec musíme stát u silnice, ale aspoň nějaké vedlejší, tak je interval hlasitých aut o dost nižší. Stejně se už ale těšíme, až zas zalezeme někam do přírody, tam je nám nejlíp.